Jenom čas nestačí

30.

NEBOJ, NIKDY TĚ NEOPUSTÍM

John zakroutil nevěřícně hlavou. Po svátcích, kdy byla dílna zavřená, musel jeho nadřízený projít nějakou mozkovou změnou nebo tak nějak podobně. Bylo to až k neuvěření. Anebo začal šňupat kokain. To je také jedna z možností. Lukas byl najednou tak hyperaktivnější a veselejší. Dokonce si už několik hodin prozpěvoval při tak nepříjemné práci jako je čištění zaneseného motoru. John si mohl jenom poklepávat prstíkem na spánek. Jenomže pak zaslechl zvláštní zvuk. Jako kdyby vrzalo kolo.
Zvedl hlavu od starého forda, aby se mohl podívat kdo a s čím to přijel.
Aaron s úsměvem od ucha k uchu vjel do autodílny jeho pusinky Lukase.
"Lukasi? Lukasinku?" Zašvidroval do dílny. Ale z pohledu sed z kolečkového křesla prostě nic nemohl vidět. "Lukynko?" Zkusil to ještě jednou, než konečně zahlédl tu zářivě blonďatou hlavinku jeho milence.
"Ahoj méďo. Co se děje?" Aaron pokrčil rameny. Copak to nebylo zjevné? Potřeboval pofoukat. Z chvíli nudy se rozhodl pro riskantní kousek s tím, že sjede ze strmého kopce bez brždění. No a dopadlo to karambolem. Na několika místech byl Aaron odřený a jedno kolo kreslilo malou osmičku.
"Udělal jsem bum." Pronesl jako malé dítě a pokrčil rameny. Díky tomu jeho milenec, člověk a majitel autodílny v jedno protočil oči v sloup. Že se ještě diví. Aaron je nezmar. A zdělá všechno pro zábavu.
"No tak se na to podíváme. Bože, co budeš dělat, až ten vozík odpravíš?"
"No co by? Koupím si novej. Mám přece peněz jako šlupek." Logické. Nebo ne?
Aaron byl okamžitě posazen na židli, aby se Lukas mohl podívat na polámané kolo. No polámané byl dosti nadnesený výraz. Jenom trochu potlučené kolečko znělo výstižněji.
"Jsi zlatíčko. Víš o tom Lukasku?"
"Já vím. Co bych pro tvoje sexy modré oči neudělal?"
"Právě, že všechno. Jsi prostě zlatíčko."
Rty obou mužů se střetly v hlubokém polibku, jasně ukazují jejich hluboké city. Pro některé nepříjemná podívaná. Pro jiné podívaná vhodná pro 3D brýle a popcorn.
Kdyby jenom ti dva tušili, že mají přihlížejícího.
John zakroutil hlavou. Ti dva toho prostě nenechají. Ani při pracovní době. Ale jednu výhodu to přeci jenom mělo.
Už mu Lukas nebude chmatat na zadek.

