Lady Fantasia - BNHA FanFiction

27.

UPOZORNĚNÍ:
Tahle kapitola může být kapánek chaotická, ale snad to pochopíte...
S láskou vaše JustCrazyGirl05 💕

Od setkání s Velkou trojkou opět uplynulo několik dnů. Nic moc se nedělo, proto to tady nazapisuju. Konečně ale přišel den, na který jsem se těšila a který mi ve finále změnil život...
,,Tomiko! Vstávej!" probudil mě že spánku dívčí hlas. Švihnutím jsem se probudila. ,,M-Mino? Co se děje? Ono snad hoří?" zeptala jsem se rozespale a promnula jsem si oči. Mina vypadala jako u vytržení. Všimla jsem si v pokoji i ostatních spolužáků. ,,Ehm...o co tady-" ,,VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM!" vykřikli všichni najednou. Sato držel v ruce velký čokoládový dort. Byla jsem nadšená! Tohle bylo něco, co jsem opravdu nečekala. ,,J-J-Jak jste to věděli?" zakoktala jsem se a na tváři jsem měla rozlitý široký úsměv. Pak mi to samozřejmě došlo. Můj táta je přece nás třídní! ,,Pan Aizawa nám o tom řekl!" zvolala nadšeně Ochaco. Rychle jsem vstala z postele. ,,Panebože...Moc vám všem děkuju, vy šílenci!" zasmála jsem se. Mina se mi ihned vthla kolem krku stejně, jako Denki, Kiri a neochotně i Katsuki. Ostatní se přidali. Bylo to takové hromadné třídní objetí. ,,Jo a pan Aizawa taky vzkazuje, že se za ním máš stavit." dodala Pinkie, když se ode mě odtáhla. Kývla jsem. ,,Tak jo všichni! Necháme ji převléknout se atd a mezitím dole nakrájíme dort!" zavelel Kiri. Všichni okamžitě začali opouštět můj pokoj. Jediný, kdo zůstal byl Bakugou. Něco schovával za zády. Pomalu se ke mně rozešel. ,,Všechno nejlepší, Ufňukánku." řekl a zpoza zad vytáhl bílého plyšového méďu. ,,Awww! Děkuju Katsuki!" pískla jsem a skočila jsem po něm. Pevně jsem ho objala. Bylo to od něj opravdu hrozně milé! Po chvilce se chlapec odtáhl a vtiskl mi medvídka do rukou. ,,Doraž dolů až se převlékneš." kývl na mě ve dveřích a odešel. Ustala jsem si postel a položila jsem medvídka na ni. Převlékla jsem se do školní uniformy a rozešla jsem se za ostatními.

Ke snídani jsme si dali onen čokoládový dort. Byl výborný! Musím uznat, že ten kdo ho pekl je úžasný! Po snídani jsem šla za tátou. Docupitala jsem před učitelskou kolej a zaklepala jsem na dveře. Otevřel mi člověk, kterého bych tady nečekala. Byl vyšší než já, měl blond vlasy, zlaté oči a rudá křídla, kterých si nedalo nevšimnout. ,,Ehm... profesionální hrdina Hawks?" nechápala jsem. Jmenovaná osoba si mě trochu pohrdavě prohlédla. ,,Co potřebuješ?" zeptal se mě a opřel se o rám dveří. ,,Tomiko?" ozval se hlas za blonďatým chlapcem. Oba jsme se podívali tím směrem. Byl to můj táta. ,,Ahoj, cos potřeboval?" zamávala jsem mu. Hawks nechápal, co se právě děje. ,,Ty mluvíš se svým učitelem takhle?" nechápal. Jen jsem se pousmála. ,,Klid, Hawksi, je to má dcera." zamumlal táta. Já jsem se Hawksovi protáhla pod rukou a postavila jsem se vedle táty, vedle kterého jsem vypadala jako prcek. Hrdina kývl. ,,Zatím se mějte, Eraserheade." zamumlal a odešel.

,,Co tady dělal?" zeptala jsem se třídního. ,,To není tvá starost." odsekl. ,,Každopádně, vše nejlepší k tvým šestnáctým narozeninám!" obal mě. ,,Mám pro tebe dárek." usmál se a odněkud vylovil žlutý spacák. ,,To nene! Ten je pro mě?! Děkuji ti moc tati!" vypískla jsem. ,,Teďka jsi oficiálně pro všechny čestná Aizawa!" zasmál se. Také jsem se nad tím zasmála. Společně jsme se nakonec rozešli do školy.

Zbytek dne probíhal jako obvykle, nečekaně, jen s tou vyjímkou, že mi sem tam někdo popřál vše nejlepší k narozeninám. Večer jsem se šla, už ve svém normálním oblečení, projít do parku. Na zádech jsem měla, jako pokaždé od té doby co mám dočasnou licenci, batoh s převlekem a samotnou kartičku. Procházela jsem večerním parkem a sledovala jsem noční oblohu. Byla nádherná jako vždy. Milovala jsem hvězdou oblohu. V nedalekém městě jsem si, ale všimla něčeho divného... Kouř? Spousta kouře! Muselo se tam něco stát! Požár nebo tak něco. Shodila jsem ze sebe batoh a jelikož někdo nebyl v okolí, převlékla jsem se za keřem do svého kostýmů. Do zadní kapsy jsem schovala licenci. Zvolila jsem si narychlo svůj první quirk. Křídla. To je další důvod proč je v mém kostýmu mé DNA. Na zádech mi vyrostl pro bílých křídel. Vypadala jsem jako anděl. Rychle jsem se rozletěla k místu požáru.