Lady Fantasia - BNHA FanFiction

18.

Dny plynuly a sestřička mě konečně pustila z ošetřovny. Každý den tam jsem měla návštěvy. Ať už to byli spolužáci, táta nebo jiní hrdinové, kteří se mě ptaly, kde mě Liga držela. Nejčastěji za mnou chodili táta, Mina, Denki, Kirishima Katsuki a někdy i Izuku s Ochaco nebo Tsu. Byla jsem ráda, že za mnou chodili.

Momentálně byl večer a já jsem stála s kufrem věcí před studentskou kolejí třídy 1-A. Táta mi dovolil se sem přestěhovat. Už jsem nebyla tak bledá jako předtím. Má pleť měla zase svou normální barvu. Ruce ani nohy už jsem také ovázané nebyla, ale jizvičky a nějaké modřiny ještě pořád úplně nezmizely stejně, jako popálenina na mích zádech. Stále tam byla, ale už nebyla cítit. Havraní vlasy mi vlály v mírném větru a v rudých očích se mi odrážely vycházející hvězdy. ,,Je čas přijít do nového domova." zamumlala jsem a rozešla jsem se svižným krokem do budovy přede mnou.

,,Tomiko! Jsi tady!" ozvala se Pinkie Pie hned potom, co jsem vešla do společenské místnosti. Na tváři se mi objevil milý úsměv. Dívka ihned vystartovala a vrhla se mi kolem krku. Pustila jsem kufr a objala jí nazpátek. Kirishima, Kaminari, Izuku, Tsu a Ochaco taky ihned vystartovali a objali mě. ,,Taky vás ráda vidím." řekla jsem. Po chvilce mě pustili. ,,Zavedeme tě do tvého pokoje." rozhodly jsme jmenované dívky a čaply mě za levou ruku. Pravou jsem chytla kufr a nechala jsem se táhnout pryč. Dorazili jsme před můj nový pokoj. ,,Vybral si a pak za námi doraž." usmála se Mina a rozešla se zase pryč. Uraraka a Tsu jí následovaly. Otevřela jsem dveře a vešla jsem dovnitř. V pokoji nebylo nic kromě základních věcí, jako je postel, skříně atd... ,,Chtělo by to tady předělat." zamumlala jsem a hned jsem si vybrala první quirk. Tvořivost. Netvořila jsem věcí z kůže, jako Momo, ale prostě se automaticky objevovaly tam, kde jsem chtěla. Když jsem dokončila úpravy, vytvořila jsem si ještě několik sladkých tyčinek, abych nabyla alespoň trošku energii a snědla jsem je. Poté jsem si vybalila vše, co bylo v kufru a kufr následně schovala do skříně. ,,Je to tady dokonalé!" zasnila jsem se a zamířila jsem ke dveřím. Vyrazila jsem z pokoje a mířila jsem zpět do společenské místnosti.

,,Konečně! Bylo to, jako by jsi tam byla ceeeelou věčnost!" zasmál se Kirishima na pohovce. Také jsem se nad těmi slovy zasmála. ,,Víte co to znamená?" podívala se růžovka po všech přítomných. Vypadá to, že ví co dívka myslí, já ne. ,,Šmejděníčko šmejdění!" zvolali všichni a postavili se. ,,Cože? Ne!" bránila jsem se, ale bylo pozdě. Spolužáci se s Minou, která mě táhla v čele, rozběhli k mému pokoji.

Dorazili jsme před můj pokoj. Mina ihned rozrazila dveře a vřítila se do něj. Já jsem s malinko načervenalými tvářemi zabodla pohled do podlahy. Jsem zvědavá na jejich reakci.
Stěny byly tmavošedé barvy. Naproti dveřím bylo veliké okno, zahalené bílými tenkými závěsy. Na tyči, která závěsy upevňovala, ležely namotané svítící bílé a světle šedé koule. Na stropě černé barvy byly nálepky malých hvězd co nejpodobněji vystihující souhvězdí na obloze. Miluji hvězdy. Ani moc nevím proč, ale miluji je. Má postel stála v pravém zadním rohu pokoje natočená čelem ke dveřím. Byla bílé barvy a na sobě měla několik menších polštářků. Před postelí se ještě rozléhal černý sedací vak a po levé straně postele byl menší bílí kobereček z umělé kožešiny. Čelem k levé stěně stál pracovní stůl s notebookem a knihovna. V levém zadním rohu stála i veliká zelená rostlina. Přesněji řečeno to byl dračinec. (pozn. autorky: omlouvám se, ale popisy nikdy nebyly mou silnou stránkou 😅)

