Jenom čas nestačí

27.

PŘEJEL JSI MI NOHY

Už to nemohl v domáci péči vydržet. Prostě si vzal svoje vycházkové kolečkové křeslo a jel se projet po městě. Určitě ho zdravotnický personál bude hledat. Ale jemu to bylo jedno. Hlavně že byl co nejdál od těch rádoby zdravých blafů, které musel den co den přetrpovat. Už mu ta hnusná brokolice lezla i ušima. Proto děkoval bohu, že jeho bystré oko zahlédlo obrovskou ceduli patřící steak housu. Nelenil ani okamžik a už se spolu se svým vozíkem prodíral dovnitř. No měl štěstí bezbariérový přístup. Jenom lidí jako nas...
Lukas měl podobný nápad. Akorát hodinku před tím. Už spokojeně seděl u svého stolu v rohu restaurace se sklenkou černého piva na stole a jídelním lístkem v rukou. Zahloubán do sebe nehleděl na okolí. Nohu pohodlně vystrčenou ven zpod stolu. Bylo mu jedno, že by mohl o jeho nohu někdo zakopnout. Teď se plně věnoval svému žaludku. To se mu však stalo osudným.
Bolestivě zavyl, když ucítil palčivou bolest ve vystrčení noze. Zaklonil hlavu a jenom tak, tak spolknul bolestivé slzičky. Podíval se na toho, kdo mu ublížil. Na jazyku měl celou škálu peprných nadávek. Chtěl toho blázna zpražit takovou salvou, že by se z toho posadil na zadek. Jaké překvapení, když zjistil, že onen muž už seděl. A ke všemu na kolečkovém křesle. Zmateně zamrkal. Tohle mění situaci. Spolkl nadávky.
"Eh, omlouvám se. Hledám tu volné místo." Reymond vypadal zmateně. Jako čerstvě vylíhnuté kuře hledající matku. V tomto případě volný stůl. Lukas se rozhlédl kolem sebe. Vážně nikde žádné volné místo.
"V pořádku. Tak se posaďte ke mně."
"Děkuji. Aspoň vás jako omluvu pozvu na nějaký drink." To se Lukasovi zamlouvalo. A i když byl ten muž na vozíku, vypadal jako opravdu hezký výstavní kousek. Natáhl k němu ruku.
"Lukas Nightmare." Představil se. Reymond potřesení přijal. Plaše se usmál.
"Každý říká, že se jmenuji Reymond Storm. Těší mě." Lukas pozvedl zvědavě obočí, zatímco odtahoval židle z protější strany stolu, aby si tam mohl jeho host pohodlně zajet. "Mám amnesii." Dodal s úsměvem, když spatřil Lukasův zmatený výraz.
"Amnesie? To není zrovna příjemné." Počkal, až se Reymond pořádně usadí. Lukas mu podal jídelní lístek.
***
Reymondem otřásal smích. Poprvé za to dobu co se probudil v nemocnici a nevěděl kdo je se cítil dobře. Uvolněně a moc fajn. S nakloněnou hlavou naslouchal vyprávění druhého muže. Možná se u toho i trochu červenal. Ten Reymond před tím, ten násilník a vrah zmizel. Zůstal jenom Reymond na vozíku, čistá lilie, která neví kdo je. A jak bylo vidno Lukasovi to nevadilo. Dokonce za něj objednal i jídlo. A že jeho výběr byl vynikající.
Nad plnými talíři si povídali o všem možném. Konečně dostal i pár odpovědí ohledně města. A to, kde najde knihovnu, archiv, a pár dalších zajímavých typů.
"A? A co ženy?" Optal se Reymond opatrně. Nevěděl jak si počít v rozhovoru. Tohle byla jeho premiéra.
Lukas mávl rukou ve vzduchu. "Nemám je rád. Mám raději muže. A za to mě všichni odsuzují." Reymond lehce zčervenal. Necítil, že by měl být zhnusený nad tím prohlášením. Ten starý by jenom znechuceně ohrnul ret a odešel by. "Ale, ale tady se nám někdo červená. To je ale roztomilé." Pokud nebyl do teď Remond v rozpacích, tak už byl. Cítil, jak mu začaly hořet tváře, jak se do nich nečekaně nahrnula krev.
