Odlišní (Nik Tendo FF)

23. Naivní představy

"Asi chyba signálu," Tomáš se snažil omluvit Dominikovo zavěšení hovoru. Věděla jsem, že to nebylo chybou signálu, leda tak chybou v Dominikově signální soustavě. Pamatuji si, jak vyváděl, když jsem se s Tomáše bavila o tom, že bych si ráda nechala něco vytetovat. Nechci být ale loutka jeho přáních.

"To nebyla chyba signálu. Dominik si nepřál, abych si nechala udělat tetování," objasnila jsem mu.

"Tomu je těžké uvěřit, když sám má potetované celé tělo," vložil se do konverzace Petr.

"Také se u tebe nechává tetovat?" zeptala jsem se ho, zatímco mi dodělával detaily tetování.

"Ano, skoro všechny kousky má ode mě," řekl pyšně.

"Což je nejspíš další důvod proč se naštval," pronesl svou domněnku.

"Jak to myslíš?" nechápala jsem, proč by Petr měl být dalším důvodem Dominikovy rozhořčenosti.

"Zná mě. Ví, jak to mám s hezkými dívkami," zasmál se nad svou poznámkou Petr a Tomáš nad tím pouze zakroutil hlavou.

"Ale zná i mě. Ví, jak to mám s arogantními kluky," odpálkovala jsem ho.

"Na tohle bych byl opatrný. Byly doby, kdy si tvrdila, že je i Dominik arogantní idiot," popíchl mě Tomáš a hned na to si vysloužil od Petra high-five. Jak geniální poznámka, Tomáši.

"Tak a hotovo!" zvolal Petr po tom, co dokončil finální úpravy mého tetování. Musím uznat, že na tohle měl opravdu talent, ale jinak u mě ztratil veškeré sympatie. Nesnáším tyhle namyšlené kluky.

Poděkovala jsem mu za jeho odvedenou práci a chystala se odejít ze salónu co nejdříve. Byla jsem však zastavena Petrovými slovy. Kéž by jednou ten kluk neotevřel tu svou pusu.

"Nezašla bys na víno, když je Dominik pryč?" nabídl mi. To myslí vážně? Položila jsem si otázku v duchu.

"Dominik je sice v Německu, ale vrátí se a pořád je to můj přítel. Takže ne," rázně jsem odmítla jeho pozvání.

"Navíc je strašně žárlivý. Pokaždé udělá Klaudii scénu," pokračoval Tomáš. Myslel to dobře, chtěl se mě zastat, ale myslím si, že Petr nepotřebuje vědět tolik informací o našem vztahu.

"To by stačilo, Tomáši!" okřikla  jsem ho.

"Tady máš vizitku, kdyby sis to rozmyslela," pronesl svůdně a do rukou mi vložil kontakt na sebe.

"Diky," řekla jsem pouze, ale dobře věděla, že toho nevyužiji. Nejspíš to hned venku vyhodím do koše.

"Tak my jdeme. Měj se," rozloučil se s ním Tomáš a táhl mě ke vchodu. Přidala jsem na kroku, už jsem chtěla být od něho co nejrychleji pryč.

"Co to mělo znamenat?" zeptala jsem se ho útočně hned, jak jsme vyšli ven.

"Petr je týpek, ale moc by sis nepomohla. S arogancí je na tom stejně jako Dominik," prozradil mi svůj názor.

"Ale já o nějakýho Petra ani nestojím," prootočila jsem oči.

"A Dominik už není tak arogantní, jak býval," obhajovala jsem Dominikovo chování.

"Jste spolu 14 dní, to by vydržel každý se přetvařovat," pronesl Tomáš a já z jeho slov začínala být opravdu naštvaná. Co se mi tady snaží namluvit?

"Co to má znamenat? Že našemu vztahu nevěříš? Že o něm pochybuješ?" tázala jsem ho a toužila se dozvědět, co jeho domněnky mají znamenat.

"Aby bylo jasno," zastavil mě, takže jsme stáli naproti sobě uprostřed chodníku a diskutovali.

"Přeji vám to, ale znám Dominika. Nevěřím spíš jemu, než vašemu vztahu," vysvětlil mi.

"Nechci, abys měla naivní představy. Dominik ti může tisíckrát tvrdit, že tě miluje a jednoho dne se nevrátit za tebou domů," pokračoval stále ve svém monologu.

"Chápu to správně, že právě špiníš svého kamaráda před jeho přítelkyní?" ujistila jsem se, že chápu význam jeho slov správně. Nemohla jsem uvěřit, co všechno právě ze svých úst vypustil.

"Dominika znám daleko déle než tebe. Měl bych být na jeho straně, ale nechci, aby ti ublížil. Chci tě jen varovat," hájil sám sebe.

"Děkuji moc za tvou starost," projevila jsem svůj nezájem.

"Měj se," řekla jsem naštvaně a odkráčela od něj.

"Počkej," chytl mě za loket, aby zabránil mému odchodu.

"Vsaď se, že za chvíli ti Dominik napíše nebo zavolá a bude se ti omlouvat, ale za pár dní se zas najde nějaký hloupý důvod k tomu, aby udělal scénu. Dáš mi ještě za pravdu," dokončil svou výpověď a opustil moji společnost.

Celou cestu domů mi hlavou létaly myšlenky. Jedna část mého mozku Dominika bránila a ta druhá začínala pochybovat, že je Dominik takový, jakého jsem si ho vytvořila v hlavě. Je možné, že si ho nevědomky zkrášluji? Že si přibarvuji jeho chování a když se zachová špatně, tak to dávám za vinu sobě? Ostatní ho vidí jako ďábla a já jako anděla bez křídel.

Z mého přesvědčení, že Tomáš neví, co mluví, mě vytrhl moment, kdy mi přišla od Dominika zpráva, ve které stálo...

Omlouvám se ti. Naštvalo mě jen, že si mi neřekla o tom tetování. Těším se, až ho uvidím, až budeš nahá v mojí posteli. Dominik.

Tomáš měl pravdu. Omluva přišla, jak předpověděl a zpráva se neobešla bez sexuálního podtextu. Musí jít vždy hlavně o sex?

Přináším vám novou kapitolu. Doufám, že se vám to pořád líbí. Děkuji za podporu 💕