Odlišní (Nik Tendo FF)

2. Chci domů

"T-to je dobré. Zvládnu to," vykoktala jsem ze sebe. Tváře mi přímo hořely, jak jsem byla rudá. Terka se snažila zvednout, ale vždy marně, a to ji donutilo se začít znovu smát.

"Neřekl bych," zasmál se i on a Terky ruce obtočil kolem svého krku a snažil se ji postavit na nohy. Jako když se hříbátko snaží poprvé postavit, pomyslela jsem si v duchu.

"Jé ty jsi Nik Tendo," pronesla Terka opilým hlasem a za každým slovem škytla. Bože, to je trapas! Červenala jsem se a nemohla jsem se na něj ani podívat, takže jsem prostě jen koukala do země, zatímco se po něm sápala na mol opilá Terka.

"Tak a teď ti objednáme radši vodu, dobře?" ušklíbl se, když Terku dokázal posadit zpátky na barovou židličku. Já tam pořád jen stála jak opařená a sledovala celou situaci.

"Pro tebe?" otočil se na mě a nahodil svůj úsměv. Ptá se tě, co si dáš na pití, Klaudie! Řekni už sakra něco!

"Pivo, dám si pivo," vysoukala jsem ze sebe po několika vteřinách ticha. Však já pivo ani nepiju, fackovala jsem se v duchu.

Nik tedy objendal vodu pro Terku, mně pivo a sobě panák Jacka. Bylo mi trapné, že nám něco kupoval, ale moc dobře mi bylo jasné, že pro něj koupit jednu vodu a pivo asi není žádný výdaj.

"Děkujeme," poděkovala jsem i za Terku, která nebyla schopná ani slova. Jen rychle popadla vodu a napila se. Já jsem si cucla ze svého piva - fuj.

Chtěl něco odpovědět, ale byl přerušen Terkou, která málem převrhla vodu, jak rychle odběhla na záchod. Takže jsem tam s ním zůstala stát sama u baru.

"Jak se jmenuješ vůbec?" zeptal se mě. Nešlo si nevšimnout, jak očima zkoumá každý můj detail ve tváři.

"Jsem Klaudie," odpověděla jsem jednoduše a stydlivě sklopila zrak.

"Zajímavé jméno," mrkl na mě. Vážně na mě právě mrkl? Najednou se za jeho zády vynořila další osoba, kterou jsem také moc dobře znala, teda převážně od Terky.

"Citto, tady seš!" vykřikl kluk s vousy a potetovaným obličejem. Všiml si mě, jak nervózně držím pivo a koušu si spodní ret.

"Nějakou záhadnou společnost tu máš koukám," bouchl ho kamarádsky do ramene a zasmál se na Dominika.

"Měla bych se jít podívat za Terkou, jestli je v pořádku," vymluvila jsem se a snažila se co nejrychleji dostat od nich.

"Počkej," zastavil mě Dominik.
"Přijďte pak zpátky za námi, budeme tady čekat s Jakubem," pokračoval. Pouze jsem přikývla a šla na záchody najít Terku. Snad je v pořádku.

Terku jsem našla už v dobrém stavu, upravovala se u zrcadla.
"Chápeš, co se právě teď děje?" vykřikla Terka nadšeně. Páni, koukám, že už je vážně v pořádku.

"Jo, Dominik mi říkal ať se za nimi vrátíme," řekla jsem zatímco jsem pozorovala Terku, jak si nanáší rtěnku na rty. Terka všeho nechala a otočila se na mě.

"Za nimi?!" vykulila oči.
"Přišel tam pak i ten Yzomandias nebo jak se jmenuje," pronesla jsem lhostejně. Terka vyskočila nadšením. Vypadá to, že už docela vystřízlivěla. Okamžitě mě popadla za ruku a táhla pryč za nimi.

Terka mě táhla za sebou až jsme byli zase zpátky u nich. Byla jsem překvapená, že tam pořád byli a čekali na nás. Myslela jsem si, že už budou dávno pryč.

"Ahoj, já jsem Terka," podala ruku Nikovi i Jakubovi. Já jsem pouze stála opodál a dívala se všude okolo.

"A omlouvám se za tu scénu, trošku jsem to přepískla s vínem," podívala se omluvně na Nika.

"Hmm, to se dá napravit," pronesl svůdně Nik a pohladil ji po rameni. U toho být nemusím.

"Co ty tam tak stojíš?" otočila se na mě Terka, což upoutalo pozornost Nika i Jakuba.

"Připoj se k nám, Klaudie," řekl provokativně Nik. Pamatuje si mé jméno? Překvapivé.

"Díky za nabídku, ale já už půjdu domů," řekla jsem a podívala se tázavě na Terku, zda půjde se mnou.

"Klaudi, já tu určitě zůstávám!" vrhla se po Nikovi kolem krku. Uraženě jsem odsud odešla, ani jsem jí neřekla ahoj. Prostě jsem zmizela. Tohle mi dělá vždycky, pokaždé dá přednost klukovi. Proto s ní nerada chodím se bavit. Ale pořád je to moje nejlepší kamarádka. Jsem zvědavá s čím přijde ráno.

Už jsem byla několik metrů od baru, když jsem za sebou uslyšela kroky. Bála jsem se, takže jsem zrychlila.

"Ježiš, zpomal!" vykřikla za mnou osoba s hlasem, který už jsem tento večer slyšela mockrát. Nik.
"Vážně nechceš zůstat? My ti neublížíme," zasmál se sám. Mně do smíchu nebylo.
"Ne, chci domů," otočila jsem se a byla znovu na odchodu.
"Jak chceš, ale tvé kamarádce se naše společnost líbí a ještě libit bude!" křičel za mnou.

Ach jo.
Proč nemůžu být aspoň občas jako Terka?
Proč se nedokážu odvázat a bavit se?