Lady Fantasia - BNHA FanFiction

16.

Uběhlo dalších několik dní. Mé tělo bylo opravdu dost slabé. Modřiny jsem měla asi všude. Seděla jsem opřená o zeď s pohled jsem měla upřený na jednu zaschlou skvrnu krve. Byla mi zima, protože jsem na sobě měla jen špinavé a místy i trošku potrhané tílko a černé kraťasy. Vyrušilo mě až otevírání dveří. Stála v nich menší blonďatá dívka s drdolky. ,,Ahoj, nejko!" vypískla dívka, zavřela za sebou dveře a vrhla se ke mně. Sedla si naproti mě a objala mě. ,,Ahoj, Togo..." usmála jsem se slabě a zabořila jí hlavu do ramene. Byla jsem ráda, že ji vidím je jediná normální na tomhle místě. Myslím normální svým způsobem. ,,Dlouho jsi tady nebyla...měla jsi moc práce?" zeptala jsem se jí. Dívka se odtáhla s několikrát pokrývala hlavou. ,,Tak trochu. Vypadáš hrozně, holka. Jsi úplně dobitá." naklonila hlavu na stranu. Mírně jsem se pousmála. ,,Co jiného mi zbývá?" řekla jsem. ,,Přidat se k nám. Všechno tohle by tak skončilo." pokrčila blondýnka rameny. ,,Víš, jaký na to mám názor, ne?" prohlásila jsem. ,,No jo. Ve zprávách říkali, že se po tobě shánějí snad všichni hrdinové. Zase." zasmála se. ,,Škoda že neví, kde jsme." zamumlala jsem. Dívka kývla. ,,Dneska večer mám se Shigarakim a Twicerem akci. Budeš tady jen ty, Dabi a nějací nováčci." pronesla. Takže mě zase bude hlídat ten sešitý mozek...paráda..
Jen jsem kývla.

Nějakou dobu jsme ještě kecali, ale Toga nakonec musela jít. K obědu jsem opět dostala rýží, což mi dodalo ještě trochu energie. Perfektní pro můj plán. Moment, já jsem o tom nemluvila že? Už nějakou dobu plánuju útěk. Jak? Večer když půjdu do sprch odpálím tu stěnu co tam je. Následně přeskočím na střechu tě druhé budovy. Energie by mi na ten výbuch mohl vystačit. I na ten skok. Pak už jen stačí najít jakéhokoliv člověka, co by mi mohl pomoct se dostat do U.A. myslím, že mě poznají. Už podle toho že jsem byla, jak Toga říkala, ve zprávách. Dojedla jsem rýži a opět jsem se opřela. Zavřela jsem oči. Na chvíli bych si mohla ještě zdřímnout a načerpat ještě nějakou energii. Opřela jsem si hlavu o pravou ruku a usla jsem.

,,Vstávej, princezno." probudil mě něčí hlas. Neochotně jsem otevřela oči. Cítila jsem, že už neležím opřená o tvrdou studenou stěnu. Na levém rameni jsem cítila mírný tlak a u ucha cizí dech. Kolem pasu jsem měla omotané něčí ruce. Ani jsem se nemusela zamýšlet nad tím, o koho se jedná. ,,Dabi...co chceš?" zamumlala jsem . ,,Čas na večerní hygienu." prohlásil a odsunul se zpoza mě. Klíčkem mi odemkl pouta a já jsem cítila alespoň nějakou volnost. S pomocí zdi jsem se postavila a vydala jsem se ke koupelně.

