Odlišní (Nik Tendo FF)

26. Řeka slz

Na parapet oken dopadaly kapky deště, a to mě donutilo se probudit. Pomalu jsem otevřela oči a v mžiku se mi do paměti dostávaly všechny události z předešlého večera a noci. Ani netuším, jak jsme vlastně upadli do říše spánku a také jsem se snažila zahnat všechny ústřižky vzpomínek, jak se mě Daniel dotýkal, jak se naše rty setkávaly, jak jsem zpod Danielova těla slastí vzdychala.

V noci mi to všechno přišlo správné, teď mě fackovalo mé svědomí. Byla jsem zklamaná sama ze sebe a smutná z toho, jak moc jsem se za poslední 2 měsíce změnila. Od prvního okamžiku, kdy jsem se seznámila s Dominikem až po toto ráno, kdy jsem se probudila vedle nahého těla Daniela, nebyla jsem to já. Z dívky, která se styděla před každým klukem, večery nejraději trávila sama doma a v životě by nebyla schopná někoho podvést, se stala tahle ošklivá osobnost.

Potřebovala jsem utéct, znova jsem potřebovala prchnout od toho, co jsem si sama svými činy způsobila. Bála jsem se čelit pravdě a vyhýbala jsem se karmě. Vlastně, když jsem jako první utíkala z toho klubu, pak z té párty, následně několikrát před Dominikem, vždy jsem utíkala hlavně před sebou. Já jsem byla sama sobě největším nebezpečím. Já a moje pocity.

Potichu jsem si balila věci v hotelovém pokoji, nechtěla jsem, aby se Dan vzbudil. Nechtěla jsem, aby někdo věděl, že odsud odcházím bez nich. Měla jsem v plánu nasednout na vlak a odjet domů. Naštěstí jsem s sebou měla jen menší tašku a nádraží se nacházelo blízko hotelu, takže jsem už během pár minut stála na vlakovém nádraží a čekala na příjezd vlaku.

Celou cestu jsem sledovala, jak se venku míhají stromy a v hlavě jsem měla nepořádek. Mou mysl ovládly dvě osoby - Dominik a Daniel. Nevím, jak se to stalo, že jsem dvou klukům dovolila, aby si zahrávali s mými city. Dominik pro mě byl něco jako droga, měla jsem ráda jeho přítomnost, užívala jsem si jeho pozornost a nejvíc mě na něm asi přitahovalo to, jak mě dokázal vzrušit a díky němu jsem zažila nové věci. Měl ale své chyby. Vadilo mi, když byl na mě hrubý. 

To, co mi chybělo u Dominika, jsem pak nacházela u Daniela. Daniel byl hodný, vždy mě dokázal vyslechnout a byl tu pro mě, když se Dominik nezachoval správně. Pokaždé spravoval jeho problémy. V tento moment jsem si uvědomila, že Daniel byl vlastně takovou mou náplastí. Dominik nebo Daniel? Koho si mám vybrat, abych udělala správné rozhodnutí?

Po toku těchto myšlenek jsem vystoupila z vlaku a vydala se domů. Během cesty domů mi zavibroval v kapse telefon. Následně jsem zjistila, že mi volal Daniel a když jsem mu už jeho druhý hovor ignorovala, zkusil to i Tomáš. Provedla jsem totéž. Nechtěla jsem s nimi mluvit. Nechtěla jsem mluvit s nikým.

Když jsem se blížila domů, vůbec mě nenapadlo, že budu ještě něčím překvapená. Byla jsem pár kroků od baráku, když jsem zpozorovala, jak na schodech před vchodem sedí jakási osoba. Ta osoba byl mladý muž v mikině. Za zvukem mých bot se otočil a já mu uviděla do tváře. Nemohla jsem uvěřit tomu, že opravdu vidím Dominika. Zaraženě jsem zůstala stát na místě a koukala jsem na něj. Dominik rychlým pohybem vstal a namířil ke mně.

"Kde jsi byla?!" vychrlil na mě hned rozčíleně.

"Ahoj," pozdravila jsem ho, protože od něj se mi pozdravu nedostalo, nebo jsem spíš nevěděla, jak mám zareagovat na jeho útočnou otázku.

"Ahoj?! Nebyla jsi doma celou noc!" dokola na mě řval. Bála jsem se, že ví celou pravdu.

"Já...byla jsem s Tomášem na koncertě Hasana v Brně," vykoktala jsem ze sebe se strachem v hlase.

"Šel jsem za tebou hned včera večer, kdy jsme se vrátil. Přijel jsem dřív, chtěl jsem tě překvapit," uklidnil svůj tón ve hlase a v jeho očích se zračila bolest.

"Zvonil jsem na tebe, nebyla jsi doma. Volal jsem ti, ale měla jsi vypnutý telefon. Volal jsem teda Tomášovi a ten mi řekl, že si se opila a Daniel tě odvedl na hotel. Tak co si mám teď myslet?" vyčítal mi a pak se opět posadil na schody, tvář si svěsil do dlaní. Nebyla jsem vůbec schopná slova. Najednou mi připadalo, že všechny ty pochybnosti o Dominikovi jsem si vytvořila sama v hlavě a až moc věřila názorům ostatních, než abych se snažila vytvořit názor sama. 

Posadila jsem se na schody vedle jeho maličkosti a mlčela. Mezi námi panovalo ticho. Neskutečně dlouhý ticho. Bylo to zoufalé. Něco ve mně mi říkalo, že bych k němu měla být upřímná, že se snad i mě uleví, když to vypustím z úst.

"Vyspala jsem se s ním. S Danielem," řekla jsem do prázdna a pořád se koukala pouze před sebe. Čekala jsem na Dominikovu reakci a bála jsem se jaká to bude.

"Proč si to udělala?" podíval se na mě a to bylo vše, co řekl. Byl klidný, nedal na sobě znát žádnou zlost.

"Byla to hloupost. Každý mi pořád říkal, jak se na mě vykašleš. Bylo to ze zoufalosti," začínala jsem brečet.

"Víš co je nejhorší? Že mě ani nenapadlo tě podvést, a to vím moc dobře, jak jsem se choval k bývalým holkám. Tobě bych to ale prostě neudělal. O tobě jsem si myslel, že bys toho nebyla schopná nikdy, ale tys to udělala při první příležitosti," z koutka oka se mu také vyronila slza. Nevěřila bych, že ho někdy takhle uvidím.

"Mrzí mě to," konečně jsem se na něj dokázala podívat. Oba jsme na sebe koukali s uslzenýma očima.

"Změnila ses, Klaudie," pronesl chladně a vstal ze schodů. S dalšími a dalšími kroky, které udělal, mi mizel z očí a já se bála, že tím mizím i já z jeho srdce.

Tak pro koho byste byli spíš? Daniel nebo Dominik? 🤔
Jinak děkuji za každé přečtení 💕