Lady Fantasia - BNHA FanFiction

12.

Začala jsem se pomalu probírat. Hlava mě bolela. Před očima jsem měla stále vše rozmazané. Co se stalo? Kde to jsem? Poslední, co si pamatuji je to, že jsem ležela na zemi a u toho na mě mluvil ten sešitý týpek. Dabi myslím. Taky tam byla taková ta blondýnka s culíky. Ta se jmenovala Toga. To jméno si pamatuji. Zní úžasně, jen škoda že ho nese takový šílenec. ,,Čekal jsem, že tady budete rychleji." zamumlal někdo ,,Snažili jsme se, co nejrychleji to šlo, Shigaraki." odbyl ho jiný hlas. ,,Hej, Togo, víš jak má ta holka sladkou krev?" provokoval blondýnku další hlas. Dabi...Před očima se mi začalo vše zaostřovat. Byla jsem celkem vyčerpaná, ale i tak jsem sebou škubla. ,,Spící princezna se konečně probrala." zasmál se známý chlapec. ,,Sklapni..." zamumlala jsem stále mimo a začala jsem se rozhlížet okolo sebe. Seděla jsem spoutaná na židli v nějakém baru. Bar byl obsazen několika lidmi, přesněji řečeno Ligou padouchů. Jediný, kdo k nim nepatřil jsem byla já a chlapec, který seděl vedle mě. ,,Katsuki Bakugou?" upřela jsem na chlapce zmatený pohled. Byl spoutaný hůř než já. ,,Sklapni! To jsi nebyla ani schopná jim utéct?!" okřikl mě. ,,Ty máš co říkat, ty idiote." štěkla jsem po něm naoplátku. ,,Mlčte!" křikl po nás jiný hlas. Byl mi zvláštním způsobem povědomý, ale nedokázala jsem ho k nikomu přiřadit. Otočila jsem se za ním. Tomura Shigaraki. Kousek od něj stál Dabi a nejblíže mně byla Toga. Dech se mi zatajil. ,,Co po nás chcete?" prskla jsem po nich. Shigarakimu se na tváři vykouzlil úsměv. Tohle už z hlavy ani nedostanu... ,,Ty mě nepoznáváš, že ne?" pronesl sladce a rozešel se ke mně. Nechápala jsem ho. Vždyť vín, kdo to je. Je to vůdce Ligy padouchů. Zaútočil na U.A. ,,Vím, jsi padouch, jako všichni tady. Kromě mě a tady Katsukiho." odpověděla jsem mu. Vyhublý chlapec došel až ke mně a přidřepl si. ,,Špatná odpověď, Tomikoto Shimuro. Zkus to znovu. Kdo jsem?" Co sakra chce? Já ho jinak neznám, nevím kdo to je. ,,Jak to mám k sakru vědět?" škubala jsem sebou. ,,Hm...poradím ti." vstane a přiblíží se co možná nejblíže mému uchu. ,,Mé pravé jméno je Tenko. Domyslíš si příjmení nebo mám říct i to?" zašeptal a odtáhl se. V tu chvíli jsem si byla jistá tím, že se na zastavilo srdce a přestala jsem dýchat. To není možné... Nemůže to být pravda...on- on by to nikdy neudělal. Prosím, že je tohle jen zlý sen. Po tváři se mi skutálela jedna neposedná slza. ,,Hej! O co tady jde?!" zakřičel Bakugou. Shigaraki se zasmál. ,,Ona moc dobře ví, že ano...sestřičko." to poslední slovo výrazně zasyčel. ,,Lháři! Kde je?! Kam jsi ho schoval?!" křičela jsem po bledému chlapci. Po tváři se mi skutálelo více slz. Musel lhát...jinak to nemohlo být. ,,Proč bych ti lhal? Oh...chceš snad důkaz? Tady je... pamatuješ si na to, jak se ti před několika lety děti v dětském domově smály za to, že jsi bez quirku...?"

*Flashback*

,,Hahaha! Ona nemá žádný quirk! Podívejte se kluci!" smál se mi tmavovlasý kluk. V tu doby my mohlo být tak pět. Tváře jsem měla zmáčené od slz. Slz přibývalo víc a víc. ,,Já budu mít quirk..." vzlykala jsem. ,,To určitě! A i kdyby, tak budeš stejně slabá, jako jsi teď!" smál se jiný kluk s netopýřími křídly. Rozbrečela jsem se ještě víc. ,,Hej! Nechte ji!" křikl po nich mně známý hlas. Přede mně doběhl chlapec s černými vlasy. ,,Až dostane quirk, tak bude silnější než vy všichni dohromady!" křikl po nich. ,,Tenko..." přitulila jsem se zezadu k bráškovi. ,,O tom pochybuju. Jaký quirk že máš ty, loosere?" štěkl po bráškovi tmavovlasý kluk. Bráška sebral ze země několik kamenů. Sevřel je v dlani a ty se během chvilky rozpadly v prach. Chlapcům, kteří se mi smáli se ihned změnil výraz v tváři. Ihned se s křikem rozutekli pryč. Tenko se ke mně otočil čelem a přidřepl si ke mně. ,,To bude dobrý...neboj." utěšoval mě. Objala jsem chlapce pevněji. ,,Jsem ráda, že tě mám, bráško..."

