Lady Fantasia - BNHA FanFiction

34.

Ještě před tím, než se pustíte do čtení této kapitoly, věnujte mi chvilku Svého času prosím ^^
Jeden z mých přátel se rozhodl začít nový velký projekt a byla bych ráda, kdybyste jeho příběhu dali šanci a podpořili jej. Uděláte nám tak velikou radost. Každé přečtení je důležité💞
Příběh se jmenuje Attack on Titan: Exodus.
Běžte se proto podívat na profil AverageSoupEnjoyer , kde jej najedete.
Děkuji Vám za Váš čas a užijte si čtení💕

,,Vstávej ptáčátko." zasmál někdo. ,,Nech mě ještě spát opeřenče." zamumlala jsem a zabořila jsem do čehosi hlavu. Polštář to nebyl, ani madrace. Ať už to bylo cokoliv, příjemně to hřálo. Až teď jsem ucítila chlapcovy ruce na mých bocích. Momentalně jsem to neřešila, chtěla jsem spát. ,,Ale já potřebuju vstávat." uchechtl se chlapec opět. ,,Tak vstaň." zamumlala jsem. Pak mi došlo, proč mi to říká a co je ta věc, do které jsem měla zavrtanou tvář. Otevřela jsem oči. Ležela jsem na chlapcově hrudníku. Rychle jsem se opřela o něj opřela a vztyčila jsem se do sedu. Tvář jsem měla rudou. Keigo se zasmál, vztyčil se do sedu a mé ruce položil na svá ramena. ,,Zase se červenáš. Je to z horka? Stejně jako před tím?" pousmál se. Cítila jsem si trapně. Sundala jsem ruce z chlapcových ramen a zakryla jsem si dlaněmi tvář. Sakra, bylo mi tak hrozně trapně. Tak neskutečně moc. ,,Ale no tak. " vydechl. ,,Schladíme tě, to pomůže." zlomyslně se zasmál a i se mnou vstal. Přehodil si mě přes rameno a mířil na zahradu. Ihned mi to došlo. ,,Cože? Nenenenene. Hawksi přestaň! Nepotřebuju zchladit.!" vybrala jsem si že zmatku quirk proměny v kočku a proměnila jsem se v ní. I tak mě však chlapec stále držel a nepouštěl. Má bych se naučit ten quirk šetřit.. Tohle mě ještě přivede do hrobu.
,,Dvakrát stejný trik? Za koho mě máš?" pronesl a došel k bazénu. Proměnila jsem se na člověka. Jediné co mi zůstalo bylo to co obvykle. Ouška, ohon, prodloužené a zašpičatělé špičáky a nehty. Držela jsem se Keiga zuby nehty. Doslova. Přehoupla jsem se, omotala mu nohy kolem pasu a ruce kolem krku. Nehty jsem mu jemně zaryla do kůže. Blonďák ani nesykl. Ani to s ním nehlo. ,,Víš, že to ničemu nebrání že?" uchechtl se a převrátil se přes okraj bazénu. V tu chvíli jsem se ho pustila a padala jsem ke dnu. Mě triko bylo jako velký vzduchový vak. Rychle jsem začala plavat nahoru.

,,A pak že kočky neumí plavat." zasmál se, když jsem vyplaval nad hladinu. ,,Mlč." odsekla jsem a vyškrábala jsem se ven. ,,Zabírám koupelnu." zamumlala jsem a zamířila jsem do svého pokoje pro čisté oblečení Plavky, lehké tílko a kraťasy. Stejně chci dnešek strávit u vody. Následně jsem zamířila do koupelny. Vešla jsem, zamkla za sebou a shodila ze sebe oblečení. Vešla jsem do sprchy a osprchovala jsem se. Po sprše jsem se osušila a převlékla do čistého oblečení. Opustila jsem koupelnu a vydala se hledat něco k jídlu.
,,Hele, znám jedno takové hezké místo na pláži, kam nikdo nechodí. Co tam dneska po obědě jet? Užijeme si poslední dva letní dny." navrhl opeřenec po snídani. ,,To nezní špatně. Beru to. Koupíš mi zmrzku za to probuzení?" sjela jsem ho pohledem. ,,Fajn, nachystej si věci. Hned po obědě vyrážíme." rozkázal.

,,Máš vše nachystané?" ,,Ano kapitáne!" oznámila jsem s taškou v ruce. Byla narvaná ručníky, převlečením, opalovákem, pitím, nějakou sváčou, blokem s tužkami a kdo ví čím vším ještě. Co si vzal Hawks nevím. Věci vzala nějaké z chlapcových pírek. Mou přepravou byl chlapec osobně, opět. Vzal mě do náruče a vylétl se mnou z domu směr tajné místo na pláži

