Lady Fantasia - BNHA FanFiction

28.

POHLED TOMIKO:
Stála jsem ve vodě. Všude kolem mě bylo bílo. Naproti mě stáli tři lidé. Ihned jsem se za nimi rozešlala. Moment, nestane se to samé, co předtím? Nerozpadnou se v prach? Zastavila jsem se na místě.
,,Kdo jste?" zavolala jsem na lidi. Když se otočili, zarazila jsem se. ,,Mami? Tati? A vy jste-" ,,Nana." skočila mi poslední žena s černými vlasy do řeči a rozešla se ke mně. Nemohla jsem se pohnout, nešlo to. K mému údivu se ale žena nerozpadla v prach, jako tomu bylo dříve. Rodiče došli až po ní. ,,Já- Co tady dělám? Co tady děláte vy? C-Co se děje?" nechápala jsem. ,,Tvé tělo se rozhoduje, zlatíčko." pronesla s klidem maminka a s úsměvem mě pohladila po tváři. ,,Rozhoduje? Nad čím?" ,,Nad tím, jestli přežiješ nebo ne." Tahle odpověď mě zarazila. Dobré je, že nejsem mrtvá. Špatné, že asi umírám. ,,Já- Ehm?" vydala jsem ze sebe. Všichni tři se nad tím zasmáli. Přidala jsem se. Ani nevím, proč jsem se přidala. Asi proto, že jsem tak dlouho neslyšela jejich smích... Opravdu mi chyběl...
,,Jsme na tebe hrdí, dostala ses na U.A., získala si dočasnou licenci a stala se z tebe hrdinka." pohladil mě táta po vlasech. ,,Hrdinkou v zácviku." opravila jsem ho. ,,Škoda, že jsme u toho nemohli být." zesmutněla máma a zadívala se do země. Neměla jsem k tomu co říct. ,,Tenko, co se s ním stalo? Proč se takhle změnil?" zeptala jsem se jich. ,,Vzal si ho k sobě nesprávný člověk. Můj dlouhodobý nepřítel, kterého jsem nedokázala porazit... All for one." vysvětlila mi babička. ,,All for one?" zeptala jsem se jí opět. Musím zjistit, co se Tenkovi stalo. Co mu ten člověk udělal. ,,All for one je někdo, kdo žije už spoustu let. Přežíva už devátou generaci té schopnosti kterou-" ,,Kterou jsi předala All Mightovi." skočila jsem jí do řeči. Nana se zarazila, ale usmála se. ,,Tak on ti to řekl... Jak poznal, že jsi moje vnučka?" zeptala se mě opět mile. Tohle bych měla přejmenovat na:
HRAJEME OTÁZKY A ODPOVĚDI S UMIRAJÍCÍ TOMIKO A JEJÍ MRTVOU RODINKOU.

,,Sama nevím, ale-" ,,Holčičko, není čas, musíš se rozhodnout. " přerušila mě maminka. ,,Musíš se rozhodnout, jestli se přidáš k nám, nebo se vrátíš zpátky." zamumlala a všichni tři se rozestoupili. Za nimi se objevili dveře a za mnou také. ,,Tyhle dveře," ukázala Nana na dveře za nimi. ,,vedou k nám. Opustíš své tělo a budeš s námi žít na věky věků." usmála se. ,,A ty druhé," ukázala na dveře za mnou ,,vedou pryč od živého světa. Vrátíš se do svého těla, do reality. Opustíš nás." pronesla a úsměv jí z tváře zmizel. ,,Je na tobě, jak se rozhodneš, ale musíš si pospíšit. Už nebývá moc času." dodal ještě táta. Odpověď byla docela jednoduchá. Dveře za rodinou byla smrt a dveře za mnou byl život. Bylo na mně, jestli chci žít, nebo život vzdát a přidat se k rodině. Zamýšlení mi dlouho netrvalo. Rozešla jsem se ke dveřím za mnou a chytla jsem kliku. ,,Zase se uvidíme mami, tati a babičko Nano." zamumlala jsem po tváři mi sjelo pár slz. ,,Pozdravuj pro mě mladého Toshinoriho- teda vlastně All Mighta." opravila se babička. Nad tím faktem, že se All Might jmenuje Toshinori jsem se musela pousmát. ,,A nám pozdravuj Tenku" usmáli se rodiče. Kývla jsem a otevřela jsem dveře. Pokusím se ho pozdravit, ale bojím se, že mě nevyskyší..
,,Sbohem..." naposledy jsem se rozloučila se slzami v očích a vešla jsem do dveří. Ihned mě zalila bílá záře.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Probudila jsem se vymrštěním do sedu. Zrychleně jsem dýchal a srdce mi bušilo jako o závod. To byl důkaz toho že žiju. Byla jsem zpocená, celá. Hlava mě neskutečně bolela a cítila jsem se, jako bych byla v peci. Ležela jsem přikrytá dekou v posteli. V cizí posteli, podotýkám. Začala jsem se rozhlížet po místnosti. V pokoji, který byl na mě docela rozzsáhlý, se nacházela obří skříň se zrcadlem, pracovní stůl, televize, několik poliček, manželská postel s nočními stolky po obou stranách a kytka. Proč kytka? Netuším. Asi design. Lidé si totiž normálně dávají květiny jako design. Dveře pokoje byly otevřené stejně, jako velké okno. Až teď jsem si všimla, že mám v pravé ruce jehlu, že které vedla nějaká trubička. Vedla k takovému plastovému váčku, zavěšenému na stojanu. Kapačka?
Kde to jsem? Co tady dělám? Proč tady jsem? Proč nejsem v nemocnici? Nebo tohle snad je nějáká super-moderní nová nemocnice. ,,Ehm...haló? Je tady někdo?" zavolala jsem do ticha. Nevím, jestli to byl dobrý nápad, ale vytáhla jsem si jehlu z ruky a dostala jsem se na kraj postele. Postavila jsem se, udělala pár kroků ke dveřím, ale zamotala se mi hlava a rozpláclá jsem se na zem. Hlava mě pořád bolela. Nečekaně. ,,Ale, ale, ale...jdeš na procházku?" slyšela jsem něčí chlapecký hlas, jak se mi vysmívá. Opřela jsem se o lokty a podívala jsem se na vlastníka těch slov. Nemohla jsem uvěřit svým očím. ,,Zase ty?" zamumlala jsem. ,,Zase já." přikývl blonďatý chlapec a vzal mě do náruče. Následně mě položil zase do postele. ,,Kde to jsem? Proč nejsem na ošetřovně U.A. nebo v nemocnici? " ptala jsem se okřídleného hrdiny. Ano, hádate správně. Byl pro profesionální hrdina - Hawks. Ten si jen sedl na postel ke mně a opřel se zády o stěnu. ,,Budu upřímný, jsi v mém domě a jsi tady, protože jsi mrtvá." řekl s nezájmem. ,,Co? Mrtvá? Nejsem mrtvá!" vyštěkla jsem. ,,Myslíš?" Hawks otevřel šuplík na své straně nočního stolku a vytáhl několik novin a časopisů.
Jejich titulky mě udivily ještě více...
'STUDENTKA U.A. ZEMŘELA PŘI SVÉ PRVNÍ MISI'
'U.A. ZALITÁ ČERNOU BARVOU. CO SE STALO?'
'SMRT MLADÉ HRDINKY UCHVÁTILA MÉDIA!'
'CELÉ U.A. SE ÚČASTNÍ POHŘBU STUDENTKY PRVNÍHO ROČNÍKU.'
Text u posledního nadpisu jsem si začala číst:
'Patnáctiletá Tomikota Shimura Aizawa alias Lady Fantasia zemřela při své první oficiální hrdinské akci. Zachránila celkem 31 civilistů z hořícího hotelu. Posledním z nich byla malá dívenka, kterou se Lady Fantasia rozhodla zachránit i přes varování profesionálů. Tahle poslední záchrana jí stála život. Budova se zřítila a nebohou dívku zabila. Její tělo nebylo nalezeno. Policie jí za mrtvou uznala již před třemi dny. Střední U.A. škola pořádá pohřeb na počest této mladé hrdinky. Odpočívej v pokoji, Lady Fantasie.'