,,Je to tady úžasné Tomiko!" vypísky nadšeně dívky a pan Pikachu aka Denki se rozvalil na sedacím vaku ,,Jak jsi to tady dokázala dostat? Nebo jsi to už snad měla připravené?" zeptal se mě. ,,Všechno jsem to dělala teď pomocí quirku." pokrčila jsem rameny se stále malinko narudlými tvářemy. ,,Budu tady za tebou chodit! Ten sedací vak nemůžu jen tak opustit!" zasmál se Kaminari. ,,Hej! Nebuď takovej sobec!" křikl Kirishima a rozběhl se k Pikachuovi. Rozplácl se k němu na vak a pokusil se ho vystrčit pryč. Musela jsem se nad tím zasmát. Opět. ,,Mě tady taky čekej." ozvala se Mina a já jsem je kývla. Mezi ostatními se dopředu vybojoval Katsuki. ,,Není to tady špatný, ufňukánku." zamumlal. ,,Kolikrát jsem ti říkala, aby jsi mi neříkal ufňukánku?" vyštěkla jsem po něm s mírným úsměvem a protočila jsem nad tím očima. ,,Každopádně myslím si, že jste si to tady prohlídli až až, takže všichni prosím zmizte." přikázala jsem. Studenti se s mručením vyhrnuli z pokoje. Jediní, kdo zůstali byli Kiri, Denki, Mina a Bakugou. ,,Mám nápad! Zítra uděláme párty v mém pokoji!" vypískla Mina. ,,To je super nápad! Počítej se mnou!" vykřikl Kiri. ,,Se mnou taky! Jsem nejlepší taneční mistr!" přidal se Pikachu. ,,Se mnou nepočítejte, idioti." zamumlal Katsuki a odešel z mého pokoje. ,,Já nevím..." poškrábala jsem se na zátylku. ,,Měla bych dohnat všechno to učení. Asi se někoho zeptám, jestli mě může doučovat." dodala jsem. ,,Ale no tak, Tomiko...bude to zábava! Měla by jsi to zkusit!" chytla mě Mina za ruce a zatočila se se mnou dokola. ,,Rozmyslím si to ano? Ale nic neslibuju." trvala jsem na svém. ,,Tak a teď už by jste měli jít. " zamumlala jsem s mírným úsměvem a ukázala jsem ke dveřím. ,,Ale no tak Tomiko, dlouho jsi tady nebyla a teď nás vyháníš? Noc je ještě mladá! Co takhle zahrát si nějakou hru? Třeba flašku?" navrhl s úšklebkem Kaminari. ,,Jsem pro!" vykřikli najednou Mina a Kirishima. Všichni upřelo pohled na mně. ,,Já si nejsem úplně-" ,,Počkej," přerušil mě Kiri a rozešel se ke dveřím. ,,Hej, Bakugou, pojď sem!" zavolal. Ne ne ne! Jen to ne! Bakugou sem se zachmuřenou tváří došel. ,,Hm? Co chceš?" sykl skrz zaťaté zuby. ,,Jdeme hrát flašku, zapojíš se?" zazubil se na něj rudovlasý chlapec. Blonďák sjel pohledem na mě. ,,Ty s tím jako fakt souhlasíš?" změřil si mě pohledem.,,Ne! Mino se mnou nepočítejte. Jsem unavená a potřebuju spánek!" protestovala jsem. Všichni na mě upírali nechápavý pohled. ,,Můžete prosím odejít?" zamumlala jsem se sklopenou hlavou. Všichni kývli a odešli, jen Bakugou se rozešel ke mně. ,,Jsi v pohodě, ufňukánku?" zeptal se mě a položil mi ruce na ramena. ,,Jo jsem, chci si jen lehnout a vyspat se, to je vše." uklidnila jsem ho a zabořila jsem mu hlavu do hrudi. Chlapec mě na chvíli objal, ale pak se ihned odtáhl a rozešel se ke dveřím. ,,Dobrou noc." rozloučil se a než jsem stačila nějak odpovědět, zavřel za sebou dveře. Rozešla jsem se ke skříni a vytáhla jsem z ní své pyžamo. Převlékla jsem se, zhasla a lehla jsem si do postele. Zavřela jsem oči a upadla jsem do říše snů.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Kapitola 18!
Proč mi přijde, že ty kapitoly jsou delší než 500 slov? Já jsem si myslela že nedodržím ani do 500 slov 😅😂
Otázka dne:
Jak se máte?
Ne já už fakt nevím, na si se mám zeptat 😂😂
Well... uvidíme se u další kapčy!
S láskou vaše JustCrazyGirl05 💕✨