Lady Fantasia - BNHA FanFiction

33.

Přes den jsem si zašla koupit šaty. Nikdo mě naštěstí nepoznal. Se svým výběrem jsem více než spokojená! Koupila jsem si dvojdílné černošedé šaty. Jsem zvědavá, jak bude Hawks reagovat, až mě v nich uvidí. K šatům byly i takové speciální kraťásky, protože nikdy nevíš, co se stane. Hlavně s opeřencem asi poletíme a to mluví samo za sebe.
Bylo půl osmé. Hawks už byl taky doma. Přes den jsem si umyla vlasy, takže teď jsem je jen uplácala do nějakého normálnějšího a ne moc složitého účesu. Pak jsem se navlékla do šatů a mírně se nalíčila. Po tři čtvrtě hodině jsem byla hotová. Hrozně se mi můj vzhled líbil. Vyšla jsem z pokoje, kde už čekal Hawks. Měl na sobě černý smoking. Když mě uviděl, objevil se mu na tváři spokojený úšklebek a tváře mu malinko zčervenaly stejně, jako mně. ,,Sluší ti to." vznesla jsem mu kompliment. Chlapec ke mně přišel, chytl mě za ruku a něžně ji políbil. Zrudla jsem o něco víc. ,,Tobě taky. Vypadáš úžasně." řekl a vzal mě do náruče. Okno, kterým jsme měli vyletět ven už bylo otevřené. ,,Tak letíme opeřenče." usmála jsem se a chytila ho rukama kolem krku.

Dorazili jsme právě včas. Na místě už se začínali objevovat ostatní profesionálové. ,,Jsou tady profesionálové z celého světa. Samozřejmě přijel jen ten, kdo chtěl, někteří lidé na to hold nejsou." pronesl Keigo a nabýdl mi rámě. Přijala jsem ho. Spolu jsme vláčeli do budovy. Abych vám to upřesnila v budově, kde se večírek konal bylo několik sálů. První byl taneční sál. Další byl hudební, kde byl DJ a pódium ve tvaru T. Co jsem tak slyšela, tak se tam mohlo i zpívat pokud ses s DJem domluvil. V další místnosti byl bar a občerstvení. Pak už tady byly jen toalety a vstupní hala. Právě jsme procházeli tanečním sálem. Bylo to tady obrovské! Tolik profesionálů z celého světa. ,,Vidím, že se ti tady líbí." zasmál se Hawks. Všiml si jednoho ze svých hrdinských kolegů a zamával mu. Onen hrdina se k nám rozešel. Neznám ho, asi nebude odsud, nebo nebude tak známý.
Hrdina k nám došel. Vypadal docela mladý, mladší než Hawks. ,,Hawksi! Rád tě zase vidím kámo!" ozval se. Hawks mě pustil a přátelsky chlapce objal. Onen hrdina měl delší hnědé vlasy a snědou pleť. Jeho oči byly až neuvěřitelně zelené a přes pravé měl jizvu. Na bradě měl menší strniště a na výšku mohl mít tak 170 centimetrů. Což je oproti ním 150 docela dost. Chlapec pak jsem pohledem na mě. ,,No nekecej, ty sis našel holku?" ztuhla jsem a zrudla. ,,J-J-Já nejsem jeho holka. Jsme jen přátelé." vyhrnula jsem ze sebe ihned. Co jsem taky mohla čekat, když jsem přišla jako Hawksův doprovod. ,,Hmm...takže jsi volná? Můžu tě pozvat na skleničku?" zavtipkoval tmavovlasý kluk. ,,Ehm, já-" přejela jsem pohledem na Keiga, ale ten mě ihned přerušil. ,,Klidně běž, dnešek si musíš užít ptáče." pohladil mě po vlasech. Než jsem stačila cokoliv dalšího říct, chytl mě tmavivlasý kluk za ruku a táhl mě směrem k baru. Nebránila jsem se, poznat ho bude asi fajn...snad.

,,Takže, ty jsi tady jen jako Hawksův doprovod? Nepatříš mezi hrdiny nebo tak něco?" ptal se mě ihned chlapec. Seděli jsme spolu s dalšími jeho přáteli v baru a pili šampaňské. ,,Ano jsem tady jen jako doprovod." kývla jsem. ,,Smím se zeptat, jak se vůbec jmenujete?" zeptala jsem se chlapců okolo. Dohromady i se mnou nás tam bylo šest. ,,No jasně, já vůl jsme se nepředstavil!" plácl se hnědovalsý kluk do čela. ,,Já se jmenuji Max Martin, ale má hrdinská přezdívka je Dead eye. Tohle je Marco Sawyer alias Demon. Charlie Black aka Fire Lord. Benjamin McDucket alias Monkey-man a Felix Duke alias Albatros." představil si všechny. Marco byl černovlasý chlapec s netopýřími křídly a modrýma očima. Charlie byl zrzek s hnědýma očima a pihami po celé tváři. Benjamin byl blonďák s ušima a ocáskem jako opice a jeho oči měly skoro černou barvu. A nakonec Felix měl bílé vlasy a hnědá křídla podobně, jako Hawks. Jeho oči byly stejně zlaté. To je jen aby jste si je představili. ,,Všichni jsme profesionální hrdinové z Ameriky." dodal ještě Max.
,,A jak se vůbec jmenuješ ty?" zeptal se mě Felix a upil si že své skleničky. Až teď mi došlo, že nemám připravené žádné náhradní jméno. ,,Já...jmenuji se Junosumi Haru, ale říkají mi Juno." zablábolila jsem rychle. ,,Máš úžasné jméno." zalichotil mi Marco s úsměvem. ,,Děkuji." špitla jsem. ,,Hm...a co teda děláš, když nejsi hrdinka?" zeptal se mě opět Max. Vzpomněla jsem si na sem mého tříletého já. ,,Nedávno jsem na umělecké škole dostudovala obor hudby. Chci se stát zpěvačkou." pokrčila jsem rameny a upila jsem obsahu své skleničky. Chlapci se na sebe lišácky podívali. ,,Tak to by jsi nám mohla zazpívat. V hudebním sále je pódium a my se můžeme domluvit s DJjem." prohlásil radostně Max a pomohl mi na nohy. Spolu s ostatními mě táhli do hudebního sálu. ~Sakra! To jsem podělala! Nemůžu tam jen tak přijít a zpívat! No...ale asi už teď nemám na výběr, nalévala jsem jim, že se chci stát zpěvačkou...proč jsem tak blbá a udělala jsem to...?" probíhalo mi v hlavě.