Jenom čas nestačí

26.

ENÍK: 20. PROSINCE

Možná nastal ten správný čas na repliku hloupé blondýnky, která nosí neustále růžové oblečení.

BOŽE, BOŽE! CHODÍM S DIMITRIJEM!

Spokojená Elzo?
Ale teď by to chtělo normálně. Tenhle deník, není deníkem žádné pipiny, ale trest pro mě.
Takže odteď nečekej nic milého. Jsem na tebe naštvaná. I za ty nepříjemné telefonáty, které spíše připomínají výslech na dálku. Opravdu vtipné se mě vyptávat na sex, když ti řeknu, že jsem v práci. A abych ti odpověděla na tvoji otázku: Ne, ještě jsem s nikým nespala. A taky s nikým spát nebudu. Nechci, aby se to opakovalo to co minule. A ty moc dobře víš co. Tak pak ze sebe nedělej hloupou.
Když jsem proházela městem měla jsem neustále pocit, že se všichni na mě dívají tak nějak... jinak. Jako kdyby mě zkoumaly. Některé ženy dokonce ani se neráčily skrývat opovržení.
To je na mě ten polibek tolik znatelný? I Helen si do mne rýpla, když jsem je při polední pauze šla navštívit. Bylo docela milé vědět, že jsem někam zapadla. Chovali se totiž ke mně, jako kdybych byla členem rodiny už od úplného začátku.
Helen dokonce využila příležitosti, kdy Dimitrij musel zajít dozadu zkontrolovat novou dodávku zásob, a dala mi pár zajímavých typů, čím bych ho mohla obdarovat o Vánocích. Úplně jsem zapomněla, že by za pár dní měli být Vánoce.
Vždyť víš, že jsem je nikdy neslavila. Ale teď to budou asi moje první Vánoce. Dimitrij si prý i něco připravil. A prý budeme muset někam zajít. Začínám se obávat toho, co přijde. Snad to nebude nic hrozného.

