Jistě, pane profesore

1 - Posel dobrých zpráv

Severus Snape byl povolán ředitelkou na šálek čaje. Dobře věděl, že to není jen tak. Minerva ho NIKDY nezvala jen tak. Vyrazil ze sklepení pár minut před dostaveníčkem a usilovně přemýšlel, co mu může ředitelka chtít. Cestou stihl vynadat pár studentům, kteří se moc nahlas smáli a uložil dva školní tresty. Byl sám se sebou spokojen. Došel k chrliči před ředitelnou a ještě než stihl cokoliv říct, chrlič ožil, uskočil stranou a umožnil mu vstup na schodiště. Nevěřícně zakroutil hlavou a slíbil si, že se na tenhle trik bude muset Minervy zeptat, protože on za svého úřadování na postu ředitele, na to prostě nepřišel. Ale ne dnes, umínil si v duchu. 

,,Posaďte se, Severusi, prosím." Znala ho moc dobře a věděla, že sám si nesedne. 

Severus se posadil a aniž by se ho Minerva zeptala, přistál před ním šálek čaje a ona ho obdařila úsměvem. 

,,Jak jistě víte, před několika dny tu byla na pohovoru slečna Grangerová." 

Snape si odfrkl. 

,,A já mám v úmyslu ji přijmout." 

,,Cože?" Vydechl ohromeně. Ale uvědomil si, že ho to vlastně mělo napadnout. Vždycky na ni trpěla. 

,,Doufám, že proti tomu nebudete nic namítat?" Zeptala se na oko, on ale on dobře věděl, že od něj očekává pouze souhlas se svým rozhodnutím. 

,,Nechápu, proč byste něco takového dělala? Pokud vím, je ještě dost mladá a navíc nejsem přesvědčen, že Grangerová něco takového zvládne."

,,A už vůbec nechápu, jak bych s ní po tom všem mohl sedět u jednoho stolu?" Zeptal se nevěřícně. 

,,Slečna Grangerová je velmi vyspělá na svůj věk a je to bezpochyby výborná čarodějka a je jedna z nejnadanějších, jaké jsem kdy měla tu čest učit. A pokud jde o Vaši, řekněme společnou, minulost, měl byste vědět, že právě slečna Grangerová je zodpovědná za to, že tady dnes sedíte se mnou u stolu a za to, že vůbec dýcháte." Dodala jedním dechem když viděla, že se nadechuje. 

,,Nerozumím." 

,,To slečna Grangerová pro Vás poslala do Chroptící chýše a celou dobu se strachovala, jestli jste v pořádku. Pak svědčila u soudu ve Váš prospěch. Díky ní máte svobodu, svou hůlku, čest a Merlinův řád, na to nezapomínejte." Uzemnila ho. 

Snape zkřížil ruce na prsou a uvažoval, jestli se mu tahle taškařice náhodou nezdá. 

,,A navíc si myslím, že po tom, jak jste se k ní zachoval, když se Vám přišla omluvit, byste jí měl tu šťastnou novinu oznámit právě Vy." Uzavřela a výraz v její tváři napovídal, že nehodlá ustoupit. 

,,Copak nemáte sovu?" Zeptal se posměšně a zbytek jejího sdělení záměrně nekomentoval. 

,,Nebuďte směšný, tady máte její adresu, bylo by vhodné to zařídit ještě dnes." Podala mu kousek pergamenu s adresou Hermionina bytu. 

,,Já ale neřekl, že tam půjdu." Zkusil to ještě. 

,,Jenže Vy tam půjdete, Severusi. A půjdete tam ještě dnes, protože jí to dlužíte! A ujistíte jí, že s jejím přijetím na místo profesorky přeměňování nemáte nejmenší problém!" Vyjela na něho ostře. Pochopil, že nepochodí. 

,,Je to všechno?" 

,,Ano a Severusi, buďte milý." Zavolala na něho chvilku předtím, než hlasitě práskl dveřmi. 

Tak tohle už je moc. Mám se snad tomu drzému škvrněti ještě omlouvat? Nechala mě chcípat zrovna tak jako ten pitomý Potter a ten prosťáček Weasley. Vztekal se sám pro sebe cestou do svých komnat. Jenže úleva pořád nepřicházela. Chodil po pokoji sem a tam a čas od času nahlas odplivl nějaké to slovo. Byl tak rozčilený, že vztekle nakopl křeslo, zahodil knihu přes celý pokoj a rozbil sklenici na whisky. Trochu si přihnul ohnivé whisky přímo z lahve a jak odezníval jeho běsnící amok, začal přemýšlet. Za hodinu stále přecházel sem a tam a snažil se vymyslet, jak se z toho vykroutit. A najednou mu svitlo. McGonagallová jí určitě neposlala sovu s oznámením, že za ní Severus dnes půjde, je pátek, půl osmé večer a on silně pochyboval, že bude doma. Na tváři se mu rozlil pobavený škleb. Představil si, jak Minerva prská, až jí lítostivě oznámí, že se sice snažil, ale slečna Grangerová nebyla k zastižení. S nadšením se vyřítil za bradavické pozemky a přemístil se.