Wrong Direction (N.H.)

17. Na hotelovém pokoji

,,Ahoj." řeknu prostě, když hovor příjmu a snažím se znít co nejvíc neutrálně to jde.

,,Ahoj Zoe, proč jsi mi to nebrala ?" zajímá se hned. Nojo zavolá mi jednou za dva měsíce,ale když jí to hned nezvednu tak je to problém. Nojo, typická máma.

,,Zrovna jsem měla natáčení." vysvětlím a zdržuji v sobě povzdech. 

,,Natáčení ? Takže ty teď jako hraješ ve filmu ? Není to film pro dospělý, že ne ?" začne se vystrašně vyptávat, načež já musím protočit očima.

,,Ne mami, natáčela jsem klip k písničce."

,,Aha dobře. No když o tom mluvíme, tak jsem slyšela nějakou tvojí novou písničku. Hrála u nás v rádiu a.......není špatná." řekne a já vykulím oči. Tohle je u ní totiž pochvala dámy a pánové.

,,Hm a proč teda voláš ?" zeptám se.

,,Jen jsem se chtěla zeptat, no jak se máš. A jestli se třeba nechceš už vrátit domů. Zameškala jsi sice dva roky, ale určitě bys to dohnala a mohla jít na medicínu. Ten tvůj sen už sis přeci splnila ne ?" snaží se mě opět přesvědčit. Ohlédnu se, abych si všimla kde Niall je. Je stále v kuchyňi.

,,Ne. Dokud nenpochopíte, že tohle je můj život a to co chci dělat, tak se prostě vidět nemůžeme. Je mi líto, ale vy jste si to tak vybrali." řeknu rychle a poté hovor prostě típnu, protože se Niall začne vracet do obýváku. Odložím mobil na stůl a snažím se skrýt své naštvání a zároveň smutek.

,,Tady máš." položí předemě skleničku s pitím a posadí se vedle mě.

,,Děkuju." vyloudím ze sebe lehký úsměv a napiju se. Najednou mě nějak přešla nálada na společný večer s Niallem.

,,Ehm, je všechno v pořádku?" zeptá se.

,,Jo jasně, všechno v naprostém pořádku." odpovím pohotově, ale svůj pohled na něj nestáčím. Nastane chvilkové ticho než se opět ozve jeho hlas.

,,Jsi si jistá ? Já....nechtěl jsem poslouchat, ale zkrátka jsem slyšel jak jsi s ní mluvila a neznělo to jakože je vše v pořádku." položí ruku na mé stehno.

,,Takže ty jsi poslouchal ? Fakt super." řeknu trochu naštvaně,ale stále se vyhýbám pohledu do jeho očí. 

,,Já nechtěl, ale prostě to bylo slyšet." namítne.

,,No jasně, víš co, já prostě půjdu. Nějak jsem ztratila náladu na večer stebou" potřebuji odsud hlavně vypadnout. Chci být sama a nechci na něj být přehnaně zlá. A tak se zvednu a vydám se směrem ke dveřím.

,,Jo, jestli se na to necítíš tak to chápu. Ale možná by ti pomohlo si s někým promluvit" zkusí to ještě. 

,,Nic ti do toho není." namítnu naštvaně a chci pokračovat, ale kolem mého zápěstí se omotá jeho ruka. 

,,Zoe." řekne potichu a já nakonec jakobych se zase zklidnila. Otočím se na něj a kouknu do těch jeho modrých starostlivých očí a v tom se to ve mně zlomí. Zakroutím hlaovu a nechám se jím vtáhnout do obětí, schovávajíc svou hlavu do jeho hrudi. Pár neposedných slz se sveze po mé tváři. Jakoby se najednou začala bortit ta lež o mé rodině, kterou jsem všem navykládala.

,,Notak, to bude dobrý, určitě." šeptne, vtiskávajíc mi polibek do vlasů. Pevně si mě k sobě tiskne a já se tak cítím hned mnohem líp. 

,,Co kdybychom si sedli a ty mi pověděla o co tedy jde ?" navrhne, pohladí mě po zádech a já se od něj odtáhnu a přikývnu. Otřu si oči. Ještě, že kvůli tomu nebulím nějak moc.Bylo to jen pár slz.