Lady Fantasia - BNHA FanFiction

25

,,Tak už je váš 100? Výborně, tak se prosím podívejte na tohle." prohlásil moderátor aka Šípková Růženka. Můj pohled spočinul stejně, jako pohledy ostatních na obrazovce. To místo, kde jsme se mezi sebou rvali, explodovalo. Jeden výbuch za druhým. Ničili ho. Ale proč? K čemu jim to je?!
Terén vypadal, jako by se skrze něj převalily všechny možné přírodní katastrofy a ještě k tomu dodaly bonus. ,,Tohle je váš druhý a zároveň poslední test. Každý z vás se účastní záchranných operací má místě neštěstí. Takže...nyní otestujeme, jak si v nich povedete." vysvětlil moderátor. Až teď jsem si všimla něčeho dalšího. Ve zříceninách těch budov jsou lidé! Děti, dospělí a senioři! Jsou normální?! Poslat je tam jen tak?! ,,Ti lidé na obrazovkách. Prošli speciálním tréninkem a stali se z nich profesionálové v oboru lidí, kteří potřebují zachránit." prohlásil s naprostým klidem. Na to několik zraněných s úsměvem zamávala do kamery. Ulevilo se mi. Takže to jsou jen herci.. ,,Říkají si Společnost Pomozte Nám! Ve zkratce S.P.N." Jen jsem pokývala hlavou.
,,Takže budeme zachraňovat profesionální simulanty alias, zraněné." mumlala jsem si pro sebe. Fajn, chápu to. ,,Váš výkon bude bodově hodnocen. A pokud budete mít na konci víc bodů, než je určená hranice, uspějete. Začněte během 10ti minutu, mezitím si udělejte přestávku." dodal ještě rychle moderátor. Spolužáci se zase začali na něčem domlouvat. Já jsem tam jen nepřítomně stála a přemýšlela jsem. Kdo nás bude hodnotit? A jak taky? To za námi Snad budou létat minidrony, co nás budou kybicovat? Nebo nám snad každému přidělí nějakého dozorce? ,,Trochu mi to připomíná naši utajenou záchranou akci Bakugoua a-" Deku sjel pohledem na mě. Vím, že chtěl zmínit i mě, ale mě té noci nezachránili. Ale za to můžu já...nechtěla jsem ať tam zůstávají. Chtěla jsem je taky zachránit. Svým způsobem. ,,Jen to řekni. Není na tom nic špatného. Sama jsem se rozhodla pro to, že tam zůstanu. Chtěla jsem, ať se dostane to do bezpečí alespoň vy." slabě jsem se na ně usmála. Sáhla jsem si do kapsy a vytáhla jsem z ní další bonbón. Strčila jsem ho do pusy a dál jsem se věnovala ostatním. Deku se sebevědomě usmál. ,,Dáme do toho všechno!" dodal motivačně.
Já jsem začala opět přemýšlet. Jaký quirk by se mi mohl hodit při záchraně. Uzdravování používat nebudu, jsou to přeci jen herci, takže by jim to moc nepomohlo. Myslím si, že nepotřebují žádný quirk. Ne teď. Nikdo neví, jak se to vyvine dál.

Ozval se zvonek. Druhá zkouška právě začala. ,,Záporáci zahájili velký teroristický útok! Děje se to ve všech částech tohoto města. Kvůli pádu budov je mnoho zraněných." po těchto slovech se místnost opět otevřela. Všech sto studentů stálo uprostřed bojiště. ,,Kvůli silnému poškození cest se první skupina záchranářů zdržela. Dokud nedorazí, budete mít všechny záchranné operace na starosti vy, hrdinové. Zachraňte tolik životů, kolik bude možné! Začněte!" dokončil monolog reportér. Ozvala se další siréna.

Všichni se rozběhli do ulic poničeného města. Třída 1-A se sešla ve skupince v plném počtu. Jediní, kdo dá dali k odchodu byli Katsuki a s ním samozřejmě i Kirishima a Kaminari. Izuku už se chystal něco říct, než jsem mu skočila do řeči. ,,Dohlédnu na ně, ok? Postarám se o to, ať neudělají nějakou pitomost. Vy se postarejte o dění tady." usmála jsem se na chlapce. Deku se na chvíli koukal, ale pak jen kývl. S úsměvem jsem se rozběhla za skupinkou tří chlapců.

Došli jsme společně k nějaké velké hoře. Na jejím vrcholu jsme našli dva starší dospělé. Volali o pomoc už nějakou dobu. Jejich zranění od pohledu nevypadala nějak vážně. Připravila jsem se, že něco řeknu, ale Katsuki mě předběhl: ,,Hej vy dva! Vypadněte odsud a ihned se evakuuje do Safe Zóny! Rozumíte?!" rozkřikl se po nich. Byla jsem stejně zatažená jako všichni ostatní přítomní. ,,Asi si všiml, že nemáme tak vážná zranění, ale ten tón v hlase...Mínusové body!" rozhodli členové S.P.N. ,,Což-" než to stačil Bakugou doříct, zakryla jsem mu pusu dlaní. Tak to oni rozdávají body... ,,Omlouvám se za chování mého kolegy." začala jsem a pomalým krokem jsem se ke zraněným rozešla. Pečlivě jsem si prohlédla jejich zranění. ,,Zranění nevypadají vážně. Vidím, že chodit můžete. " zjišťovala jsem je a poté jsem se otočila na Kirishimu. ,,Kiri, mohl by jsi tyhle lidi prosím odvést do Safe Zóny? Vzkaž jim tam, že zranění nejsou vážná a poté se prosím vrať." rozkázala jsem. Rudovlasý chlapec s úsměvem kývl a rozešel se ke mně. ,,Rozkaz, šéfko." Usmála jsem se na oplátku. ,,Hlavné zachovejte klid ano? Vše bude v pořádku. Tady Kirishima vás zavede do bezpečí." ujistila jsem členy S.P.N. naposledy s úsměvem. ,,Děkujeme vám slečno." oba se malinko poklonili a vydali se s Kirishimou do Safe Zóny. Poté jsem se otočila na Bakugoua. ,,Mám velkou laskavost. V téhle situaci přenechej velení prosím mně, ano?" obdařila jsem chlapce sladkým úsměvem. Ten jen naštvaně kývl. ,,Tak jo, vy dva, jdeme dál!" rozkázala jsem a vydala jsem se dál. Denki a Katsuki mě následovali.