***

Aderyn se zajíkla. Vystrašeným laním pohledem sledovala, jak se Dimitrij přibližuje k lůžku. Vzduch naplnila jeho sytá vůně. Jako pokaždé, když byl vzrušený. Vlkodlačí samec tak prý dává najevo zájem o samici. Aderyn se oklepala. Vždycky se cítila nejistě, když nasála tu vůni spadaného listí a mechu. Zvláště teď, když se k ní blíži.a roztoužená šelma lačnící po sexu. A Aderyn se rozhodla dnes neutíkat. Rozhodla se oddat jeho mužným pažím a svalnatému tělu. Navíc je to Snížek a Dimitrij věděla, že jí ani jeden z nich neublíží. I když se dělili o jedno tělo.
Polkla, když zahlédla, jak košile klouže po vypracovaných pažích dolů na podlahu. Dva měsíce stačilo k tomu, aby se z vyzáblého tintítka proměnil v sexy muže s vypracovaným tělem s pevným hrudníkem a rozložitými rameny. Sen každé ženy.
Vzrušené zabručení vyšlo z jeho hrdla. A Aderyn to vzrušovalo. Jeho živočišnost a spojení se zvířetem bylo tak nezvyklé.
I se zavřenýma očima by dokázala zjistit, kde se Dimitrij nachází. A to jenom podle jeho vůně.
A on se přesunul až k okraji postele. Silnými pažemi se opřel o pelest postele. Aderyn přivřela oči. Ne, úplně zavřela. Nechtěla se přestat dívat na jeho zvířecí pohyby. Protože ji to fascinovalo a i vzrušovalo.
"Dimitriji?" Zakňučela lehce vzrušeně. To Dimitrije potěšilo. Cítil, jak se její hlas kolísá. Vidí, jak se jí chvěje spodní ret.
"Pššš, neboj se. Neublížíme ti." Zakroutil hlavou. "Nikdy bychom ti neublížili."
Prsty se dotkl sametové pokožky jeho družky. Opatrně ji sundal ramínka noční košilky. V duchu potěšen, že právě kvůli němu si vzala místo flanelového pyžama kousek prádélka, co více odhaluje, než zakrývá.
Nejdříve sklouzlo jedno ramínko. Potom druhé. Před Dimitrijem se ukázala Aderyn v celé své kráse oděná jenom do černých kalhotek. Vlkodlak spokojeně zabručel. Dokonce dovolil svému vnitřnímu vlkovi, aby se při tomhle intimním aktu podílel. Splynuli v jednu bytost.
"Jsi nádherná." Zabručel tiše vlkodlak. Cítil tu nejistotu ze strany Aderyn. Ale chtěl, aby se cítila uvolněně. Aby se nemusela bát za své tělo, které bylo podle Dimitrije nádherné. "Opravdu nádherná." Opak stále dokola jako mantru. Jeno aby se Aderyn uvolnila. V jeho objetí se cítila tak malá. Tak křehká. A přesto tak chtěná a milovaná.
Sex přece není nic špatného. Jejich vztah to ještě prohloubí.

***

Aderyn se probudila z nepříjemného snu. Zdálo se jí, že ji Dimitrij opustil. A to jenom kvůli tomu, že nebyl spokojený se sexem. Přitáhla si cíp deky k nahému tělu ještě blíže. Srdce tak divoce tlouklo, jako kdyby samo od sebe chtělo vyskočit z hrudi a utéci někam daleko. Nebrala zřetel na to, že byla rozcuchaná a vlasy jí spíše připomínaly vrabčí hnízdo. Stejně do nich zajela prsty a prohrábla je.
Ne, byl to jenom sen. Byl to jenom sen. Přesvědčovala své poplašené srdce a zmatený mozek. Jenomže strach ji tížil jako nějaký balvan v žaludku. A modlila se ke všem bohům, které znala, aby to nebyla pravda.
Dimitrij, který spal jako spokojené a uspokojené mimino se zavrtěl, když vedle sebe ucítil nečekaně rychlý pohyb. Pomalu rozlepil oči a uviděl Aderyn jak sedí stočená do klubíčka a snažila se klidnit. Pousmál se. Teď se po dobrém sexu, kde se ukojil jak Dimitrij tak i jeho vnitřní vlk, se bude culit jako pitomec po celý den.
"Hmm dobré lásko." Zabručel rozespale k Aderyn. Natáhl ruku, aby se mohl dotknout jejího ramene. Ta sebou polekaně trhla. Ale hned jak spatřila Dimitrije. Ještě k tomu rozespalého, rozcuchaného, otlačeného zkrátka roztomilého.
Okamžitě ji spadl kámen ze srdce.
"Já... dobré ráno, lásko." Sklonila se, aby ho mohla políbit. A chutnal jednoduše sladce.
"Copak se ti zdálo?" Dimitrij se vydrápal do sedu, to že z něj sklouzla přikrývka a odhalila úplně vše, neřešil. Ať si chuděrka Aderyn zvyká. Tohle celé je jenom a jenom její.
"Já... že si mě opustil."
Vlkodlak se tomu prohlášení musel zasmát. I když toho později litoval. "Aderyn. Přičichni si ke kůži."
Překvapeně zamrkala.
"No, neboj. Přičichni si." Nabádal ji Dimitrij. Tak to nakonec udělala. Přiložila si loket k nosu a nadechla se. Ucítila spadané listí a mech, smíšený se skořicí a chilli. Překvapeně zamrkala.
"Co? Co to je?"
"To je důkaz toho, že jsi moje. Moje a ničí jiná. Víš. Aderyn, když vlkodlak miluje tak je to na vždycky a navíc." Už před tím, když Aderyn zkoumala vůni linoucí se z její pokožky, si nasadil obojek se šátečkem. "Který pes by se dobrovolně zbavil tak krásné. Tak hodné. Tak sladké paničky? Jenom prosím pro příště. Už žádné granule."
Aderyn celá pryč se zasmála a přikývla. Celé tohle vyznání zpečetila polibkem. Snížka ani Dimitrije se nikdy nevzdá. A on se nevzdá Aderyn.

