Odlišní (Nik Tendo FF)

22. Sundej svatozář

Následně se prostorem rozezněl zvuk mého telefonu a na displeji se zobrazilo jméno volajícího, kýmž byl Dominik. Jako by vesmír nechtěl, aby Daniel zůstal. Dále stát mezi dveřmi a čekal až zvedu hovor.

"Ahoj," pozdravila jsem ho do telefonu. Daniel mě hypnotizoval pohledem, zatímco se opíral o futra, poslouchajíc náš hovor.

"Ahoj, zlato. Tak už jsme dorazili do Berlína," oznámil mi radostně Dominik. 

"A jak tam je?" zajímala jsem se a snažila se nenechat na sobě nic znát. Nechtěla jsem, aby Dominik poznal jakýkoliv náznak rozhození v mém hlase.

"Skvěle. Právě jsme se ubytovali na hotelu. Už teď mi chybíš," přiznal Dominik a já se odmlčela. Mé pozornosti neunikl úšklebek, který se Danielovi objevil na tváři po té, co mi Dominik sdělil, že mu chybím.

"Taky mi chybíš," opětovala jsem mu. Řekla jsem to jen proto, že se to sluší, anebo mi vážně chybí? Byla jsem zmatená ze svých pocitů. Když jsem ještě před pár hodinami sledovala, jak se Dominik balí a před očima mi odjíždí, věděla jsem, že mi opravdu chybět bude. Po tomto večeru s Danielem a následným polibkem se mi v hlavě odehrávaly smíšené pocity a já si nebyla ničím jistá.

"Musím končit, napíšu ti. Ahoj," rozloučil se se mnou a bez čekání na mou odpověď zavěsil.

"Naozaj by som mal ísť," řekl znovu Daniel. Neměla jsem chuť ho přemlouvat, aby zůstal. Pokládala jsem za správné, aby odešel. Sama jsem si dokázala přiznat, že by pro mě bylo nebezpečné kdyby zůstal.

"Máš pravdu. Bude to tak lepší," uznala jsem. Sledovala jsem, jak se jeho kroky pomalu vzdalují ode mě a jeho postava mizí za dveřmi mého bytu. Zhluboka jsem se napila vína a po vypití skleničky jsem si hned nalila další. Budu potřebovat alkohol, abych to všechno mohla vstřebat. 

Ráno mě čekalo nemilé probuzení v podobě ostré bolesti hlavy a pocitu nevolnosti. Nebyl dobrý nápad vypít celou láhev nalačno, pomyslela jsem si v duchu, když jsem šouravým krokem sotva došla do koupelny. Studenou vodou jsem si omyla obličej, aby se mi udělalo alespoň trochu líp. V kuchyni jsem si natočila plnou sklenici vody a na ex ji vypila. Děkovala jsem bohu, že je dneska úterý a nemám ani jednu přednášku, a tak se můžu v klidu vrátit do postele.

S telefonem v ruce jsem se zachumlala znovu do peřin. Na obrazovce se rozsvítilo upozornění na zprávu od osoby jménem Daniel. Překvapilo mě, že mi píše zrovna on. Myslela jsem si, že se mi po včerejšku neodváží ozvat.

Daniel: Mrzí ma čo sa stalo. Odpusť mi.

Já: Nemám ti, co odpouštět, Danieli. Vlastně si neudělal vůbec nic špatného. Prostě na to zapomeneme. Všechno je v pohodě :)

Vyťukala jsem svou zprávu a pocítila úlevu. Byla jsem ráda, že se začíná mezi námi zase vše urovnávat. Byla by hloupost se kvůli jednomu polibku přestat bavit. Moc by mě to mrzelo. K Danielovi mám od začátku zvláštní vztah. Věřila jsem mu víc, než sama sobě, když jsem se měla rozhodnout v těžkých situacích. Vždy podporoval náš vztah s Dominikem a chtěl, abychom byli šťastní.

