Odlišní (Nik Tendo FF)

15. Slepá ulička

"Tohle bylo to nejlepší rozhodnutí, co si kdy udělala," usmál se spokojeně Dominik, když se naše rty od sebe odpojily.

"Chtěla jsem být spontánní," oplatila jsem mu úsměv.

"Budu muset jít. Už je pozdě a zítra vstávám do školy," řekla jsem sklesle a pomalým pohybem se zvedala z postele. Dominik mě jedním dotykem zastavil. Chytil mě za ruku a stáhl zpátky vedle něho na postel.

"Snad tam vážně nechceš jít?" zvýšil na mě hlas. Už je to tu zase. Znovu se mě snaží měnit a rozčiluje se nad každým mým rozhodnutím nebo názorem, který se mu zrovna nelíbí. Jak mě tohle nebaví. Pokaždé, když vyvede takovouhle scénu, mám pocit, že jsem jen nějaká jeho loutka. se kterou si může hrát, a která nesmí nic udělat podle svého uvážení.

"Ano chci a taky tam půjdu, Dominiku. Škola je pro mě důležitá," kladla jsem důraz na každé slovo, ale byla jsem klidná. Nesnížila jsem se k tomu, abych na něj zvýšila hlas. Bez ohledu na to, jak moc mě tohle jeho chování vytáčelo. 

"Typický," prohodil ironicky Dominik potichu, ale dal si záležet, abych jeho uštěpačnou poznámku slyšela.

"Nezačínej zase, nemá to cenu," prootočila jsem oči na znamení, že jeho názor mě stejně neovlivní. Dominik seděl na posteli a hypnotizoval mě očima, zatímco jsem se převlékala z jeho tričko do svého již suchého oblečení.

Rychlým pohybem jsem si svlékla tričko a odhodila ho provokativně na Dominikovu maličkost. Dominikův reflex byl na jedničku, tričko ihned chytil do svých dlaní, ale nadále ze mě nespouštěl oči. Po svlečení kusu oblečení se Dominikovi naskytl pohled na mou osobu pouze ve spodním prádle. 

Čím víc mě Dominik hltal pohledem, tím víc mi stoupalo sebevědomí a já se cítila atraktivní. Přešla jsem k topení a sundala z něj své oblečení. Chystala jsem se pomalým pohybem nasoukat do svého topu, ale byla jsem zastavena cizími dlaněmi. Patřily samozřejmě Dominikovi. Dominik mi polštářky prstů obkresloval bříško a u toho mě líbal na šíji.

"Ach, Dominiku," zasténala jsem mu do ucha. Chtěla jsem, aby po mě toužil ještě víc. Užívala jsem si ho provokovat. Kroutila jsem pánví přes jeho rozkrok. Můj zadek jen v tangách se třel o jeho tělo a já cítila, jak moc se mu to líbí.

"Neprovokuj mě," pronesl a kousl mě do ušního lalůčku.

"Už vážně musím jít," přestala jsem s laškováním s Dominikem a začala se dále oblékat.

"Přece mě tady takhle nenecháš?" rozčiloval se a ukázal na svoji naběhlou bouli v kalhotách.

"A přece jen nechám," řekla jsem svůdně a chytala za kliku. Měla jsem předpovídat, že to Dominik nedovolí. Zabránil mi v otevření dveří, když mě drsně chytil za zápěstí.

"Tohle už nedělej!" rozkázala jsem mu, když mi znovu jeho dotyky způsobovaly bolest. Dívala jsem se mu hluboko do očí. Pokaždé, když jsem udělala něco, co se Dominikovi nezamlouvalo, značil se mu v očích vztek a veškerá něha a láska z nich vyprchala.

"A ty mě neprovokuj!" procedil mezi zuby. Odtrhla jsem od něj zrak a snažila se vykroutit z jeho sevření.

"Nemůžeš se ke mně pořád takhle chovat!" zakřičela jsem na něj a rychle se vymanila z jeho sevření, když to nejméně čekal. Vyběhla jsem z jeho pokoje a mířila ke vchodu. Neuniklo to však pozornosti Jakuba, který seděl v obývacím pokoji.

"Kampak? Snad zase od Dominika neutíkáš," zasmál se, jelikož netušil, že je to vážně pravda.

"Trefa!" řekla jsem vážným tónem a nezastavila na kroku. Stále jsem chtěla odejít.

"Dominik zase zabodoval koukám," řekl ironicky a se smíchem zakroutil hlavou.

"Jak to myslíš?" vzhlédla jsem k němu, zatímco jsem si obouvala v předsíni boty.

"Zase od něj utíkáš," přešel ke mně Jakub.

"Dominik je prostě pořád stejnej!" řekla jsem naštvaným tónem a levou rukou si brala kabát z věšáku.

"Jsi pro něj moc složitá. Neví, jak na tebe," vysvětloval mi Dominikovo chování.

"Já? To on je kurva složitej! Už ho mám dost!" křikla jsem na něj a práskla za sebou dveřmi.

Nechtěla jsem být nepříjemná na Jakuba. Nemohla jsem ho vinit za Dominikovo chování. Nevím, co jsem čekala. Že snad Dominik vyběhne z pokoje a bude se mě snažit přimět k tomu, abych neodešla? To není jeho styl. Nehorázně mě štvalo jeho chování a nás (ne)vztah mi připadal čím dál tím víc jako slepá ulička.

Šli jsme cestou a zůstali jsme na konci ve slepé ulici a není kam pokračovat. Můžeme se jenom vrátit zpátky. Také jsem si kladla otázku - jaké by to bylo kdybych tam Dominika nikdy nepotkala? Nebo kdybych s ním už nenavazovala kontakt? Bylo by všechno jednodušší. Teď s ním provozuji vztah, který nevím, jak definovat a kam směřuje. Byla jsem ztracená. Ani jsem netušila, jestli to, co k němu cítím, je opravdu láska, jak jsem Dominikovi přiznala. A nebo jen touha, která se maskuje za lásku.

Všechny tyto myšlenky mě vedly cestou domů. Usoudila jsem, že pro přemýšlení a polemizování je nejlepší si napustit horkou koupel. Zrovna jsem se chystala vlézt dovnitř, když jsem obdržela upozornění na zprávu. Tušila jsem, že to bude Dominik. Čekala jsem další jeho omluvu a sladký slůvka a pak náhlý návrat do reality jeho činy. Tak to totiž bylo vždycky. Proto jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že zpráva není od něj, nýbrž od Jakuba, který ale odeslal zprávu z Dominika telefonu, a to na tom bylo ještě zvláštnější.

Ahoj, tady Jakub. Myslím, že bys měla přijít k nám.