Wrong Direction (N.H.)

9. U Nialla Doma

,,Tak jsme tady." vydechne Niall když projedeme branou, která se za námi zavře a já spatřím doslova nádhernou vilu, do které by se snad každý již na první pohled musel zamilvoat. Měla jsem původně nápady, že bych si místo bytu pořídila taky takovou vilu, protože upřímně i za ty necelé dva roky jsem si vydělala dost peněz na to abych si to mohla dovolit.  Jenže představa, že sama žiju v takhle velkém domě....nechápu, jak to Niall zvládla, myslím, že bych se tady sama v noci možná i bála. Navíc můj byt miluju, zbožnuju ten výhled co z něj mám, ale byla tu i takováhle možnost.  Kromě vily však stihnu ještě zahlédnout velkou zahradu s udržovaným trávníkem, která pokračuje ještě dále kolem vily, tam už však nevidím.

,,Tyjo takový panství."zasměju se zatímco Niall zajede do jeho garáže.

,,Nojo ani královská rodina si tahle nežije." zasměje se a i já tak musím stále konat. Vystoupíme z auta a následně opustíme garáž. 

,,Chceš provést mým královstvím ?" zajímá se s úšklebkem.

,,Myslím, že to bez toho asi přežiju." uchechtnu se, načež on se zatváří tak smutně, že se mi ho zželí.

,,Tak fajn." protočím se smíchem očima a on se rozzáří jak malé dítě. 

,,Fajn tak pojď, začneme venkem." chytne mě za ruku a už mě táhne kamsi po zahradě. Poté jakoby si uvědomil co udělal, mou ruku pustí a já lehce zaklepu hlavou, abych si uvědomila co se vlastně stalo. Protože jsem to nečekla. No každopádně mi to tady Niall chvíli ukazuje, jak venku tak i vevnitř a mně se to opravdu líbí. Dívím se, že je chlap schopný zařídit si dům tak hezky. Trvá to asi půl hodiny než se usadíme v  jeho obýváku na pohodlné černé sedačce. 

,,Necítíš se tady někdy až moc sám ? Je to tady takový velký." zajímám se, stále se rozhlížejíc po místnosti. 

,,Občas, chceš se snad ke mně nastěhovat?" zažertuje načež já se zasměju a chystám se odpovědět, avšak mě přeruší vyzvánění mého mobilu, který leží na stole kam jsem si ho položila. Jakmile si všimnu jména, které na obrazovce svítí, moje nálada značně poklesne. Hailee. I Niall to jméno spatří a tak spolu na chvíli navážeme oční. Jsem nucena polknout. Nakonec tedy hovor příjmu a mobil si přiložím k uchu. 

,,Ahoj." pozdravím jí a snažím se neznít nervózně. Trochu mi to připomíná tu minulou situaci v šatně na koncertě.

,,Ahoj, jak se máš  ?" zajímá se

,,Jo dobře, co ty ?" oplatím jí ze slušnosti a čekám kdy mi oznámí důvod jejího hovoru. 

,,Suprově. Zítra se zase na pár dní vracím do Londýna, tak mě napadlo jestli něco nepodnikneme." řekne zatímco já koukám na velkou plazmovou televizi předemnou. 

,,Jo jasně, můžeme se domluvit, ale mám teď docela hodně práce, ale určitě něco vymyslíme." pousměju se. 

,,Tak to je super kočko. Jinak jsem dneska slyšela tu tvojí písničku novou...." začne a její hlas se najednou tak trochu změní. Už není až tak veselý ? Netuším proč.

,,Fakt a co na ní říkáš ?" zajímám se.

,,No....máš lepší písničky, ale ujde, ten klip je celkem fajn." tak v tuhle chvíli mě bodne u srdce. Já mám z tý písničky totiž fakt radsot a myslím si, že to je jedna z nejlepších, který jsem kdy vytvořila, ale očividně to tak není. Se skleslým výrazem vyhledám Nialla, ani nevím proč, každopádně mě překvapí jak na mě kouká. Jeho obočí se až skoro ztrácí v jeho vlasech jak vysoko je zvednuté a vše napovídá tomu, že Hailee slyšel a nejspíše nemůže uvěřit tomu co řekla.