Jenom čas nestačí

23.

SEZNÁMENÍ S DCEROU

"Takže připravena?" John skroutil ústa do skromného úsměvu. Sám ani nevěděl, co ho napadlo pozvat Ivy na rande. Zvláště když je tolik podobná Claře. Ano, z části duše to bere jako zrada vůči Dimitrijovi, ale na druhou stranu ho ta prořízlá pusa uchvátila. A dalším bodem zk dobru byla ta kráska, kterou vlastnila. Ano, myslel toho černého mustanga se stahovací střechou.
"Jsem zvědava, co jste si pro mě připravil, pane O'Conele." John obdivně pískl. Ivy si to k němu přikráčela v těsných džínsách, bílém tílku a černé kožené bundě. Díky vysokým kozačkám na podpatku byla opticky vyšší, než ve skutečnosti je. Dokonce se mohla dívat Johnovi do očí. Což vlkodlak jenom ocenil.
"No, původně jsem chtěl obyčejné rande jako kino a tak. Ale vzhledem k tomu co vidím." Přejel po Ivy pohledem od shora dolů. "Bych změnil plán. V jednom klubu je metalový koncert tak..." Ivy obešla Johnův mustang. Stejně jako před tím on i ona obdivovala skvostného veterána.
"To zní jako velmi dobrý nápad. Beru ho. Ten koncert samozřejmě."
"Tak to jsem rád." John obešel auto, aby mohl dámě otevřít dveře. "Prosím."
"Ach, jak koukám, džentlmeni ještě nevymřeli."
"A doufám, že ještě brzo nevymřeme." I když Johnův věk necelých čtyř století je na vlkodlaka úctyhodný. Přešel zpět k místu řidiče. Měl v plánu ještě před koncertem malou vyjížďku. A jak se zdálo. Budou mít s Ivy společnou řeč.
"Tak hurá na cesty."
"Jak si paní přeje." Jeho plechová kráska naskočila na poprvé. Staré dobré americké auto nikdy nezklame.
***
V malém pekařství ji přivítal kravský zvonek, kterého se poprvé lekla a příjemná vůně čerstvého pečiva. Aderyn se zhluboka nadechla. Jak se zdálo, přišla včas. Teda alespoň do chvíle co zahlédla Snížka/Dimitrije jak objímá jednu drobnou dívčinu stejně jako on oděnou do pekařského stejnokroje žluto-černé barvy. Na sucho polkla a stihla si všimnout, že žárlí. Opravdu žárlí. Jak bylo jejím zvykem, sklopila zahanbeně pohled. Co jsem si to jenom nalhávala. Mě štěstí nikdy nepotká.
"Aderyn?" Zaslechla své jméno. To ji donutilo pozvednout pohled.
Dimitrij pevně objímal svoji milovanou dceru kolem pasu. Děkoval bohu, že ta milující a chápající bytost byla jeho krve. Ani slovy nedokázal popsat, jak ji miloval. Vyrušil je ale příchozí zvonek. A tam musel majitel obchodu neochotně pustit Helen a jít obsluhovat. Zmateně zamrkal, když spatřil Aderyn. Hned se podíval na hodiny, jestli zase nezapomněl na čas, jak bylo u něj obvyklé. Jenom zjistil, že Aderyn přišla o hodinu dříve.
"Sní... Dimitriji." Opravila se hned. Opět zčervenala. Neustále ji na rtech pálil ten včerejší polibek. Byl tak vroucí, živočišný, vzrušující. Až se jí z toho podlamovala kolena.
"Ale, ale něco mi tu uniklo?" Helen zkřížila ruce na prsou zatím, co se opírala o futra dveří. S lehkým pobavením sledovala tu roztomile rozpačitou zónu. Aderyn... tak tohle byla ta žena, která zamávala s vnitřním vlkem jejího otce a dala mu milost a bydlení pod její střechou. Zrovna všechno vysvětlil, než se ona osoba objevila u nich v práci. Ale byla pěkná. To se muselo nechat.
