Jenom čas nestačí

1.

Kdo nic nezkusí, je blbec.
Děkuji,
Opravdu děkuji,
Elzo, ani nevíš, jak mě tvůj úvodní citát potěšil, no spíše mě rozesmál. Opravdu a upřímně. Ty víš, že nikdy nelžu. I když stále nevím proč tě napadlo mi věnovat deník. Máš bod k dobru tím, že nemá žádnou křiklavou nebo nedej bože růžovou. To bych ho asi nejraději vyhodila z okna letícího letadla. Ta hnědá kůže je fajn. I to jednoduché ražení na přední desce deníku.
No, možná, že to i vím. Víš, jaká jsem a jaký problém mi dělá začlenit se do společnosti. Chceš, abych si zapisovala všechny své poznatky z nového prostředí. A tím si pomalu zvedala svoje sebevědomí. Jak jsi mi řekla při našem loučení na Edinburghském letišti.
Nebo tu je druhá možnost. Moc ráda čteš a jsi zvídavá. Také chceš vědět všechno do sebemenších detailů. A jak jinak lépe než prostřednictvím deníku, kde budou ty nejčerstvější poznatky a dojmy.
Tohle je pro mě jeden velký krok kupředu. Nikdy jsem neopustila naše rodné město. A teď. Cestuji do jiného státu, dokonce i na jiný kontinent. A proč? Jak ty říkáš kvůli nudným vykopávkám. Mě však baví objevovat historii lidstva. To je asi to s čím se nikdy neshodneme.
Když jsem sledovala, jak se má rodná zem vzdaluje, sevřelo se mi hrdlo. Byl to takový zvláštní pocit. Těžko popsatelný slovy. Na druhou stranu mě ovládlo menší vzrušení z neznámého. Těšila jsem se na nové prostředí. Nové lidy. A snad zapomenu na toho blázna. Srdce bolí nepředstavitelně. Snad se na mě osud konečně usměje.