DANGEROUS

Srovnaný motýlek

Poslední komentáře mi udělaly obrovskou radost

Vstoupil do pokoje.Projížděl si mě pohledem,stejně jak já jeho.Měl na sobě černé kvádro,a černou lesklou kravatu.Oblek mu skvěle padl a opravdu mu to seklo.Měl ruce za zády,a jazykem si navlhčil své narůžovělé rty. ,,Jsi přesný." Pronesla jsem. ,,To já vždy." Odvětil mi,když si mě prohlížel.Stoupla jsem si,a i na vysokých podpadcích jsem mu byla do výše ramen. Nabídl mi rámě,které jsem ze slušnosti přijala.Zavřela jsem svůj pokoj,a beze slov jsme společně kráčeli dlouhou chodbou.Cestou,jako vždy jsem zaslechla vzdychání,a hlasité nepopsatelné zvuky.Harry dělal jako by to neslyšel.Já jsem nad tím krčela své obočí.Harry si toho všimnul,a na tváři měl úšklebek.Jakmile jsme vyšli z domu,ucítila jsem chladný příjemný vánek,který mi způsobil husí kůži na krku.Před námi stálo nablískané černé BMW. Šofér nám otevřel dveře,a my jsme nastoupili. ,,Proč mě bereš na večeři?" Zeptala jsem se. ,,Plánoval jsem dnes někam jít.Nechtěl jsem jít sám,a tak jsem zvolil jako dobrou volbu tebe." Odvětil téměř bez zájmu. No...mám dojem že mu to přišlo jako dobrá výmluva.Jak by řekla Rachel,je ze mě totálně udělanej.Zas tak mi to ale zase nepříjde.Spíš se tady nudí.. Ikdyz mi to zrovna na tomto místě,při jde divné.Z mého přemýšlení mě vyrušilo zastavení auta. Otevřely se dveře,a já stála spolu s Harrym už na pohled velmi drahé a nóbl restauraci. Starší pán jakmile zahlédl Harryho si okamžitě srovnal motýlka,a postavil se rovně jako pravítko.S Harrym jsme přišli k němu,a ani nemusel nic říkat a pán řekl :,,Pchane Schajlsi,uš vaz očchekavame.Prosim poďte sa mnou." Francouzký přízvuk? V Německu? Zajímavé.Harry kyvnul,a oba jsme pána následovali.Zavedl nás k menšímu kulatému stolku, na nemž byla vázička s malou bílou růží a poupátky. Kvítky jsem pohladila konečky svých prstů. ,,Máš ráda květiny?" Tázal se. ,,Samozřejmě.Každá žena je má ráda."Odpověděla jsem mu lhostejně. Najednou k nám přišel číšník,a já měla čas si to prohlédnout kolem.Harry nejspíše objednal něco za mě a já se kochala nádherným stropem na kterém poletovali andělíčci v podobě batolat.,,Proč si ho zabila?" Tato otázka mě zaskočila natolik,že jsem pouze vykřikla,a zvolala :,,Co je ti do toho?!" Nepřemýšlela jsem nad slova mi,které jsem vypustila z úst.A to byla osudová chyba.
-
Zítra bude hned druha část :** fakt jste mi udělali radost :-* prosím vote a koment ! <3
*,*
*S*