Lady Fantasia - BNHA FanFiction

29.

Vzbudila jsem se docela brzy. Převlékla jsem se do něčeho normálnějšího. Bílá košile a černé kraťasy podle mě nebyly špatná volba. Nasoukala jsem se do toho a s pomocí stěny jsem se rozešla do koupelny, kde jsem provedla svou raní hygienu. Ano, vím, kde se nachází základní místnosti. Hawks mi poskytl přednášku tom, kde se co nachází. Až teď mi začalo docházet, jak je tenhle byt obrovský. Stropy tady jsou vyšší než obvykle, což dává smysl, když je to byt někoho, kdo má velká křídla. A taky mi teď došlo, že po mně Liga nepůjde, pokud nemá informace o tom, že jsem u Hawkse a hlavně naživu. Tohle byla asi jediná výhoda toho všeho. Dneska se mimochodem koná můj pohřeb. Chci na něj jít, ale takhle tam nemůžu. Potřebuju změnu. A už mě něco napadlo.

,,Hej, ty opeřenče! Kde seš?" zavolala jsem a začala jsem jmenovanou osobu hledat. Prohledala jsem pár místností. Další pokoj, pracovna, herna, Hawksův pokoj! Konečně. Ale blonďák tady nebyl. Nakonec jsem ho našla jsem docela rychle a dokonce stejným způsobem jako Bakugoua. Ano, vrazila jsem do něj a spadla jsem na něj. Proč se musím s lidmi seznamovat tímhle způsobem? Musí to pro ně být vždy úchvatný první dojem.
,,Au." zamumlala jsem tiše a hlavu jsem měla položenou na Hawksově odhalené hrudi. Rychle jsem se vztyčila do sedu. Seděla jsem na chlapci. ,,Hele ptáče, tak moc se zase neznáme." uchechtl se. Když mu došlo, co se stalo a co se vlastně pořád děje, rychle jsem z něj slezla a odcupitala jsem od něj kousek dál. Tváře jsem měla trochu růžové.
Hele, Tomiko, co to s tebou je? Vzpamatuj se! Odvrátila jsem od něj pohled aby si ho nevšiml. ,,Ehm...skoč koupit takový ten odbarvovač na vlasy a nějakou světle blond barvu. Prostě nějakou, na kterou narazíš." požádala jsem. ,,Teď? Je sedm ráno." zamumlal. ,,Ne, až začnou otevírat a to je nejdříve s osm. A navíc jako hrdina by jsi měl být vzhůru co nejdřív, aby jsi mohl dávat pozor na to, jestli se něčí neděje. " řekla jsem. ,,Slečna je nějak chtrá-" ,,Jasně, jsem dcera profesionálního hrdiny." protočila jsem a otočila jsem se na něj. Až teď jsem si mohla prohlédnou chlapcova křídla v celé své kráse. Byla obrovská! Nechápu, jak s tím mohl spát. I když, když už to máš od dětství, tak se s tím naučíš. ,,Přestaneš na mě zírat?" uchechtl se opět Hawks. ,,Nech mě, prohlížím si tvá křídla." odsekla jsem. Chlapec udělal několik kroků ke mně a roztáhl křídla plné velikosti. Stáli jsme od sebe jen o malý kousek. O pár krůčků jsem ustoupila až mě něco zadrželo. ,,Co to sakra-" na místě mě držela rudá pírka. Začala létat kolem mě. Poté mě jakýmsi způsobem zvedla do vzduchu. Tohle se mi teda absolutně nelíbilo. ,,Víš jak se učí ptáčata létat?" věděla jsem, kam tím míří. ,,Opovaž s-" Opovážil se. Doteď jsem to tomu parchantovi neodpustila. Narychlo jsem si vybrala démoní quirk. Proč démona? Nevím, bylo to narychlo a já věděla, že součástí toho quirku jsou křídla. Příště bych to ale měla trochu víc promýšlet. To bude poučení pro mé budoucí hrdinské já.
Na zádech mi narostl pár netopýřích křídel, na hlavě dva tmavé rohy a u kostrče ocas. Špičáky a uši se mi protáhly. Několikrát jsem zamávala křídly, abych se udržela ve vzduchu. Stihla jsem to docela rychle, jelikož pode mnou stál troxhu překvapený hrdina.
,,No...a takhle přesně se učí ptáčata létat, ptáče." zasmál se a složil si ruce na hrudi. Přistála jsem na zemi a složila jsem křídla. Nespokojeně jsem zašvihala ocasem a zastříhaka ušima. Chlapec ke mně zezadu přišel a objal mě rukama kolem pasu. Co s tím všichni mají?! Položil svou hlavu na tu mou a uchechtl se. ,,Nechápu, jak můžeš být tak malá." zasmál se opět.  Rychle jsem se mu vyvlíkla a poodešla jsem pryč. ,,Promiň, ale tam moc se ještě neznáme opeřenče." odsekla jsem s drzým úsměvem. ,,Jsi chytrá, holka." podotknul. ,,Já vím, už jsi to říkal, teď by jsi mohl skončit pro ty věci, ne? Já tam jít přece nemůžu. Jo a vem i několik barevných kontaktních čoček s více použitím. Budou se hodit, pokud budu chtít nějak jít." pronesla jsem sladce. ,,Poroučet profesionálnímu hrdinovy není zrovna zdvořilé, nemyslíš?" ,,Pokud na mě bude ten hrdina sahat bez mého svolení a bude mě učit létat tím způsobem, že mě odnese bůh ví jak vysoko a pak mě jen pustí, aby mě přivedl na smrt, které jsem o vlásek utekla, tak to pro mě moc hrdina není." Pokrčila jsem rameny a jen jsem se uchechtla. ,,Bože, koho jsem si to zase přitáhl do domu." povzdech si chlapec a zasmál se. ,,Tomikotu Shimuru Aizawu, aka Lady Fantasii, hodně štěstí." představila jsem se a také se zasmál.  Být tady s ním možná nebude tak špatné, jak jsem si myslela.