Lady Fantasia - BNHA FanFiction

24.

Všichni se na nás vrhli. Tohle je špatný! Ne jen špatný, tohle je zlý! Palba začala a všechny školy střílely jen po nás. Ostatní jim byli jedno. Každý z nás se bránil tělem i duší. ,,Musím si vybrat správný quirk. Něco, co je zdrží. Nebo..." mumlala jsem a vzpomněla jsem na toho unaveného muže a pak na Midnight. ,,No jasně! pískla jsem. Quirk byl zvolen. ,,Hej Izuku, braň mě." vykřikla jsem a vrhla jsem se dopředu. ,,Tomiko!" křikl za mnou. Doběhla jsem dopředu. Ještě že mám tolik volné kůže, říkala jsme, že se to bude hodit. Z kůže se mi začala linout narůžovělá mlha. Linula se přímo ke studentům z ostatních škol. Někteří couvli, jiní byli zvědaví a nadechli se toho. Taky jsem tu vůni cítila. Růže. Vůně čerstvých růží. Mi ta mlha sice nic nedělala, ale jim ano. Všichni, jenž se nadechli, začali pomalu upadat do spánku. Jakmile byli všichni dostatečně vzdálení, přestala jsem mlhu v pokožky vysílat. Jednoduše se vznesla a rozplynula se. ,,Ty hlupačko, právě jsi prozradila svůj quirk!" zakřičel jeden tmavovlasý chlapec. ,,Tím bych si nebyl tak jistá..." křikla jsem zpátky. ,,Ještě jsem se vůbec nepředvedla." zasmála jsem se. Mý spolužáci to samozřejmě chápali, ale ostatní studenti ne. Stala se však věc, kterou nikdo z nás nečekal. Ten tmavovlasý kluk si přidřepl a něco zamumlal. Vyvolal zemětřesení. To zemětřesení nás rozdělilo. Byli jsme na to každý sám. Rozhodla jsem se to celé rychle ukončit. Rozhlédla jsem se kolem. Nikdo nikdo. Najednou se zvedl vítr. Podívala jsem se směrem k městu. Byl tam ten svalnatý chlapík, kterého jsme potkali na začátku. Z hlášení se ozvalo něco nového. Postoupil první člověk a bylo vyřazeno...120 lidí! To nemůže být možné! Zatřásla jsem nad tím hlavou a nakonec jsem se tozutekla hledat někoho, koho bych mohla sejmout a nasbírat tak body.

Doběhla jsem do města s nadějí, že někoho najdu. Usyšela jsem v dálce známý hlas. Křik. ,,Katsuki?" zavolala jsem si prázdna. ,,Huh? Ufňukánku?" slyšela jsem ho křiknout. Kolakrátbjsrm mu říkala, ať mi říká jinak... Ihned jsem se za tím křikem rozběhla.
Po chvilce jsem na něj narazila. Přísněji řečeno jsem vrazila do něj a spadla jsem na něj. Opět. ,,To už je za tu dobu, co tě znám po třetí." zaskučela jsem a vstala jsem. Všimla jsem si, že jsou tedy i Kirishima a Kaminari. ,,Čauky, vy dva." usmála jsem se. ,,Nazdar, Tomiko, ten začátek s tou mlhou...bylo to geniální!" začal se mnou třás Kaminari. ,,D-D-Děkuju." koktala jsem z toho jak se mnou třásl. ,,Tak jo vy idioti, musíme najít někoho, koho můžeme sejmout." křikl Bakugou. Kývla jsem. ,,Nemůžeš si najít nějaký quirk, kterým najdeš ostatní?" podíval se na mě Kiri. ,,Můžu, ale bylo by to plýtvání schopností. Šetřím si to na něco užitečnějšího. " vysvětlila jsem chlapci a ten jen chápavě kývl. ,,Najdeme je, pojďte." pokynula jsem, ale Bakugou mě přerušil. ,,Hej! Já tady velím! Jdeme!" Protočila jsem nad tím očima, ale společně s Kirishimou a Denkim jsme ho následovali.