"Ah, omlouvám se, asi tu právě ruším." Aderyn plaše couvla o krok dozadu. Její choulostivá mysl si ihned představila ten nejhorší scénář, co mohla. A to, že ta žena je jeho nová známost. I když to bylo nemyslitelné vzhledem k tomu, že Snížek/Dimitrij trávil většinu času s ní.
"Ne, ne, nerušíš. Já. Bude to znít divně, ale chtěl bych ti někoho představit." Opatrně vzal Aderyn za ruku. Odvedl ji k Helen. V duchu tušil, že si bude muset připravit své rychlé reflexy.
"Ehm. Vážně?" V Aderyn malá dušička. Možná ta nejmenší dušička na světě. Se zatajeným dechem čekala ten nejhorší ortel, co její uši mohou zaslechnout.
Helen zprvu pobavená pak mírně deprimovaná z vývoje situace postávala opodál. Tak nikdy nepodceňovala tátovi vyjadřovací schopnosti. Ten kdyby chtěl tak prodá bezrukému housle. Jenomže teď si počínal jako slon v porcelánu. Rozhodla se proto jednat. Jestli uvidí otce šťastného tak ať má novou známost.
"Helen Volkov, Dimitriho dcera, těší mě." Natáhla ke zmatené Aderyn ruku.
"Co to proboha děláš?" Zaslechla Helen rozčílený hlas otce ve své mysli.
"To čeho ty nejsi schopnej." A zpražila ho pohledem.
Aderyn zprvu nedocházela pointa celého představení. Pak jí to ale došlo. Poplašeně zamrkala. Ucítila slabo jak se jí podlamovala kolena. Dimitrij poděkoval svým smyslům. Stihl zachytit Aderyn těsně před tím, než se hlava dotkla podlahy.
"Dce... dcera?"
"No jo." Odpověděla Helen zcela klidně. "Dcera. Takže žádná konkurence. O to se neboj." Opět k ní natáhla ruku. Tu už zmatená Aderyn přijala.
"A... Aderyn Morgan. Těší mě."
"Jsi roztomilá."
"Co prosím?"
"No jsi roztomilá. A hlavně vám to spolu krásně sluší." Uculila se mladá Volková. To už se červenali oba dva. Jak Dimitrij tak i Aderyn.
Helen spokojená sama se sebou se postavila na nohy. Oprášila si pracovní oděv a zhoupla se na patách. "Víte co vy dvě hrdličky. Běžte ven. Já to tady zavřu."
"Blázne!" Ale Helen se usmála. Z urážek svého otce si nikdy nedělala velkou hlavu.
"Líbí se mi. Je jiná než matka."
"Nechci Claru zradit."
"Ani ji nezradíš. Byla by ráda, že žiješ a netrápíš se." Dimitrij si povzdechl. Byl rád, že Aderyn jako člověk nemohla zaslechnout rozhovor mezi nimi. Ještě by se cítil hůře, než byl do teď.
"Tak dobrá. Jdu se jenom převlíknout." Postavil Aderyn na nohy. S úlevou zjistil, že vykolejená dívka stojí pevně a tak mohl odejít dozadu převléknout se z pracovního do civilního. A pokud možno co nejrychleji.
Helen celou dobu tiše postávala a sledovala Aderyn. Jak nervózně přešlapovala z nohy na nohu a snažila se vpít se do dřevěného obložení zdí. "Kolik ti je?" Zeptala se nakonec zvědavě. Aderyn zaváhala. Může říct svůj pravý věk? A nebude to divné?
"Dvacet sedm." Pípla nejistě. Helen se do široka usmála.
"Tak to jsme téměř stejně staré. Mě je dvacet dva." Oznámila hrdě svůj věk. Aderyn se zajíkla. Dcera je téměř stejně stará jako ona. Nebude to divné, když budu chodit s tak starým mužem? A na co to proboha myslím? Zbláznila jsem se? Zmatena sama sebou si začala pohrávat s nejbližším volným cípem oblečení. V duchu se modlila k bohu, aby se Dimitrij co nejrychleji vrátil. Pro tentokrát ji bůh vyslyšel.