Lady Fantasia - BNHA FanFiction

15.

Dny plynuly jako voda. Každý den je skoro stejný, jen já jsem den ode dne slabší, vychrtlejší, bledší a domlácenější. Popíši vám co se tady děje...
Můj den začíná tak že vstanu. Ke snídani mi donesou nějaké pečivo, když zjistí že jsem vzhůru. V poledne za mnou někdy chodí Toga. Mluví se mnou o různých věcech. Ta holka umí být někdy docela fajn, což mě poněkud prekvapuje. Momentálně jí beru jako svou nejlepší kamarádku, protože s nikým jiným jsem se tak hodně nebavila.
V poledne dostanu oběd, což je většinou suchá rýže a k tomu voda. Odpoledne tady někdy chodil nějaký namakaný týpek. Jeho quirk? Netuším. Byl vysoký, měl ledově modré oči a šedé vlasy. Přidal se k Lize chvíli po tom, co jsem tady skončila (pozn. autorky: tahle postava je vymyšlená a v originále se neobjevuje ). Jeho jméno je mi taky neznámé. Říkám mu prostě buď ten blonďatý týpek nebo mlátička. Proč mlatička? No...domlácená jsem od něj, takže to dává smysl. Všechny ty modřiny, odřeniny a škrábance mám od něj. Ten parchant mě jednou i trochu popálil na zádech. Kdybych mohla ovládat svůj quirk pořádně, tak ho zabiju. Pomalu a bolestivě. Jo a co se mého quirku týče, za tu dobu co tady jsem se mi ho podařilo trochu rozvinout. Vystačí vždy na jeden silnější zákrok. Pak šlus, únava a konec.
Večer jsem se chodila sprchovat. Toga musela chodit se mnou aby na mě dala pozor. Párkrát místo ní šel ten sešitej mozek, jelikož měla blondýnka mise, ale ten čekal venku. Ne protože by chtěl, ale protože jsem si trvala na tom, že on dovnitř nepoleze. Shigaraki to schválil. Upřímně, kdo by nechával svou sestru sprchovat se v jedné místnosti s někým jako je Dabi? Já teda ne. Na sprchu jsem měla několik minut. Pak mě připoutali zpátky. Tak to chodilo pořád. Upřímně nemám asi pojem o tom, jak dlouho tady jsem. Po týdnu jsem to přestala počítat. Co jsem ale zjistila je to, že vedle téhle budovy je docela blízko střecha jiné budovy. Tudíž pokud se mi podaří proskočit třeba oknem, tak můžu dopadnout tam. Nebylo to tak daleko. Nebo to tak alespoň vypadalo.

Každopádně po mé snídani ke mně místo Togy šel dneska někdo jiný. Byl to Dabi. ,,Jak ses vyspala, princezno?" zeptal se mě s úsměvem na tváři. Oh a ještě jednu věc jsem vám zapoměla říct. Shigaraki jim řekl, že si se mnou můžou dělat co chcou, hlavně ať mě dostanou do Ligy. Bráška zřejmě nepochopil že slovo NE, známé NE a ne MOŽNÁ nebo BUDU O TOM PŘEMÝŠLET.  Ani nevím proč mu o to tak jde, vždyť ten quirk není zase tak silný ne? ,,Co je ti do toho..." odsekla jsem a zabodla jsem pohled do země. Záda mě bolela. Nedivím se, spím zavěšená za ruce v sedě. ,,Dávej si pozor na jazyk." sykl a přišel až ke mně, kde se posadil do tureckého sedu. Jen jsem nad tím protočila očima. Unaveně jsem se zakymácela a opřela jsem se o zeď za mnou. ,,Vypadáš děsně..." zamumlal. Nekecej fakt? Nevšimla jsem si. ,,Překvapuje mě, že sis toho všiml, sešitý mozku." zadrmolila jsem. Chlapec vedle mě se uchechtl a přisunul se ke mně blíže. To že mě omezují ty potomý pouta mě tak nehorázně štve! ,,S takovou tě Shigaraki za nějákou dobu zabije." prohlásil Dabi a jakýmsi záhadným způsobem se dostal za mě. Nohy měl položené po stranách, takže zvenčí, těch mých. Poprvé mi nevadilo opírat se o jeho hrudník. Bylo to pohodlnější než ta studená stěna. Cítila jsem, jak se jeho ruce omotávají kolem mého pasu. ,,Stáhni ty ruce pryč!" vyštěkla jsem. Dabi se jen uchechtl a položil mi hlavu na rameno. ,,A jak mi v tom hodláš zabránit, princezno?" provokoval. Cukla jsem sebou, ale jeho ruce stále zůstaly ležet kolem mého pasu. Neměla jsem šanci cokoliv dělat, takže jsem to vzdala. ,,Dneska zas přijde. Ten chlap, který ti tak ničí tělo." zamumlal chlapec. Ne...cokoliv jen to ne. Už nikdy víc. ,,On mě chce zabít." zabručela jsem unaveně. ,,Kdo, Shigaraki? Ne, jen chce ať se k nám přidáš." pousmál se opět a já cítila jeho dech u mého ucha. ,,Tak za prvé, já se k vám nepřidám ani přes mou mrtvolu a za druhé, neříkej mi princezno!" vyštěkla jsem a cukla jsem sebou. Dabi se zasmál. ,,Rozkošné..." pronesl a skousl mé levé ucho mírně v zubech. Několikrát jsem sebou škubla. ,,Nech toho, ty sešitý mozku!" vyprskla jsem. Jak jsi mě tu s ním mohla nechat, Togo? Až tě zase uvidím, tak chci řádně vysvětlení! Chlapec naposledy mírně skousl mé ucho a pak ho nakonec pustil. Následně zabořil hlavu zpět do mého ramene. ,,Měli by jsme spolu začít vycházet, vypadá to, že tady ještě nějakou tu dobu budeš." zamumlal do něj sešitý chlapec. ,,Nesouhlasím..." zaprotestoval jsem tišeji ,,S čím?" ,,Určitě si pro mě každým dnem přijdou...vím to...najdou vás." prohlásila jsem sebevědomě. Ani nevím, jestli tomu mám věřit...už jsem tady dost dlouho a zatím nic. Nikdo neví kde jsem, ani já ne. ,,Nemyslím si. Zůstaneš tady s námi. Nakonec to vzdáš a přidáš se." zasmál se Dabi. ,,Mlč..." zavrčela jsem. ,,Hej! Vylez už odtamtud! Shigaraki po tobě něco chce!" ozval se dívčí tlumený hlas. Chlapec mě neochotně pustil, naposledy mě zamručel něco do mého ramene a dostal se zpoza mě pryč. Já jsem zase ucítila nepříjemný chlad tvrdé stěny. ,,Zatím se měj, princezno, drž se." poslal mi ve dveřích vzdušný polibek. ,,Měj se, sešitý mozku." zabrblala jsem spíše pro sebe a zase jsem upřela pohled do blba.
.
.
.
.
.
.
.
Kapitola 15!
Já už nevím, na co se ptát😂
Třeba....Otázka dne:
Jaký je v poslední době vás oblíbený film?
Za mě to je asi... A Silent Voice ale nejsem si vůbec jistá, když se nad tím takhle zamyslím.😂
Well...uvidíme se u další kapčy!
S láskou vaše JustCrazyGirl05 💕✨