Došli jsem až na nějaký most, kde jsme potkali toho chlapce s fialovými vlasy. Také byl z té východní školy. Na mostě leželo několik hrou jakési hmoty. Bakugou se rozhodl toho chlápka porazit. Hned teď a tady. K mé smůle mě jedna z jeho explozí odhodila a já jsem z mostu spadal zase zpět dolů. ,,Tomiko!" zakřičel za mnou Denki. Dopadla jsem na tvrdou zem. Náraz byl tvrdý, takže docela bolel. Rozhlas hlásil další lidi co vypadli, nebo co postoupili. Podívala jsem se nahoru na most. Ozývaly se odtamtud rány po explozích a elektřině. Nešikovně jsem se postavila.
,,Ale, ale, ale...ty jsi ta sestra Shigarakiho že?" ozval se za mnou hlas. Tohle pojmenování jsem nesnášela. Zatla jsem ruce v pěsti a otočila jsem se za hlasem. Za mnou stálo několik chlapců. Mohlo jich být něco kolem pěti. Nevím odkud jsou a ani mě to nezajímalo. ,,To mě vážně znáš jen pod tímhle jménem? Nic víc?" odsekla jsem. Tohle by nemělo být tak těžké. Z kůže mi začala stoupat narůžovělá mlha s vůní růží. Rozehnala se proti skupince. Jeden chlapec se zrzavými vlasy se jen ušklíbl a rozehnal mlhu proti mně zpátky. ,,Sakra!" sykla jsem tiše. ,,Větrem to logicky odeženu holčičko." vysmál se mi. Musím na to jít jinak. Musela jsem to vymyslet nějak logicky. Schopnost mi musí vydržet ještě na druhé kolo. Počkat, já už mám jen třicet minut?! To je celý můj limit?! Sakra, sakra, sakra! Potřebuji je zmást. Iluze by nebyl špatný nápad, ale je to ta správná volba? Ten samý chlapec mě odfoukl pryč. ,,Kašlu na vás!" vystěkla jsem. Iluze nestačí, led bude lepší! Depla jsem pravou nohou silně do země a oběma rukama jsem máchala k chlapcům. Led se k nim rozehnal s neuvěřitelnou rychlostí a uvěznil je. Všechny do jednoho. Jediné co čouhalo, byly jejich tváře a terče. To ale nebylo vše. Asi jsem to trochu přehnala, jelikož ledové kusy, které se od původního díla odvětvily dosahovaly velkých rozměrů. Tak velkých, že převyšovaly most. ,,Jak jsi to..." zamumlal zrzavý chlapec a od úst mu šla pára. Neodpověděla jsem. Jen jsem popadla jeden balónek a rozešla jsem se k nim. ,,Konec hry hoši." sykla jsem. Započítala jsem jim tři terče, které jsem potřrhovala. Mé vlastní terčíky se modře rozsvítily. Oznámily mi, že se mám dostavit do nějaké odpočívárna nebo tak něco neochotně jsem se tam rozešla.

Cestou jsem potkala pár dalších lidí, ale ignorovala jsem je. Došla jsem do zmíněné odpočívárny a porozhléla jsem se. Všimla jsem si Todorokiho, ale nechtěla jsem ho otravovat. Sedla jsem si na sedačku do rohu místnosti. Nikdo tam v tom rohu nebyl. Jen já a já. Po chvíli k nám začali přibývat další a další studenti. Z U.A. jsme však pořád byli jen já a Todoroki. ,,Tomiko! Todoroki!" ozval se hlas nějakého chlapce. Do místnosti se vřítil Denki. ,,No čau, nějak vám to trvalo." zamumlala jsem a snědla jsem jeden ze sladkých bonbónů. Přidali mi to trošku energie, ale myslím si, že mi to vydrží jen na jeden další quirk. Neměla jsem tím ledem zbytečně plýtvat, byla to chyba... ,,No jo...stali se z nás hroudy masa." chlubil se. ,,Heh?" ,,Teda ze mě ne, jen z Bakugoua a Kirishimi." zasmál se. Při představě Bakugoua, jako hroudy masa jsem se musela zasmát. Postupně nás ze třídy 1-A přibývalo, až jsme nakonec byli všichni. Z těch 100 lidí jsme byli 21 my. To je úžasné! První zkouška byla u konce. Mé dvě schopnosti vyprchaly a já už jsem měla energii jen na jednu. Tu musím vybrat podle druhé zkoušky, ne dříve.
.
.
.
.
.
.
.
Kapitola 24
Ok, tak to bude ve třech částech😂
Otázka dne:
Ehm...nic už mě nenapadá...co budu dělat...😔...Wait, ptala jsem se vás už na vaši nejméně oblíbenou postavu? Nemám šajna so...Vaše nejmíň oblíbená postava?
Za mě to je asi jasné...Mineta.
Well...uvidíme se u další kapči!
S láskou vaše JustCrazyGirl05 💕✨