DENÍK: 31. LEDNA

Všechno se změnilo od příjezdu do Arcoly. Překvapivě se mi ten tvůj slavný deník povedlo popsat za tři měsíce. Proto ti ho pošlu. I s těmi částmi, které se zdají být nemyslitelné. Snad si to necháš pro sebe. Ale věřím ti. Věřím, že máš trochu rozumu. I když jsme o tom několikrát mluvili přes telefon nebo skype. Díky dnešní technice můžeme být neustále v kontaktu.
Zatím je to ve hvězdách Elzo, ale asi tu zůstanu. Díky jednomu vyhladovělému vlkodlakovi jsem získala přítele, rodinu, dokonce i dospělou dceru i syna. Ano, ti dva blázni mi říkají mami. Peter, jak se zdálo, se smířil se smrtí matky. Vyklubal se z něj příjemný mladík. Sice trochu temperamentní. Ale nikdo není dokonalý.
I Ivan je také milý muž. A hrozně rád vypravuje o své rodné vlasti a práci dřevorubce, kterým byl snad od narození. Každý v rodině Volkov je úžasná a zajímavá osobnost. A hlavně Dimitrij.
Bez něj by se mi asi zasněžené dny nezdály být tak nádhernými. Ukázal mi, že se nemusím za svoje tělo stydět. Dokázal mi zvednout sebevědomí. Dokonce někdy vypomáhám u něj v pekařství a mám tu skvělou možnost ho sledovat při práci. Někdy tam je i Helen. Oba dva jsou sehranou dvojkou. Prostě otec se synem. Když takhle třeba válíme rohlíky tak Helen vzpomíná na doby, kdy byla malé dítko. Vypravovala mi, jak dopadl její první koláček a podobné věci. Staly se z nás kamarádky. A opravdu dobré kamarádky. Tím tě ale nikam neodsouvám, Elzo, ty budeš mít v srdci vždycky speciální místo.
Nejhezčí jsou polední pauzy, kdy se v pekařství sejde snad celá rodina na polední kávu a zákusek. Člověk by nevěřil, kolik toho dokážou spořádat.
Zatím je můj další osud ve hvězdách. Ale už teď mám pocit, že jsem konečně nalezla rodinu. Už se nemohu dočkat, až sem za mnou přijdeš na návštěvu. Představím ti Dimitrije, celou jeho rodinu. A Johna. To je taky fajn osoba, toho ti taky musím představit. Ale ruce od něj pryč. Je taky zadaný.
Měj se Elzo. Ale neboj. Psaní deníku mě nějako začalo bavit. Budu v tom pokračovat. Už jsem si koupila nový deník.
Měj se.
Mám tě ráda, Elzo.

Tak a máme tady konec.