"A, jaké to je? S mužem?" Reymond se zakoktal. Věděl, že to byla ošemetná otázka. Ale to jak na něj Lukas hleděl, ho svým způsobem zajímalo.
"Podobné jako se ženou. Akorát je to lepší v tom, že muž ví, co druhého vzrušuje." Pronesl automechanik s potěšeným úsměvem. Už sám dlouho neměl sex a jeho tělo se ho začínalo dožadovat. A vidina sexu s tím pěkným červenajícím kolouškem ho lákala. Opravdu moc lákala. A čert vem kolečkové křeslo. Chce to jenom trochu fantazie.
"To já nevím. Na nic si nepamatuji." Lukas vzal Reymonda za lehce se třesoucí ruku. Pohladil ji.
"A chceš to zkusit?" Věděl, že jeho otázka byla dosti odvážná. Proto ani nečekal, že na ni Reymond přikývne. A on vážně přikývnul. Proto se Lukas naklonil nad stůl a lehce se svými rty dotkl těch Reymondových.
Zametenému vlkodlakovi projelo celým tělem příjemné mravenčení. Tiše vzdychl, když ucítil hrubé rty na těch svých. Stačil jeden letmý polibek a už se cítil vzrušený. Jako omámený na vše Lukasovi přikývl. Toužil se utopit v těch pevných pažích.
Tohle už nebyl ten starý Reymond ani v nejmenším.
"Tak dojíme a půjdeme ke mně." Zašeptal Lukas druhému muži do ucha. Olízl ho a foukl. Reymond se vzrušeně otřásl.
"Ano. Půjdeme."
***
Rian značně unaveně přivřel oči. Copak ho osud nepřestane trestat? Copak udělal tak zlého? Alfa si promnul unavený obličej.
"A nevíte, kam mohl vlkodlak na vozíčku zmizet?" V jeho hlase byla znatelná podrážděnost. Už teď litoval svoji družku Mariku. Vlk aby se uklidnil si ji asi vezme s brutalitou. Což už se nejednou stalo. Obdivoval ji, jak s hrdě vztyčenou hlavou čeká a trpí úchylky jeho vnitřního vlka. A pak druhý den si nestěžuje. Zatřepal hlavou, aby si pročistil mysl.
"Bohužel nevíme. Naposledy ho viděli v restauraci. Ve steak housu v doprovodu nějakého muže. Pak už... nic."
"Je na vozíčku. Na! Vozíčku! Jak se vám kruci mohl ztratit. Koukejte ho najít. Nebo si mě nepřejte." Zavrčel na podřízené vlkodlaky. Ty se uctivě uklonili a raději vyklidili pole, než se jejich alfa rozčílí.
***
Reymond se protáhl jako mlsná kočka. Ruce natáhl nad hlavu a prohnul se. Chtěl podvědomě pohnout nohama, ale nic se nestalo. Někde podvědomě tušil, že jeho tělo zvládalo chůzi.
Pomalu otevřel oči a spokojeně mlasknul. Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, kde se nachází a co v noci dělo. Za doprovodu funění se vyškrábal do sedu. Tiše syknul, když se jeho kostrč ozvala. V noci ho Lukas vůbec nešetřil. Ale líbilo se mu to. Když tvrdě do něj přirážel. Reymond měl sakra velké štěstí, že ochrnutí se nějakým ďábelským způsobem orientovalo jenom na nohy. Pak a důležité orgány potřebné k sexu fungovaly na sto procent.
Začervenal se, když si uvědomil, co všechno prováděli. Opatrně nakoukl pod deku.
Byl nahý.
A vedle něj spokojeně oddechoval Lukas.
Na krku a pažích měl zarudlá místa, jak ho při milostném aktu Reymond kousal a škrábal.
Opět se začervenal. Tentokrát nad svoji divokostí a jejich jasně zřetelných stopách. Nejraději by se za to propadl ze země. Chtěl by nějako utéci, ale jako kdyby to Lukas vytušil. Otočil se na druhý bok a objal Reymonda okolo pasu. Přitáhl si ho blíže k sobě.
Jak je vidno Reymond asi jenom tak nikam nepůjde.