Wrong Direction (N.H.)

5. Dressing Room

Ráno mě probudí neustále otravné bzučení. Po nějaké době tedy rozlepím oči od sebe a natáhnu se pro mobil přijímajíc hovor aniž bych  koukla kdo to je.

,,Ano ?" promluvím do mobilu, zatímco si rukou promnu oči.

,,Zoe, všechno v pohodě ? Nedala jsi mi vědět že jsi vzhůru." ozve se hlas Rachel a já v tu chvíli vykulím oči a rychle se posadím na posteli, koukajíc před sebe. Pohledem se zaměřím na setobox od mé televize kde se ukazuje čas. 

,,Sakra já zaspala, sakra skara,sakra." vyskočím rychle z postele. 

,,No mně bylo divný, že máš za dvacet mintu vyjíždět a ještě jsi mi nepsala ani nevolala." vysvětlí Rachel. Abyste tomu rozuměli, když jedu na nějakou akci na kterou se sama chystám a dopravuji, mám ve zvyku vždy jakmile vstanu psát zprávu Rachel nebo jí popřípadně volat. Zkrátka, aby mohla být v klidu. Ne, že by mi nevěřila, ale znáte to, kdybychom to nedělaly teď bych nejspíš zaspala o víc než třičtvrtě hodiny. 

,,Promiň, asi jsem si zapoměla večer nastavit budík." zamračím se a vydám se do koupelny.

,,Klid to se může stát každýmu. Stihneš to nebo mám dát vědět pořadatelům, aby počítali s tím, že přijdeš o něco později ? Máš rezervu než koncert začne generálka, spíš aby s tím počítali, já to kdyžtak vyřeším. Koneckonců je to u tebe poprvé co se něco takového stalo." vidíte to je skvělá manažerka co ? Jiná by na mě řvala, že nejsem ani schopná plnit svou práci. 

,,Ne v pohodě nemusíš. Jen skočím do koupelny, obleču se a vyjedu. Snídani a hlavně kafe si koupím cestou ve Starbucks a namaluji se až budu tam." řeknu rychle zatímco už si na kartáček dávám pastu. 

,,Dobře, tak dej vědět až vyjedeš." řekne ještě a po mém potvrzení hovor ukončíme. Vyčistím sit tedy zuby, opláchnu obličej a rozčešu vlasy. Rychle se vrátím do svého pokoje kde si obleču šedé tričko s krátkým rukávem a černým nápisem: Wifi is my boyfriend. Dole si na něm udělám takový uzlík, aby bylo trochu kratší a obleču si k tomu světle modré obyčejné uplé džíny s vysokým pasem. Poté do kabelky hodím důležité věci včetně své černé makeup taštičky, na které je bílé roztomilé xoxo.  Víte jsou zkrátka akce, na které nepotřebuji, aby mě Holly vyloženě nějak strojila. A tohle je jedna z nich. Jelikož je to charitativní koncert pro lidi a především děti,které bohužel nemají takové štěstí jako jiní a jsou třeba z dětských domovů nebo z rodin kde na tom jsou finančně špatně, tak zkrátka  nechci se nějak extra malovat nebo si oblíkat nějaké róby. Nepřislo by mi to taktní. Nechci vypadat jakože si myslím, že jsem něco víc než oni. Protože tak to není a nesnáším lidi co by si to mohli myslet. Takhle jim budu blíž. 

Ještě tedy zkontroluji zda mám všechno a poté opustím svůj byt a přesně na čas nasedám do svého auta. Napíšu Rachel zprávu, že vyjíždím, nasadím si sluneční brýle kvůli sluníčku a zapnu rádio, ze kterého se začnou linout tóny One thing od One Direction. Jaká náhoda, že ? Ale tu písničku mám prostě ráda, stejně jako celkově jejich hudbu, takže se připoutám a vyjedu zatímco si píseň prozpěvuji. Přesně tohle zbožnuju. Když svítí sluníčko a z rádia se line dobrý hudba. Opravdu nesnáším zimu. Nejradši mám tak ten květen a červen, což znamená, že teď jsem přesně v mé květnové jarní náladě. Asi po patnácti minutách, kdy jsem tak ve třetině cesty,  už zajíždím u Starbucks k objednávce pro auta. Objednám si karmelové frappuccino, moje nejoblíbenější, a čokoládový muffin, a poté pokračují k výdejnímu okýnku. 

,,Karamelové frappuccino, Zoe." řekně pracovnice když otvírá okýnko, ale zatím ke mně stále nezvedne pohled.

,,Ano." odpovím souhlasně a ona ke mně zvedne pohled.