Odlišní (Nik Tendo FF)

24. Útěk od problémů

Jeho zpráva mě rychle vrátila do reality. Všechno se najednou zdálo být tak jasné. Dominik se mnou udržuje vztah jen pro sexuální uspokojení a také mu dělá dobře, že si se mnou může zahrávat, jak se mu zachce. A jakmile si to nenechám líbit, je zle.

Zoufale jsem usedla na postel a čelo si držela v dlaních. Pochybovala jsem o svém rozumu a nechápala fakt, že přes to všechno mám Dominika ráda a chci s ním být. Z mého přemýšlení mě vyrušil zvuk telefonu. Čekala jsem, že mi volá Dominik, aby mi nalhával další omluvná slova, byl to však Tomáš, kdo mi volal.

"Ano?" zvedla jsem překvapeně hovor.

"Tak co? Už se ti ozval?" zajímal se.

"Ano a přesně jak si říkal, omluvil se mi," nerada jsem přiznávala, že měl pravdu.

"Já to říkal. Mám pro tebe návrh," řekl záhadně.

"Jaký?" zeptala jsem se ho. Byla jsem zvědavá, co ho napadlo.

"Myslím, že bychom měli dát Dominikovi lekci, takže zítra se mnou a Danem pojedeš na Pepův koncert," podal mi svůj návrh. Chvíli jsem mlčela a v hlavě si přemítala, zda je to dobrý nápad. Nakonec jsem usoudila, že to nejspíš není dobrý nápad, a právě proto pojedu.

Nakonec jsem se s Tomášem dohodla, že mě s Danem a Pepou vyzvednou autem. Vlastně jsem se těšila, chtěla jsem se nějak uvolnit a rozptýlit a nepřemýšlet o Dominikovi. Jediná věc, ze které jsem měla obavy, byl můj vztah s Danielem. Doufám, že se k sobě dokážeme chovat normálně i po té situaci, co mezi námi proběhla. Přece jen jsme si to už vyříkali.

Dominikovi jsem na zprávu neodpověděla, a tak bylo podle něj nutností, aby mi ráno chvíli před odjezdem, zavolal.

"Ahoj, proč si mi neodpověděla na zprávu?" nechápal a jeho hlas nesl nepříjemný tón.

"Promiň, neměla jsem čas a pak jsem na to zapomněla. Jak se tam máte?" rychle jsem raději změnila téma.

"Dobře, dneska jdeme na koncert MGK," řekl radostně. Váhala jsem, zda mu mám říct, že jdu taky s kluky na koncert, nakonec jsem usoudila, že bude lepší mu to neříkat.

"Tak si to moc užijte," popřála jsem mu. V tu chvíli se mým bytem rozezněl zvonek, kluci už jsou tu.

"Někoho čekáš?!" zajímal se nepříjemně Dominik.

"Ano, kurýra. Objednala jsem si nějaké oblečení," kladla jsem lež za lží.

"Já tam musím běžet, tak pá," rychle jsem se s ním rozloučila a nečekala na odpověď. Rychlým krokem jsem se dostala ke vchodu a zběsile zamkla byt, jako bych tím zamykala rovněž i všechny moje problémy. Vlastně jsem před nimi utíkala, utíkala jsem před problémy a starostmi.

"Ahoj, kluci," pozdravila jsem je všechny. Tomáš se mi hned nabídl a vzal moje věci, které uložil do kufru auta. Vděčně jsem se na něj usmála a můj pohled se zaměřil na Daniela s Pepou. Pepa kouřil cigaretu a zády se opíral o bok auta. Daniel stál vedle něj a rovněž si mě sjížděl pohledem. Oba jsme byli na vážkách, co si máme říct nejdřív. Po tom polibku mezi námi pořád panovalo menší napětí, i když jsme si to včera formou zprávy vyříkali. Rozhodla jsem se, že udělám první krok a chystala se ho na pozdrav obejmout.

Váhavě jsem rozevřela ruce a pomalým pohybem se k němu naklonila, Daniel pochopil mé gesto, a tak mě sevře do náručí. Nebylo to obyčejné objetí. Cítila jsem tam něco zvláštního. Následně jsme nasedli do auta a vydali se směrem Brno.