,,Tady to je." pronesl Keigo hrdě a začal klesat. Přistáli jsme a já jsem vyskočila chlapci z náruče. Věci jsem si odnesla na jedno hezké místo pod stromem. Byl tam krásný stín. Shodila jsem ze sebe tílko a kraťasy a rozběhla jsem se do vody. Tentokrát dobrovolně. Byla úžasná. Hawks pelášil v plavkách hned za mnou. ,,Škoda že jsme nevzali lehátko. zamrmlal blonďák. ,,Mhm." kývla jsem a položila jsem se na vodu. Zavřela jsem oči a nechala se unášet vlnkami. Najednou mě něco pošimralo na břiše. Nuceně jsem se zasmál a ztratila jsem rovnováhu. Zase, tentokrát na krku. Opět jsem se zasmála. ,,Ptáčátko je lechtivé?" ušklíbl se opeřenec. Věděla jsem, kam tím směřuje. Zase. Začínala jsem ho mít přečteného. ,,Opovaž se!" křikla jsem po něm. ,,Opovážím. Stejně jako vždy." zasmál se zlomyslně a poslal proti mě několik pírek. Ponořila jsem si celé tělo, ale to nějak nepomáhalo, jelikož jsem se po chvíli stejně musela vynořit kvůli nedostatku vzduchu. Nuceně jsem se smála. Dlouho. Bylo to až bolestivé. ,,P-Prosím! Dost!" naříkala jsem v návalu nuceného smíchu. Vyběhla jsem na břeh a začala pobíhat po pláži s doufáním, že ze sebe pírka alespoň na chvíli smetu. Nevyšlo to. Alespoň jsem skrz všechno to běhání alespoň trošku proschla, což nevím jestli byla vůbec výhoda.
Svalila jsem se na zem a se stálým smíchem jsem se držela za břicho, které mě začínalo více a více bolet. ,,Prosím! Už to opravdu začíná bolet." Hawks ke mně došel a pírka mě přestala lechtat. Ležela jsem na zemi a zhluboka jsem dýchala. Chlapec se ke mně sklonil. ,,Uznej, že si zasloužím být ten nejlepší hrdina ze všech." zaculil se. ,,A proč?" zeptala jsem se stále celá zadýchaná. Po chvilce jsem se opřela o dlaně a sedla jsem si. Keigo klekl za mě a opět mě povalil na zem. Ruce mi přišpendlil za hlavou. ,,Hele o co ti-" ,,Řekni, že si zasloužím být číslo jedna nebo budu pokračovat v lechtání." pronesl s nevinným úsměvem. Hajzlik jeden. ,,Fajn, zasloužíš si být hrdina číslo jedna. Teď mě pusť." zamumlá jsem jsem sebou. Pustil mě. Rychle jsem se vstala stejně jako blonďák. Chystala jsem se odejít, ale chytil mě za ruku a přitáhl k sobě. Rukou omotanou kolem mého pasu mě držel u sebe. ,,Co to zas-" nestihla jsem to doříct, protože mi přiložil ukazováček na rty, čímž jasně naznačil, ať mlčím. ,,Ještě jednu věc chci ať mi přiznáš." naklonil se k mému uchu a zašeptal. Opět jsem cítika jeho horký dech. Tváře mi nabraly růžového odstínu. ,,Jsi do mě zamilovaná že ano? Líbím se ti." zašeptal.
Dech se mi zatajil. Neměla jsem k tomu co říct. Nedokázala jsem se přimět ke slovu. Zapřít jsem to nemohla, nešlo to. Semkla jsem rty a sklopila hlavu. Hawks se uchechtl a prohrábl mi světle vkasy. ,,Odpověz mi, ptáčátko." zašeptal opět. Má chvíli jako bych ucítila, jak se jeho rty jemně dotkly mého ucha. Jen opravdu jemně. Malinko jsem se zachva. Stále jsem však mlčela. ,,Tak jinak..." zamumlal a za bradu mi zvedl tvář. Zvedla jsem m němu pohled a střetla se s jeho zlatýma očima. Pomalu se ke mně přibližoval až spojil naše rty v jedny. Stála jsem tam jako opatřená. Nevěděla jsem, co dělat. Co si počít? Co až se o tom dozví táta? Počkat- Co až se dozví že jsem naživu a potom tohle?! To bude jedna rána za druhou! Nad tím jsem ale nakonec přestala přemýšlet.

Po chvilce jsme se odtáhli. ,,Mám to brát jako ano?" uchechtl se a opřel si čelo o to mé. ,,Můžeš hádat." zasmál jsem se trochu nejistě. Mé tváře byly stále rudé. ,,Taky tě miluju ptáčátko." pousmál se a daroval mi ještě jeden rychlí polibek.
.
.
.
.
.
.
.
Kapitoka 34!
J-Jo! JustCrazyGirl05 není mrtvá! Upřímně původně jsem je chtěla dát dohromady už na večírku, ale tohle mi přišlo víc rozkošné a romantické, chápeme se xd
Nom...Otázka dne:
Myslíte si, že by si Hawks zasloužil být hrdinou číslo jedna?
Já upřímně nevím. Jsem hrozně ráda, že to místo dostal po tak dlouhé době Endeavor a pan opeřenec mu může dělat kolegu yk yk
Well...uvidíme se u dalšího pokračování!
S láskou vaše JustCrazyGirl05 💕✨