Otevřela jsem dveře, rozsvítila jsem a vešla jsem dovnitř. Koupelna byla docela malá. Byl tam záchod, umyvadlo, zrcadlo a něco jako vana spojená se sprchou. Světlo moc nesvítilo a teplo tady taky moc nebylo. Ani teplá voda tady nebyla zrovna obvyklá. Povzdechla jsem si a zavřela jsem za sebou dveře. Něco mi v tom však bránilo. Ne něco, ale spíše někdo. Dveře zastavila něčí bota. Její vlastník dveře pootevřel a opřel se o jejích rám. ,,Nech pootevřeno, jak jinak tě mám kontrolovat?" ušklíbl se  sešitý chlapec. ,,To určitě, abys mě mohl očumovat, co?" odsekla jsem. Dabi se zasmál a pokrčila rameny. ,,Já? Nikdy. Za koho mě máš?" pronesl nevinně. Zatla jsem ruce v pěsti. Udělala jsem tu nejlehčí věc, co jsem mohla. Vystrčila jsem ho ze dveří, zavřela jsem dveře a zamkla jsem. Ano, dámy a pánové, mám tady klíček! Jestli se chcete zeptat, proč se tady před nimi nezamknu, tak tady je odpověď: Kdybych to udělala, tak bych si vysloužila tak krutý trest, že by i ta smrt mohla být lepší. A to jsem fakt nechtěla. Zpoza dveří jsem uslyšela smích. ,,Máš deset minut, princezno." prohlásil chlapec. Deset minut, to by mohlo stačit. Rychle jsem ještě přešla k zrcadlu. Vypadala jsem hůř než jsem si myslela. Moje pleť byla úplně bílá. Vypadala jsem jako upír. Hlavně s těma rudýma očima. Pod nimi jsem měla dva tmavé kruhy. Vlasy jsem měla docela rozcuchané. Mé ruce byly obsypané škrábanci, modřinami a někde byly řezné rány. Nebyly hluboké, ale byly rozsáhlejší. Na nohách a na zádech to bylo to samé, jen na zádech jsem měla ještě menší spáleninu. ,,Tohle zanechá pár jizev..." zamumlala jsem tiše a podívala jsem se na stěnu, kterou jsem se chystala odpálit. ,,Tak...jdeme na to." zamumlala jsem a sjela jsem pohledem na stříbrný náramek na pravé ruce. Plně jsem se soustředila na vybraný quirk. Exploze. Jo, quirk Katsukiho Bakugoua...
Zvedla jsem ruce směrem ke stěně. ,,Boom..." řekla jsem tiše.
Stěna explodovala a já jsem ulítla kousek dozadu. Byla jsem vyčerpaná, ale to mě nesmělo zastavit. Pohotově jsem se zvedla. Venku byla tma. Wow, co jiného, když byl večer. ,,Hej, co tam děláš?! Otevři ty dveře!" " ozvalo se zpoza dveří. Ignorovala jsem to a upřela jsem pohled na budovu přede mnou. ,,Tak jo..." zamumlala jsem a zhluboka jsem se nadechla. Rozběhla jsem se co nejrychleji jsem mohla. Doběhla jsem ke kraji a odrazila jsem se co nejvíce.

Letěla jsem vzduchem. Celým mým tělem proudila adrenalin. Pomalu jsem se doletěla nad budovou naproti. Klesala jsem dolů. Dopadla jsem sice na nohy, ale ihned jsem spadla a kutálela se až ke druhému kraji budovy. Zastavila jsem se těsně u kraje. Celé tělo mě bolelo, ale nesměla jsme to teďka vzdávat. Podruhé by mi to nevyšlo. S bolestí v těla jsem vstala. Naštěstí byl u střechy žebřík. Ihned jsem začala slézat dolů co nejrychleji jsme mohla.

Dopadla jsem nohama na pevnou zem. Byla jsem v nějaké uličce. Rozešla jsem se rychle, ale kulhavě pryč. Jakmile jsem opustila uličku, do někoho jsem vrazila. Únava mě začala přemáhat ještě víc. Spadla jsem na zem. Nemohla jsem se zvednout, nešlo to.
,,Ty jsi ta dívka, která se hledá!" spustil ihned neznámý hlas. Tahle slova upoutala pozornost více lidí. Začali se kolem mě slézat do hloučku, ale ani jeden nebyl ochoten mě zvednout. ,,Pomozte mi prosím...nechci se tam vrátit...prosím..." špitla jsem slabě. Všichni začali něco mumlat, ale já už jsem nevěděla co, ztrácela jsem vědomí. Opět jsem se propadala do temnoty. Proč mi přijde, že to dělám poslední dobou nějak často...?
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Kapitola 16!
Fuuu...jako podle mě Tomiko měla docela štěstí. Já bych na jejím místě asi udělala to samé, pokud bych na to měla dostatek odvahy. I když by to bylo hodně těžké...
Otázka dne:
Co vám dneska udělalo radost?
Jelikož je dneska 24.8. tak jsem si koupila 2 díl 2 série Kočičích válečníků! A moje sestra si koupila 5 díl mangy BNHA. Koupila bych ho já, ale ona ho chtěla pro sebe protože Todoroki😂
Well... uvidíme se u další kapčy!
S láskou vaše JustCrazyGirl05 💕✨