"Jak se má Dominik s Jakubem vůbec?" zajímal se Pepa v průběhu cesty. Nejspíš od nich nedostal žádné informace, nechtělo se mi na jeho otázku odpovídat, vlastně se mi nechtělo vůbec zmiňovat Dominikovo jméno. K mému štěstí se Tomáš zhostil odpovědi na otázku.

"Jakub mi psal, že jdou dnes na koncert MGK, a že celý ten festival je luxus," zprostředkoval mu informace Tomáš. Otočila jsem svůj pohled na okno a zkoumala okolní dění. Najednou jsem ucítila něčí dotyk na mé ruce, kterou jsem měla položenou na sedačce. Věděla jsem, že ten dotyk může patřit jen jedné osobě, Tomáš řídil a Pepa seděl na sedadlu spolujezdce a vedle mě seděl Daniel. Stočila jsem svůj pohled na něj jako reflex. Věnoval mi smutný úsměv, který jsem mu opětovala, ale ruku si strhla k sobě a tím přerušila náš kontakt.

Jakmile jsme dorazili do Brna, tak nás naše kroky vedly nejprve na hotel. K mému překvapení jsem až na recepci zjistila, že budu sdílet pokoj s Danielem.

"Je to tak, Klaudie. Ty jsi s Danielem a já s Pepou," organizoval nás Tomáš.

"Ale..." snažila jsem se namítnout.

"Objednali jsme jen 2 pokoje a už mají plno, nedá se nic dělat," hájil se Tomáš.

"Ak ti vadí byť so mnou, tak vymeníme," vmíchal se do našeho rozhovoru Daniel. Abych vám to vysvětlila, vůbec mi nevadila Danielova přítomnost. Nevadilo by mi sdílet s ním pokoj. Bála jsem se sama sebe. Věděla jsem, že pro mě není bezpečné být s ním sama v pokoji a strávit noc. Chtěla jsem zabránit sama sobě, aby se nic mezi námi nestalo.

"Ne, to je v pořádku," rozhodla jsem nakonec. Tomáš se odebral s Pepou do svého pokoje a já s Danielem do toho svého. Pro mé neštěstí, byl to pokoj s manželskou postelí.

"Jak to, že to není dvoulůžkový pokoj?" obrátila jsem se na Daniela.

"Nevedel som to," dal ruce v obranné gesto.

"Môžem spať na gauči," pronesl ještě.

"Ne, nebudeš přece spát gauči. To nějak zvládneme," usoudila jsem nakonec a v duchu se peskovala ať k ničemu v noci nedojde. V kapse jsem pocítila jak mi vibruje telefon. Vyndala jsem ho z kapsy a zjistila, že mi volá Dominik.

"Ano?" vzala jsem váhavě telefon a bála se, co přijde.

"Jen jsem ti chtěl říct, že se mi moc stýská," namlouval mi Dominik. Daniel upoutal svou pozornost na náš hovor.

"Co si provedl?" prohodila jsem se smíchem.

"Nic. Jen jsem ti to chtěl říct. Nic mi tam nevyváděj. Pozítří se vracíme," oznámil mi vesele.

"Já vím. Už se těším," řekla jsem téměř nuceně. Následovalo rozloučení a opět jsme zavěsili. Bylo to divné a přišlo mi to moc podezřelé, že mi z ničeho nic zavolal. Už podruhé v jeden den.

"Ako to teraz medzi sebou máte?" zeptal se Daniel s vážným výrazem v obličeji.

"Já vlastně nevím. Mluvila jsem s Tomášem a to mě dost rozhodilo a teď nevím, co cítím," vyznala jsem mu.

"Čo ti povedal Toky?" přišla další otázka z jeho strany.

"V podstatě, že se na mě Dominik stejně vykašle, že mě má jen na sex, a že ho to jednou přestane bavit," vyzradila jsem mu vše.

"Nemal ti to takto povedať, ale má pravdu Klaudia," přešel ke mně blíž a chytil mě za rameno, zatímco zkoumal mou tvář.

"Co mám podle tebe dělat teda?" vzhlédla jsem k němu.

"Pobozkať ma," řekl po pár vteřinách ticha.