DRUŽKA

"Božíčku. Nevztekej se. Copak mohu za to, žes mi s tím tvým sexy zadečkem kroutil před ksichtem? No tak jsem se neudržel." John se zamračil na svého vedoucího. Lukas Nightmare byl člověk. A nejenom to. Byl gay. Za své vypracované tělo se nestyděl. Ba naopak, když počasí dovolovalo, všude své svaly vystavoval. Johnovi nevadila jeho orientace. Ale to plácání přes zadek si mohl laskavě odpustit. Nejednou bojoval s touhou ho jenom tak s pocitem zadostiučinění kousnout. Ale věděl, že vlkodlakem se stát nechce a už takhle díky své orientaci měl těžký život, to zavrhl.
Lukas byl podle Johna fajn. Čestný chlapík, který se s výplatou nikdy nezpozdil.
"Co jsme si řekli o tom plácání?" Zavrčel a ukázal zašpiněnými prsty od motorového oleje na svého šéfa. Ha, čtyř set letý vlkodlak a zástupce alfy má za vedoucího člověka a ke všemu gaye. Ale civilní zaměstnání měl každý. A více jak jednu autodílnu by Arcola a přilehlé vesničky neuživily. A práce ve dvou je přeci jenom uvolněnější.
Lukas zvedl ruce vzhůru v jasném gestu, že se vzdává.
"Že tě nebudu plácat. Dobrá. Pro příště se pokusím krotit." Povzdechl. No alespoň se mohl koukat, když je k němu osud tak ošklivý a nepřihodil mu tu správnou partii, kterou by mohl rozmazlovat až na půdu.
"Tak je hodnej."
"Nechceš aportovat?"
"Lukasi!"
"No jo, už mlčím."
John provokování ze strany šéfa bral jako příjemné rozptýlení mezi jednotlivým rozebíráním automobilů a jejich skládáním znova do kupy. Pokud tedy nevolala práce u smečky. A vedoucí to chápal, vždy když Rian zavolal, se mohl zdekovat a dodělat práci klidně i o víkendu. Zkrátka až bude mít čas. No řekněte. Kde by lepší podmínky našel?
"A mimochodem. Nikdo mě tu nesháněl, zatímco jsem měl dovolenou." Lukas zakroutil hlavou.
"Ne, nikdo. Jenom možná stará Smrčková. Prej by si chtěla u tebe poštělovat spojku." Na Lukasově tváři zářil pobavený úšklebek, protože si byl vědom toho skrytého dvojsmyslu.
"Fakt tu v okolí není jiná autodílna, na kterou bychom ji mohli odkázat."
"Bohužel ne hochu. Budeš to muset přetrpět."
***
"Sestra mi řekla, že jste se potkali na hřbitově. Co jsi tam dělala?" Dimitrij se nezlobil. Jenom byl setsakra zvědavý. Pokud věděl tak Aderyn byla ze Skotska a tady žádné příbuzné neměla.
"Já... ehm... byla jsem tam za Clarou."
"Za Clarou?" Dimitrije to překvapilo. Nečekal by, že by Aderyn chodila ke hrobu jeho mrtvé družky. Hodně ho to překvapilo.
"Ano, chtěla, chtěla jsem ji dát na hrob nějaké květiny." Aderyn si nervózně pohrávala s plátěným kapesníčkem, který měla v kapse u kalhot. "Přišlo mi to, správné." Kníkla, jako kdyby provedla nějakou nekalost. Ale Dimitrij se pousmál a líbl Aderyn na čelo.
"Tak to tedy děkuji."
"Eh, není za co. Dělala jsem to hlavně pro sebe. Když už jsem tě svým způsobem přebrala. A Marika mi o ní docela vyprávěla."
Dimitrij si pomyslel něco o horoucích pekel.
"Nesmíš věřit všemu, co sestra vypráví. Má tendenci všechno dramatizovat."
"Řekla mi, že by byla Clara ráda, kdyby ses netrápil." Pípla tiše. Dimitrij si povzdechl. Už před tím s vlkem rozmlouval o tom, že by měl Aderyn zvednout trochu to sebevědomí. I když Snížkovi se její podřízenost líbila. Jenomže, všeho moc škodí.
"Aha... prosím nemluv už o Claře. A pojď sem. Jsi nějaká promrzlá." Utnul rozhovor a přivinul si Aderyn do pevného objetí. A odmítal ji pustit.
Dívka vděčně přijala pevné paže. Zabořila nos do hřejivého těla. Teď už Dimitrij nebyl kost a kůže. Konečně se začínal opět obalovat svaly a tukem. Vdechla tu nádherně omamnou vůni lesa.
"Krásně voníš. Co je to za voňavku?" Zamumlala do nataženého trička. Dimitrij se lehce otřásl. Sklonil pohled a tváří se otřel o Aderyny vlasy. Přivřel oči, když se nadechoval k odpovědi.
"To není voňavka. To je vlkodlačí pach. Přirozeně sílí v blízkosti svého druha. Je to něco jako cedulka. Nesahat zadáno." Aderyn nechápavě svraštila obočí.
"Jak to myslíš?"
Dimitrij pomalu přesunul paže po zádech až na její útlé boky, které pohladil. "No. Ten pach co cítíš. Většinou je to priorita samců. Tím si označkují své družky, aby dali ostatním jasně najevo, že na ni nikdo nesmí sahat, že už je zadaná." Aderyn se nad tou představou otřásla. Svým způsobem to byla vzrušující představa.
"A, jak si je označkují?" Dimitrij sklonil pohled. Do této odpovědi se mu zrovna dvakrát nechtělo. Hlavně kvůli tomu, že se u toho červenal.
"No, když ho teď cítíš tak pouhým dotekem o tebe. Ale to je jenom dočasné a méně výrazné. Takže převážně to je za pomoci..." Na chvíli se odmlčel, jako kdyby hledal tu správnou odvahu k vyřčení toho posledního slova. "... sexu." Řekl s už jasně červenajícími tvářemi. Nutno podotknout, že Aderyn byla podobně červená.
"Takže, když ten pach teď cítím..."
"Vybrali jsme si tě za družku." Pronesl zhrublým hlasem. Aderyn stačil jediný pohled, aby se přesvědčila, že teď v popředí byly oba dva. Jak Dimitrij, tak i Snížek.
Přikývla.
Družka.
To slovo ji znělo v hlavě jako sta zvonů. Vybrali. Oba. Nejenom Snížek nebo Dimitrij. Ale oba. Její spásy. Zčervenala.
"Aderyn? Jsi v pořádku?" Oslovená osoba zamrkala, jak byla vytržena z hlouby přemýšlení.
"Ano. Jsem v pořádku." Ani slovy nedokázala popsat, jaká vlna radosti ji zaplavila. Skočila Dimitrijovi kolem krku. Pokud ten pach znamená, že bude jeho, nikdy ho nepustí.
***
"Jak mám utěšit svého druha? Pověz. Mám o vás strach, můj pane." Marika ladným krokem přistoupila k posteli, na které ležel její choť, druh a spřízněná duše v jednom, Rian. Jindy bohatě zelené oči byly protkané zlatou barvou, jak dovolila své vlčici prostoupit do lehkého popředí. Marika a její vlčice byly stejnými opaky. Marika byla silná dominantní žena, která si nenechá nic líbit. Vlčice byla zase poslušná a submisivní připravena splnit jakýkoliv rozmar svého druha.
Pomalu přiklekla k posteli. Pozvedla pohled na Riana.
Alfa zvedl ustaraný pohled na svoji ženu. Neušlo mu, že dala do popředí vlčici. Marika nikdy poslušná nebyla. Což se Rianovi líbilo. Vlk měl raději poslušnost. Natáhl ruku a pohladil Mariku po tváři.
"Kéž bych to věděl."
"Tvůj bratr bude v pořádku. Musíš v to doufat." Pokoušela se utišit svého manžela. Otřela se o ruku.
"A jak mám přijít na jiné myšlenky?"
"Nechte to na mě, můj pane. Přivedu vás na jiné myšlenky." Pomalu vyšplhala na postel vedle Riana. Roztoužená a připravená na pevnou náruč svého muže.