Lady Fantasia - BNHA FanFiction

26.

Dny od zkoušek opět plynuly hrozně. Všechno se zase vrátilo do starých kolejí. Měli jsme normální hodiny, tréninky atd. Jediný rozdíl byl v tom, že od teď můžeme jít sami od sebe do jakékoliv hrdinské akce.
Ráno jsem vstala. Byla jsem plná energie. Převlékla jsem se do uniformy a seštla jsem dolů udělat ranní hygienu a nasnídat se.

,,Nazdar, Ufňukánku." zasmál se Katsuki, když si všiml mé přítomnosti. ,,Kolikrát ti mám říkat, aby jsi mi neříkal Ufňukánku?" odsekla jsem, ale usmála jsem se a mírně jsem bouchala chlapce do ramene. ,,Ahoj, Tomiko!" zasmála se Mina a rozeběhla se ke mně. Roztáhla ruce a ihnes mě vtáhla do objetí. Já jsem ji objala na zpátek. ,,Dneska máš nějak přehnaně dobrou náladu, jako v podstatě každý den od získání licence." podotkla jsem a odtáhla jsem se od dívky. ,,Pořád tomu nemůžu uvěřit! Jsme poloviční profesionálové chápeš to?! Už se těším, až půjdu na svou první hrdinskou akci!" vypískala nadšeně růžovka. ,,Bude mi ctí ti při tvé první akci pomáhat, ó mocná hrdinkou Pinky." zasmála jsem se opět. Nakonec jsem se rychle nasnídala a vyrazila jsem spolu s Minou a ostatními do třídy.

Táta se konečně uráčil přijít. Většinou mu to trvá, ale nevím proč. Nebo vlastně vím... Má tuhle třídu rd, ale nechce se mu vstavat. Jeho výraz byl stejně neutrální a znuděný jako vždy. Klasický táta.
,,Takže, chtěl bych vám někoho představit..." zamumlal. Celou třídu zaplavila tuna otázek, šeptání atd. Já jsem jen tiše seděla a vyčkávala jsem, co bude dál. ,,Bude to žena?" slyšela jsem tenčí protivný hlas. ,,Hrozňák pitomej." zamumlala jsem a mírně jsem se naklonila přes lavici. Dveře byly pootevřené, takže jsem si všimla stínu. Ne jednoho, ale tří. Kdo to tak může být? ,,Nuže...Velká trojka třetího ročníku." pokračoval a po dokončení těchto slov vešli do třídy tři studenti. Modrovlasá dívka. Od pohledu stydlivý elfík a jeden vysoký blonďák. Blonďák i modrovláska měli na tváři široký úsměv, jen elfík vypadal nejistě. Byl roztomilý.
,,Každá třída bude mít svou velkou trojku, jsou to ti nejvíce flexibilní, silní a jedineční žáci. Pro 3-B je to:
Mirio Togata, Tamaki Amajiki a Nejire Hadi, jestli by jste mohli někdo z vás něco říct?" zeptal se třídní.
Blonďák s širokým úsměvem spustil:
,,Jakožto jeden z velké trojky můžu říct, že je to fakt bezva být vnímán jako jeden z nejlepších, ale proto taky musíte makat. Proto bych vás všechny chtěl vyzvat na souboj, abyste viděli rozdíly mezi prvním a třetím ročníkem." dořekl. Celá třída byla zaskočená. ,,Boj proti někomu z Velké trojky? Proč ne, alespoň se zlepšíme." pronesla jsem neutrálním hlasem a na tváři se mi rozlil mírný úsměv.
,,Tenhle přístup se mi líbí!" prohlásil blonďák s úsměvem a ukázal mi palec nahoru. Na tenhle souboj se těším! Další krok k tomu, stát se novou hrdinkou číslo jedna, jako All Might a Nana. Všichni jsme se rozešli do šaten a převlékli jsme se do našich kostýmů. Následně jsme zamířili na domluvené cvičiště.

