DANGEROUS

Modřiny

Otočila jsem se na bok a paprsky slunce mi svýtily na obličej.Oči jsem měla stále zavřené a ruce nad hlavou.Pomalu jsem otevřela oči, a posadila se. Bílou přikrývku jsem měla omotanou kolem trupu,aby zakrývala mé nahé tělo.I přes mé tetování bylo vidět pohmožděniny,na které jsem nechtěla ani pomyslet,protože mi připomínaly včerejší noc.Pamatuji si vše, i do toho nejmenšího detailu. Pořád cítím jeho drsné doteky na mé kůži. Pořád cítím jeho silnou vůni..A jsem si na sto procent jistá, že to bude horší, a horší. Odkryla jsem se, a mě se naskytl pohled na modřiny,které mi způsobil. Stoupla jsem si na studené parkety, a celá nahá jsem cupitala ke své tašce, která ležela na zemi u dveří. Vytáhla jsem si z ní kosmetickou taštičku, spodní prádlo, a ... Poté jsem zahlédla oblečení, které bylo přehozené přes křeslo. Ležely tam černé silonky,kraťasy a černý uplý top bez rukávů, který měl výstřih až pomalu k pupíku. Vzala jsem věci, a šla do koupelny.Musela jsem se trochu odreagovat, a začít si zvykat, že jsem nejspíš děvka. Kdo ví co se mnou bude, když to takhle povedu. Už umytá, a lehce namalovaná jsem seděla na postely, a zvpomínala jaké to bylo doma.Bezstarostný život jsem měla.Vždyť mi ani nic nechybělo.Bože kdybych to neudělala tak by všechno bylo dobré.Ale na to už je pozdě. ,,Sarah?" Uslyšela jsem známý hlas, který pařil Rachel. Zvedla jsem hlavu k ní, a ona přišla blíže ke mě. Vím na co se mě chtěla zeptat. Ale jakmile viděla všechny ty modřiny odpustila si svou otázku "Jaké to bylo ?" A místo toho se na mě dívala jen lítostivým pohledem. ,,Jak..Jak dlouho tu už jsi?" Zeptala jsem se. ,,Asi půl roku." Odpověděla mi zklesle. Němám vůbec náladu se jí ptát na další otázky, a to ona poznala. Na stole ležel tác s jídlem, který nejspíše donesla. Pohladila mě na zádech, a rozešla se ke dvěřím. ,,Sarah.. Nevycházej z pokoje.Opravdu.. Ať se děje cokoliv nevycházej ven. Všechno co budeš potřebovat tak ti donesu já, nebo někdo jiný." Kývla jsem, a šla si pro tác. Někdo by řekl, že by v této situaci neměl na jídlo ani pomyšlení.. Ale..Co mám dělat. když tu budu nejméně půl roku..Napila jsem se studeného džusu, a snědla borůvkový jogurt s musly. Když jsem aspoň na chvíli chtěla myslet na něco jiného, tak mě z přemýšlení vytrhly bolestné výkřiky dívek, které tu jsou. Různé mlácení věcí o sebe, mlaskání, vrzání tu bylo slyšet ze všech stran. Připomínalo mi to minulou noc. Opět někdo vešel do dveří. Myslela jsem si, že je to Rachel, tak jsem ani hlavu nezvedala, ale pak jsem uslyšela odkašlání. Když jsem se podívala na dotyčnou osobu, stála tam drobná blondýnka, která měla na sobě stejný top jako já.Akorát ona ho měla v bílém. Byla moc krásná, a já na ní neustále civěla. ,,Mám tě dovést do hlavní haly.Jak vidím, připravená už seš, tak pojď za mnou. Čekají na tebe." Řekla s úsměvem, jako by to byla nějaká hezká věc. Polkla jsem slinu, a šla za ní. Výtahem jsme jeli do 8 patra, a před námi byly obrovské bílé dveře. ,,Počkej tu.Až ti řeknu, tak vejdi. Neklepej, očekávají tě." Kývla jsem, a trošku se začala klepat. Přece jenom.. Co když mě všichni znásilní ? No co ?Nedivila bych se tomu.. Ale ne.. Jsem možná trošku přehaný pesimista.Čekala jsem, a za dveřmi jsem uslyšela pánské hlasy. Kousla jsem se do rtu, a za zády zaťala pěst. Pak jsem viděla, jak blondýnka na mě kývla, na náznak, ať vejdu. 

Nestíhám:/  holky moje, přidám další ještě dneska :* děkuju moc za krásných 35 votees:3 Dobře není to moc, ale za takovou krátkou dobu něco asi kolem 250 shídnutí :3 mám velkou radost:3 slibuju, dneska ještě jeden díl bude :* miluju vás :* a prosím  o komenty a votes :* 

*S*