Rozhodla jsem se zajít na čerstvý vzduch, celý víkend jsem byla zavřená v bytě a včera také. Chce to změnu. Na to, že byl začátek listopadu, bylo venku poměrně hezky. Skrze mraky prosvítalo sluníčko a ještě pořád příjemně hřálo. Klidným tempem jsem se procházela ulicemi a sledovala okolní dění. Zrovna, když jsem upřela pozornost na to, jak hezky jsou barvené stromy v parku, nevšimla jsem si, že jde někdo proti mně a vrazila jsem do dané osoby.

"Moc se omlouvám," vykoktala jsem ze sebe zrychleně a cítila jsem, jak se mi rudě zbarvují tváře z leknutí.

"Klaudie!" vykřikla daná osoba s pobavením v hlase.

"Tomáši! Promiň," smála jsem se už také, když jsem zjistila, že tím člověkem, do kterého jsem omylem vrazila, byl Toky. 

"Kam máš namířeno?" zeptal se s úsměvem.

"Vlastně ani nevím. Chtěla jsem se jen projít," vysvětlila jsem mu.

"Já jdu zrovna za kamarádem do tetovacího studia, jak jsme o tom spolu mluvili. Nechceš jít taky?" navrhl mi.

"To zní skvěle," pronesla jsem radostně.

Vydali jsme se tedy za jeho kamarádem. Nebyla to dlouhá cesta a opravdu jsem se tam těšila. Už dlouho jsem si chtěla nechat něco vytetovat a ne jen z důvodu, abych vyprovokovala Dominika.

"Tak tohle je Petr, Petře tohle je Klaudie," představil nás Tomáš, když jsme vešli dovnitř. Petr vypadal sympaticky. Na obou pažích se mu vyobrazovaly tetování a v obočí měl vražený piercing. Tomáš se k němu sklonil a cosi mu zašeptal do ucha. Nerozuměla jsem mu však co.

"Od Dominika jo?" skousl si Petr ret, když mě sjel pohledem.

"Dominik si uměl vždycky vybírat," řekl troufale. Zarazila mě jeho poznámka a nemohla jsem si pomoct, ale myslela jsem na to kolik dívek měl Dominik přede mnou a co všechno s nimi dělal. Divné, že jsem o tom začala přemýšlet až teď. Nevěděla jsem, co na to říct. Bylo mi to nepříjemné.

"Klaudie by chtěla něco vytetovat," zachraňoval situaci Tomáš.

"Ano, to bych chtěla," potvrdila jsem Tomášovu výpověď.

"Jakou máš představu?" zeptal se mě Petr.

"Chtěla bych nad zadek vytetovat emoji ďábla se svatozáří," sdělila jsem mu svoje přání.

"To tě skvěle vystihuje," podotkl Tomáš.

Byla jsem položená na lehátku a Petr mi kreslil náčrt. Tomáš seděl v křesle a sledoval nás. Najednou mu zazvonil telefon. Sáhl tedy do kapsy a telefon z ní vytáhl.

"Dominik chce facetimeovat," oznámil mi a hovor zvedl.

"Čau," pozdravil ho a telefon si dal před sebe tak, aby ho Dominik viděl.

"Zrovna jsem u Petra," oznámil mu Tomáš.

"My jsme teď s Jakubem v nákupáku," obeznámil ho Dominik.

"Jakube, pozdrav Tokyho," zaměřil kameru na Jakuba.

"Já tu taky nejsem sám," řekl provokativně Tomáš.

"Nějaká nová?" zajímal se Dominik s Jakubem. Tomáš se na mě podíval, jako by čekal na svolení, že na mě může otočit kameru. Pouze jsem kývla.

"Pozdrav svojí holku!" zajásal Tomáš a klukům se naskytl pohled na mě, jak ležím pouze v podprsence a džínách na lehátku a Petr mě začíná tetovat.

"Klaudie? Co tam děláš?" divil se Dominik a vypadal dost zaskočeně.

"Právě se nechávám tetovat," pronesla jsem laškovně a zadívala se do kamery. Dominik se zatvářil naštvaně a uprostřed čela se mu vyrýsovala menší vráska. Nevypustil ze sebe ani hlásku a hovor ukončil.

Dřív jsem byla andílek. Teď se má křídla rozpouští.