,,Opravdu jsem mrtvá..." zamumlala jsem zděšeně a smutně zároveň. ,,Proč jsi mě jim neodnesl?! Mohlo být po všem!" rozkřikla jsem se po mladém hrdinovi. ,,Tvůj zdravotní stav nebyl jistý. Pořád jsi zemřít mohla. A teď tam taky nepůjdeš. Za prvé, jsi nemocná a za druhé tam nemůžeš jen tak nakráčet s tím, že jsi naživu." vysvětloval mi. ,,Vsadíš se?" odsekla jsem a opět jsem se dostala na okraj postele. Dopadlo to stejně jako posledně. Udělala jsem pár kroků a spadla jsem na zem. Slyšela jsem chlapce za mnou se smát. Až teď mi něco došlo. Kde je můj kostým? Tohle není mé oblečení. To musí znamenat že ,,Ty jsi mě převlíkal?" vyjekla jsem a otočila jsem hlavu za chlapcem. Mé tváře byly poněkud načervenalé. ,,Možná." uchechtl se Hawks. Kolem mě se objevilo několik pírek. Zvedly mě a položily mě na postel. Ležela jsem na ní a hlavu jsem měla zabořenou do polštáře. ,,Měla by ses šetřit, ptáče." pronesl blonďák. ,,Sklapni." odsekla jsem. Teď mi bylo úplně jedno jestli to je profesionální hrdina nebo školník na základce. Drží mě tady jako vězně. ,,Takhle by jsi s profesionálem mluvit neměla." zavrčel a vstal. ,,Ten tvůj pohřeb je zítra, můžeme se tam jít podívat, jestli chceš ještě vidět svého adoptivního otce a ostatní, ale takhle tam jít nemůžeš. Každý by tě poznal." mumlal. ,,Ve skříni máš nějaké oblečení, tak se kdyžtak převleč. Koupelna je o místnost vedle, ale pochybuji, že se tam dostaneš." zasmál se a odešel. Přetočila jsem se na záda a natáhla jsem se po ovladači. Zapla jsem si náhodný kanál a sledovala jí. Jsem mrtva... Jak se asi musí cítit? Určitě hrozně... Sakra, co jsem to zase provedla...
Po chvilce jsem nakonec opět ze záhadného důvodu usla.
.

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Kapitola 28!
S radostí vám oznamuji, že má milovaná Tomiko přežila a že se dostáváme do něčeho, jako ✨druhé části✨ příběhu! Omlouvám se, že jsem kapitolu nevydala dřív, ale bohužel nebyl čas...
Chtěla bych vám všem také popřát vše nejlepší do nového roku 2021 🎉💖
Fuuu...A teď otázka dne:
Co by jste vzkázali svému minulému a co svému budoucímu já?
Ja upřímně ani nevím. Asi aby jsem neprokrastinovala tak, jak teď 😂
Nom...Uvidíme se u dalšího pokračování!
S láskou vaše JustCrazyGirl05 💕✨