Odlišní (Nik Tendo FF)

20. O krok blíž lásce

Po Danielově upozornění, že přijel taxík, všichni až na mě a Dominika nastoupili dovnitř vozidla. My dva jsme tam stále stáli jako zmražení a nebyli schopni ani slova, jen si navzájem vyměňovali pohled.

"Máme jet snad bez vás?" zavolal na nás Jakub. Jeho hlas mě vrátil do reality a donutil mě odtrhnout zrak od Dominikovy osoby. Dominik rovněž svůj pohled zaměřil na Jakuba.

"Už jdeme," odpověděl mu a ruku v ruce mě odvedl do taxíku. Usadili jsme se na zadní sedačku a řidič se rozjel na zadanou adresu. Cesta netrvalo dlouho, Dominik mi navíc celou jízdu zpříjemňoval svými dotyky na mém stehně. Často jeho dlaň zajela až mezi mé nohy, kde mi prsty přejížděl po látce kalhotek. Moje tělo na jeho doteky reagovalo velmi intenzivně. Pod náporem jeho doteků jsem se musela zachvět.

Vystoupili jsme před domem, kde bydlí Jakub s Dominikem. Jakub zaplatil taxi a nechal řidičovi tučné dýško. Všichni jsme zamířili k nim do bytu a Jakub navodil konverzaci o Tereze. Nechtěla jsem se o ní bavit. Pořád se mi v hlavě ozývaly její slova, jak mě nazvala "jejich děvkou".

"Je to taková děvka!" procedil skrz zuby a vlivem hněvu do sebe kopl panáka tvrdého alkoholu.

"Uklidni se, Kubo," přešla jsem k němu a s ustaraným pohledem jsem ho pohladila po rameni. Vliv trávy a alkoholu na mě stále svým způsobem působil, ale už jsem dokázala všechno vnímat. Nejspíš jsem díky celé scéně, která se odehrála před klubem, vystřízlivěla.

"Jak můžeš být tak v pohodě? To tebe nazvala děvkou," divil se mi Jakub a neodolal chuti si nalít dalšího panáka becherovky.

"Protože ji znám dlouho a nepřekvapuje mě to," pokrčila jsem lhostejně rameny a z rukou mu vytrhla láhev zmiňovaného alkoholu.

"Už nemám náladu dál kalit," ozval se najednou Dominik, což donutilo nás ostatní na něj zaměřit zrak. Sjízděla jsem ho pohledem a snažila se zjistit, co se mu opět honí hlavou. Nedokázala jsem rozpoznat, co se mu zrcadlí v očích, ale tváře měl zarudlé.

"Prečo?" zajímal se Daniel a čekal na Dominikovu odpověď, který už stál mezi dveřmi a chystal se opustit místnost.

"Prostě už nemám náladu," odsekl protivným tónem a odešel do svého pokoje. Všichni jsme na něj překvapeně koukali a nechápali důvod jeho chování.

"Udělala jsem něco špatně?" obrátila jsem se na kluky s otázkou.

"Nemyslím si," pověděl mi Jakub a vzal si k sobě zpátky flašku alkoholu, potřeboval dalšího dávku.

"Bež za ním," pronesl směrem ke mně Daniel. Vzala jsem si jeho radu k srdci. Věřila jsem, že Dan má pravdu. Od začátku mě postrkoval k tomu, abych Dominikovi dala šanci a bránil jeho nepochopitelné a překvapující chování. Při rozhovoru v zákulisí mi však říkal, že se ke mně Dominik nechová tak, jak by měl, ale že je dobře, že jsem ho vzala na milost.

Věděla jsem, že Dominikovo chování je někdy opravdu vyčerpávající a nelze předvídat, jak věci přijme. Byla jsem však přesvědčená, že je správné, abych se za ním vydala. Už je to podruhé za tento den, co se urazil a odešel. Je vážně hrozně trvdohlavý. Štvaly mě tyto negativní rysy jeho osobnosti, ale z nějakého neznámého důvodu jsem ho díky tomu měla ještě víc ráda.

"Můžu dál?" zavolala jsem na něj po zaklepání na dveře. Nedostavilo se mi zpětné odpovědi, ale to mi nezabránilo tomu, abych vzala za kliku a vešla dovnitř.

"Nepustil jsem tě dovnitř," vyšlo z jeho úst hned, jak jsem se objevila v jeho pokoji.

"Já vím," řekla jsem prostě a usedla vedle něj na jeho postel.

"Proč mi to děláš tak těžké?" zeptal se mě a stočil na mě svůj pohled. Na náznak, že nechápu o čem mluví, jsem svraštila obočí.

"Vyznal jsem ti svoje city," pronesl a na malý moment se odmlčel.

"Řekl jsem ti, že nerad vidím, když se bavíš s ostatními kluky," nadechl se a pokračoval v monologu.

"A ty to ignoruješ," dokončil svou výpověď. Vypadal u toho vážně zoufale, až mi ho bylo líto. Nevěděla jsem, že moje provokativní chování ho tak naštvalo a ublížilo mu to.

"Mrzí mě to," řekla jsem pouze a sklopila zrak. Vstal z postele a přemístil svou postavu přede mě, klekl si na kolena a chytil mi obě dlaně do těch svých. 

"Mám tě rád, Klaudie," vyznal mi svoje city a pevněji stiskl mé dlaně, zároveň se mi nepřestával dívat do očí. Zhluboka jsem po jeho slovech zalapala po dechu.

"Ať se o mně říká co chce, nechci tě jen na zábavu. Chci tě mít celou," vylil si srdce a já si v hlavě opakovala jeho slova. Zaskočilo mě to, i když mi před koncertem sám řekl, že ke mně něco cítí.

"Taky tě mám ráda, Dominiku," přiznala jsem konečně svoje pocity. Jakmile jsem daná slova vyslovila, jako by mi ze srdce spadl obrovský balvan. Na Dominikově tváři se rozlil vřelý úsměv. Vtáhl mě do svého objetí a věnoval mi dlouhý a milující polibek.

"Ehm," odkašlal si někdo ode dveří. Tento zvuk nás přiměl k tomu, abych se od sebe odtrhli a zjistili, kdo nás vyrušil. Ve dveřích stáli všichni tři - Jakub, Tomáš a Daniel.

"Neradi vás rušíme, ale máme chuť na pizzu, dáte si?" řekl podnapile Jakub a nemohl se přestat smát.

"Pizzu? Jsou 4 ráno," oznámil mu Dominik rovněž se smíchem.

"Oni už jsou 4?" nevěřil Jakub. Vypadal to, že těch panáků měl víc než dost a u jednoho jointu také nezůstal.

"Necháme vás osamote," řekl chladně Daniel a odvedl Jakuba i Tomáše pryč. Zdálo se mi to nebo byl naštvaný? Byla to hlavně jeho zásluha, že jsem šla za Dominikem a vyznala mu svoje city, tak proč mi teď připadá, že se mu to nelíbí?

"Konečně," zasmál se Dominik. Vzal mě do náruče a položil mě pomalu na postel. Hladově líbal moje rty, jako by na ně měl chuť celý večer a nemohl se dočkat až to bude moct udělat. I když jsem opravdu byla ráda, že se náš vztah konečně někam posunul, vrtalo mi hlavou Danielovo chování.