Odlišní (Nik Tendo FF)

1. Setkání

Playlist k příběh: https://open.spotify.com/playlist/6JO7Hjl5J3IwbS0hILf7SF?si=MxhXTidKSwWJSec3ebR51w

"Klaudi, včera se se mnou rozešel Honza. Potřebuji rozptýlit. Pojď se mnou večer někam," prosila mě už poněkolikáté moje nejlepší kamarádka. Právě sedíme na přednášce o mikroekonomii, neznám nudnější předmět. Opravdu se mi nikam nechtělo. Nerada chodím do barů nebo klubů. Ráda s Terkou zajdu kamkoliv, ale tam rozhodně ne. S Terkou se znám už od střední, takže jsem byla vážně ráda, že nás obě vzali i na stejnou vysokou školu. Nevím, co bych si tu sama počala. Špatně se seznamuji s novými lidmi. 

"Terko, však víš, že nesnáším tuhle zábavu," podívala jsem se na ni zoufalým pohledem, aby vážně věděla, že se mnou nemůže počítat.

"Já vím, nemyslím klub nebo bar. Zajdeme jen na večeři a víno, dobře?" usmála se na mě s nadějí, že budu souhlasit.

"Však víš, že víno nikdy neodmítám..." mrkla jsem na ni. Ona mě s nadšením objala. Stále probíhala přednáška, ale ani jedna jsme nevěděly, co právě paní profesorka řeší za podivný graf. 

Po škole jsme šly rovnou k Terce domů. U Terky jsem byla jako doma, jelikož jsme tam trávily většinu času po škole. Koukaly jsme na Netflix, poslouchaly písničky nebo si jen tak u kávy či vína povídaly. Terka byla naprostý opak mě. Její vlasy byly dlouhé a blonďaté, byla otevřená vůči všem spontánním věcem, uměla to s kluky a nikdy se nebála, že by se snad někomu mohla nelíbit. Každý ji zbožňoval. Jediný důvod, proč se na ní Honza vykašlal byl, že to byl žárlivý idiot.

Zato já měla hnědé vlasy, které mi vždy sahaly maximálně po ramena. Nejradši jsem byla, když si mě nikdo nevšímal, nemluvil na mě. V přítomnosti klukům vždycky znervózním, tak se těmto situacím radši vyhýbám. 

"Jakou sukni si mám vzít? Tuhle koženou černou nebo tuhle riflovou?" ptá se mě Terka zatímco se prohlíží v zrcadle.

"K tomu černému tričku jde líp ta riflová," zhodnotila jsem nakonec. Terka mi věnovala děkovný úsměv a nasoukala se do sukně. Slušelo jí to. Měla vyžehlené vlasy, skvělý makeup a na sobě měla černé tričko s výstřihem, které měla zastrčené v riflové sukni s knoflíčkami, na nohou měla své oblíbené nízké bílé conversky. 

"A co si vezmeš ty, Klaudie?" otočila se na mě. 

"Vlastně jsem chtěla jít takhle." pronesla jsem jednoduše. Terka mě přejela odshora dolů kritickým pohledem. Měla jsem na sobě modré roztrhané džíny a jednoduchou mikinu přes hlavu. 

"Lásko, takhle rozhodně nejdeš. Cestou sjedeme ještě k tobě domů a převlékneš se." pohladila mě po rameni.

Terce nemělo cenu odporovat, takže jsem pouze souhlasně povzdechla. Terka trvala na tom, že mi ještě upraví vlasy a namaluje mě. Natočila mi vlasy kulmou. Na můj obličej nanesla makeup, na oči růžové stíny a rty oživila růžovým leskem. 

Právě stojíme před mou skříní a přemýšlíme, co bych si mohla na sebe vzít já. 

"Vezmi si tyhle černé upnuté šaty," nakázala mi Terka. Ani nevím, kde se v mém šatníku vzaly takové šaty. Nikam je ani nenosím. Jsou moc upnuté.

"Máš úžasný zadek a nohy a málokdo to vidí, protože nosíš samý oversized věci," protočila oči. 

"Ale jen protentokrát," pronesla jsem po dlouhém rozhodováním. Terka radostně zatleskala. Šaty jsem doplnila černými vyššími converskami a černou kabelkou.

Zašly jsme do naší oblíbené restaurace. Obě jsme si objednaly pizzu a červené víno Pálavu. Terka začínala být docela opilá, prý zapíjela žal.

"A ten idiot mi pořád říkal, že mě miluje, dement!" rozčilovala se zatímco dopíjela už svoji tak 5. sklenici vína. 

"Nestojí ti za to," pohladila jsem ji po hřbetu ruky. Já měla teprve 2. skleničku, takže jsem byla v pohodě.

"Hele, píše mi Vojta ať jdeme do klubu," oznámila mi zatímco hleděla na zprávu od Vojty. Vojta byl náš spolužák a Terky minulost, ale vycházeli spolu v dobrém. Skoro každý pátek byli v nejlepším klubu u nás ve městě. Samozřejmě beze mě. 

"Prý tam dneska hrají kluci z Milion+," přečetla další zprávu. Doufám, že si nemyslí, že tam s ní půjdu.

"Zlato, je ti jasný, že jdeš. Jsem moc opilá, abych tam šla sama," zasmála se. Měla pravdu, nemohla jsem jí tam nechat jít samotnou a vlastně ani ji tam nechat na pospas Vojty, protože už teď je mi jasné, jak by to dopadlo. Vážně jsem tam nechtěla jít, ale je to moje nejlepší kamarádka, udělala by pro mě to samé.

Vyrazily jsme teda tam, zaplatily jsme vstupné a sekuriťák nám na zápěstí přidělal náramek. U vstupu jsme zaslechly, že Milion+ už dohrály svůj koncert, mně to ani nevadilo, ale Terka je chtěla slyšet. Milion+ jsem znala, ale nebyla jsem fanynka jejich hudby, narozdíl od Terky. 

Jakmile jsme vešly dovnitř, zjistily jsme, jak narváno tu je. Terka se radostně šinula k baru a já pořád stála jak přikovaná u vstupu. Rozhlížela jsem se kolem, necítila jsem se dobře. Hledala jsem očima Terku, ale na místo Terky jsem zahlédla potetovaného vysokého kluka. Moc dobře jsme věděla, že je to ten Nik Tendo z labelu. Nebyla jsem si jistá, jestli se opravdu kouká taky na mě, ale jeho oči se dívaly přímo mým směrem a vpíjely se do těch mých. Opravdu se kouká na mě? Otočila jsem se za sebe, abych se ujistila, jestli náhodou za mnou nestojí nikdo jiný, ale nikdo tam nebyl. Všiml si, jak nejistě jsem se otočila a zasmál se. Náš oční kontakt přerušil Terky křik volající na moji maličkost.

"Klaudie, pojď sem!" volala na mě opile. Konečně jsem se odlepila od země a zamířila za ní. Stála u baru, na druhém konci, než Nik. Terka si chtěla objednat a opilostí se ji zamotaly nohy a spadla na zem. 

"Kristepane!" zvolala jsem a snažila jí zvednout. Terka ležela na zemi a začala se nekontrolovatelně smát.

"Pomůžu ti," pronesl kdosi chraplavým hlasem. Zvedla jsem k osobě pohled a v ten moment se naše oči znovu setkaly.