,,Takže, vaším úkolem je zhodit mě na zem." rozhodl blonďák. To nezní tak složitě, problém je ale v tom, že neznáme jeho quirk. Až zjistím, jaký quirk to je, vyberu si vlastní. Stejně jako ostatní jsem se připravila k útoku. Jediný, kdo se nepřichystal byl Todoroki. ,,Huh? Proč se taky nechystá s jako ostatní?" zeptala jsem se ho. ,,Nedostal jsem svou licenci, nemám právo na to bojovat jako vy." odpověděl mi s neutrálním výrazem ve tváři. Mezitím, co jsem s ním mluvila, dokázal chlapec sejmout polovinu myš spolužáků. ,,Jak to?! Nedávala jsem pozor ani ne minutu!" zamumlala jsem. I minuta je však občas docela dost času. Po chvíli jsem si blonďák všimla. Byl ehm...nahý...a procházel zdmi. ,,Tak to je jeho quirk..." zamyslela jsem se tiše. Použiji ho proti němu. Zaženu oheň ohněm. Vybrala jsem si stejný quirk, jako měl chlapec, průstupnost. Mohu procházet všemi tělesy. A tím všemi myslím i živými bytostmi. Nahý blonďák se proti mně rozběhl. Jen jsem se pousmála a jakmile byl u mě, změnila jsem se v nehmotnou. Využila jsem tuhle možnost a vybrala jsem si druhý quirk. Předvídání kroků. Tí, že se mě chlapec "dotkl" jsem mohla předpovídat jeho kroky. Tím dotykem myslím, že přišel mým nehmotným tělem. Všimla jsem si, že už je to jen mezi mnou a ním. Mimochodem pamatujete si na to, jak jsem říkala, že má můj oblek v sobě mé DNA? Teď už víte proč, není to však jediný důvod. Zhmotnila jsem se. Chlapec se propadl do země a mířil ke mně. Zavřela jsem oči a zaměřila jsem se na jeho pohyby. Vynoří se hmotný přímo...,,Tady!" křikla jsem a v nízké otočce jsem chlapce odkopla od sebe. Nečekal to. Kdo by taky ano, že? Celou dobu jsem se snažila ignorovat ten fakt, že je nahý. Blonďák se rozolácl na zemi. Po chviličce se zvedl a já jsem rychle odvrátila pohled. ,,To nebylo špatný!" křikl po mně. Až teď jsem si všimla udivených výrazů studentů okolo. Jen táta se tvářil spokojeně. Chlapec se nakonec oblékl a rozešel se ke mně. ,,Jsi dobrá! Jak se vůbec jmenuješ?" položil mi ruku na rameno. ,,Díky, jmenuji se Tomikota Shimura Aizawa." usmála jsem se mile. ,,No ne, pane, vy máte dceru?" žasl chlapec. Táta jen kývl. ,,Adoptivní." ,,A ty jsi kdo z těch tří?" zasmála jsem se. ,,Oh, mé jméno je Mirio Togata." kývl hlavou a otočil se k ostatním spolužákům. V tom případě Nejira bude ta holka, což mi bylo od začátku tak trochu jasné, a Tamaki ten druhý kluk. Což dává taky docela smysl. ,,Takže, docela jsme mě překvapili. Nečekal jsem, že se mě dokáže někdo dotknout a už vůbec ne, že odkopnout, ale vypadá to, že se to někomu přeci jen povedlo. Ale chci aby jste to brali jako ponaučení, jít na někoho jen s rychlostí může být vaše smrt. Vše si musíte promýšlet! Nemůžete se řídit jen city i v bitvě musíte používat svůj zdravý rozum." poučil nás Mirio.
,,Děkuji, Togato, asi k tomu není víc co dodat, můžete se jít převléknout a najíst se, je čas oběda..." řekl táta a zabalil se do svého žlutého spacáku. ,,Taky jsi mi mohl vzít ten můj!" křikla jsem po něm s úsměvem. Třídní nad tím jen přitočil očima a začal se kutálet pryč.
.
.
.
.
.
.
.
Kapitola 26 dámy a pánové!
Hnedka přejdu na otázku dne:
Koho z Velké trojky máte nejraději?
Já asi Miria. Vím, že má většina ráda Tamakiho, ale kdyžvMirio je, i přes to co se mu stalo, stále plný radosti a to mê hrozně hřeje u srdíčka!
Well...uvidíme se u další kapčy!
S láskou vaše JustCrazyGirl05 💕✨