Po tváři se mi opět začalo valit více slz. Tiše jsem vzlykala. Hlavu jsem svěsila a na tvář se mi tak přilepili malé množství vlasů. Tohle nemůžeš být ty, Tenko...Co se to s tebou stalo...
,,Shhhh...to bude dobrý." pohladil mě po tváři můj údajný bratr. Čtyři prsty...víc nemohl. ,,Výborně, Shigaraki. Rozbrečel jsi nám princeznu." pronesl Dabi. ,,Běž ode mě..." zavčela jsem tiše s bolestí v hlase a škubla jsem sebou. ,,Jak chceš..." Shigaraki ode mě ustoupil a vydal se k Bakugouvi. ,,Sundejte jim to, jsou to naši čestní hosté." dodal rychle bledý chlapec. ,,Jsi si jistý?" zeptal je jeden z lidí, pokud se dá nazvat člověkem, který zaútočil spolu se Shigarakim na U.A. Za osoba byla vlastně takové kouřové něco. ,,Prostě to udělejte." štěkl. Ke mně se ihned vydal Dabi a začal mi sundávat pouta. Poté, co to udělal, tak se jen naklonil k mému uchu a zašeptal: ,,Utři si ty slzy, princezny přece nepláčou." Byl ke mně nakloněný až moc. Cítila jsme dotek jeho rtů na mém ušním lalůčku. Po těle mi opět trochu naskočila husí kůže. Komu by taky nenaskočila, že? Po těchto slovech ode mě nakonec odešel. ,,Každopádně... mám pro vás nabídku. Přidejte se k Lize. Staňte se naším součástí. S vašimi quirky dosáhneme velkých věcí." pronesl hrdě bratr. Tak proto jsme tady. Chce využít můj a Katsukiho quirk ve svůj prospěch. ,,To určitě ty idiote! Chcípni!" křikl po něm chlapec vedle mě. Já jsem jen mlčela. Věděla jsem, že chci říct ne, ale něco mi v tom  bránilo. ,,Hele, ufňukánku, proč mlčíš? Jednoduše řekni ne! Aizawa nám před tvým příchodem řekl, že se chceš stát hrdinkou. Ať už myslíš na cokoliv, tak to nesmíš hned vzdát!" zakřičel na mě Bakugou, vyletěl ze židle a mířil ke mně. Má pravdu. Nesmím to vzdát. Přišla jsem na U.A. abych se stala hrdinkou! Nad otázkou: ,Přidáš se k Lize padouchů' nesmím ani uvažovat. Jednoduše řeknu ne. Bakugou se postavil přede mě a já se postavila kousek od něj. ,,Sestřičko, sestřičko, sestřičko...opět mě chceš opustit? Neviděli jsme se přeci tak dlouho..." předstíral ublíženost Shigaraki. ,,Promiň, Tenko, ale nepřidám se k tobě a té tvé bandě šílenců. Chci se stát hrdinkou, ne padouchem." odvětila jsem a cítila jsem, jak mi ve mě opět koluje síla. Musíme se odsud dostat. Proto jsem si ihned vybrala tři schopnosti. Za prvé démon. Proč? Obsahují netopýří křídla, takže čapnu Katsukiho a odletíme odsud pryč. Samozřejmě potom, co se s nimi vypořádáme. A ty rohy a ocásek s tím vypdají dost cool! No co je? Nesuďte mě za to! Za druhé led. Viděla jsem, co dokáže udělat Shoto Todoroki s ledem, takže přirazit je k zemi by taky nebylo marné. A za třetí můj oblíbený černý oheň. Dlaň mi vzplanula černým plamenem a na zádech mi vyrostla netopýří černá křídla. Uši se mi protáhly, stejně jako špičáky, a zašpičatěly. U kostrče mi vyrostl tenký, ale za to hodně pevný delší ocásek s ostnem na konci. Nakonec mi na hlavě vyrostly dva černé rohy. Trochu to bolelo, ale co už. Opravdu jsem vypadala, jako bych se právě vrátila z dovolené v pekle. Hodina se začínala počítat od teď.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Kapitolaaaa 12!
Vím, že jste ještě nestihli odpovědět na předchozí otázku, ale mě to psaní prostě baví! So...pokračuji!
Ihned přejdu na otázku dne:
S kým by jste chtěli mýt ship?
Já buď s Hawksem, Dabim nebo Tamakim :3
Well... uvidíme se u další kapčy!
S láskou vaše JustCrazyGirl05 💕✨