Wrong Direction (N.H.)

23. Jako jeden člověk

,,Takže..." začne James, který stojí naproti mně a Niallovi, spolu s Rachel. S Naillem si vyměníme rychlý pohled zatímco sedíme na bílé sedačce v naší "šatně", kterou jsme pro dnešek dostali. Uběhlo asi dvacet mintu od doby co jsme byli an pódiu, James s Rachel si přý museli něco zařídit. My dva tady mezitim jen seděli a mlčeli.

,,Nemusím snad ani zmiňovat, že to co jste předvedli na podiu......nebylo moc dobrý. Lidi co se s váma děje ? S tímhle musíme něco udělat. Nevíme sice co se mezi váma stalo, že najednou děláte jakoybste se ani neznali, ale takhle to opravdu nejde. Když jste nám poprvé zpívali tu písničku, hned poté co jste jí složili....něco v ní bylo. To jak jste to zpívali, jak jste se na sebe koukali, bylo tam vidět, že se máte nějakým způsobem rádi, a že si tu písničku spolu užíváte a že vás baví, ale to co jste ukázali teď ? Nehodnotím váš zpěv, protože ten byl sice dobrý, ale nebyly v tom žádné emoce, dokonce ani negativní, byli jste tam každý sám za sebe, jakoby tam ten druhý ani nebyl a to prostě nejde. Uvědomujete si, že zpívats písničku o lásce, že ?" James na nás nijak neřve, vlastně nám to podlemě ani nějak extra nevyčítá, zkrátka nám to sděluje a z jeho hlasu plyne možná i jistá lítost. S Niallem na ně jen koukáme a oba mlčíme, víme, že má pravdu, bohužel.

,,James má pravdu. Víte, že my jsme oba manažeři, kteří se vám nesnaží plést do soukromého života . Nemluvíme vám do toho s kým máte chodit, s sým se ukazovat, koho máte mít rádi nebo koho nesnášet.... dáváme vam volnost, ale tohle co se teď děje mezi vámi dvěma zasahuje momentálně do vaší kariéry, což znamená, že už nám do toho něco je. Takže máte teď možnost nám říct co se děje, ať to můžeme společně vyřešit." ukončí tentokrát svou řeč Rachel a James přikyvuje. Jelikož se Niall nemá k odpovědi, odhodlám se a promluvím já.

,,Nic se neděje opravdu, jen mám dnes špatný den." zalžu jim a záměrně se vyhýbám pohledu do očí Rachel,ta mě moc dobře zná.

,,Jo já taky. Špatně jsem se vyspal, ale nebojte, zítra to bude mnohem lepší, opravdu. Dáme do toho všechno." stojí při mně Niall. Alespoň, že při něčem spolu dokážeme držet. To víte, ani jeden nechceme probírat to co se stalo, obzvlášť ne po té hádce. 

,,Ne, je mi líto tohle už trvá několik dní, abychom to nechali jen tak být." zakroutí rázně hlavou Rachel. 

,,Já se snažil to vyřešit." šeptne si Niall spíše pro sebe,ale já ho moc dobře slyším.

,,Co prosím ?" otočím se na něj.

,,Slyšela jsi, já se opravdu snažil." pokrčí rameny.

,,Já myslela, že jsme si to naposledy vyjasnili dost jasně." procedím naštvaně skrz zuby.

,,To jsem si taky myslel." přikývne koukajíc mi do očí.

,,Tak a dost, nehádejte se tady jako malý děti, na tohle nejsme zvědaví. Opravdu jsme to nechtěli dělat, ale nedáváte nám jinou možnost." povzdechne si Rachel a my se na ní oba nechápavě koukneme.

,,Zavřete oči a dejte sem ruce. Zoe ty levou a Niall pravou." řekne rázně James a my mu věnujeme ještě překvapenější pohled.

,,Co prosím ?" zeptám se opravdu nechápavě. Co tohle jako vyřeší?

,,Prostě to udělejte." ušklíbne se Rachel. S Niallem si opět vyměníme nechápavé pohledy, ale nakonec oba uděláme to co nám řekl. 

,,Pořád nechápu co tímhle sleduje.........." přeruší mě, když cítím studený kov se otírat o mé zápěstí a slyším následné cvaknutí. Co to.....

,,Ne." skoro křikneme oba s Niallem a otevřeme oči, oba cukajíc rukami, ale je pozdě. Moje levá ruka je pouty připoutaná k té jeho pravé.