Odlišní (Nik Tendo FF)

8. Hned jsem u tebe

"Klaudie, tak tady dělají nejlepší kávu vůbec," ukázal na kavárnu, vedle které jsme zrovna procházeli. Rozhodl se, že mě provede po všech jeho oblíbených místech. Byl opravdu moc pozorný. Užívala jsem si to. Ke každému místo, kterým mě provedl, měl svoje historky a zážitky spojenými s těmi místy. Většina z nich byla vtipná, ale u těch ostatních jsem moc nechápala pointu.

"Zajdeme tam?" zeptal se, když uviděl, jak zaujatě hledím skrz výlohu do útulné kavárny, o které mi Dominik zrovna povídal.

Pouze jsem se souhlasně přikývla a široce se na něj usmála. Dominik mě vzal kolem ramen a vedl mě dovnitř. Bylo to tam opravdu nádherné. Celá kavárna byla sladěná do mých oblíbených barev - šedá, bílá a světle růžová, nábytek byl vintage. Rozhlížela jsem se kolem a v mým očích se odráželo nadšení.

"Věděl jsem, že se ti tady bude líbit," řekl Dominik, když mi u stolečku sundával kabát jako pravý gentleman. Působilo to až zvláštně, jak moc se snažil na mě zapůsobit.

Seděli jsme tady už asi 2 hodiny a dopíjeli šálek kávy a dojídali poslední kousek dortíku. S Dominikem se opravdu moc dobře povídalo. Vždy rozvinul téma nebo začal mluvit o něčem novém. Semtam mi během rozhovoru pohladil ruku, kterou jsem měla položenou na stole. Bylo to vážně roztomilé. Cítila jsem se v jeho přítomnosti strašně dobře.

"Kdybych byla kavárna, tak jsem tato," vydala jsem se ze sebe užasle, když jsme vycházeli ven.

"Máš pravdu. Skvěle se k tobě hodí," přitakal Dominik.

"Odráží se v ní tvoje osobnost," podotkl a hleděl na mě. Stáli jsme naproti sobě navzájem se jeden druhému vpíjeli do očí.

"Roztomilá," pokračoval a začal se ke mně malými krůčky přibližovat.

"Útulná," udělal další krok ještě blíže k mé maličkosti.

"Jemná," jeho nohy učinily poslední krok a s Dominikem jsme stáli tváří v tvář.

"Prostě... dokonalá," dořekl a svou výpověď spečetil sladkým polibkem.

Domů jsem připlula na obláčku. Kdykoliv jsem si vzpomněla na náš polibek, objetí a vlastně na celý den strávený s ním, tak mi naskočila husí kůže po celém těle. Potřebovala jsem se s tím svěřit Terce. Zavolala jsem ji tedy a pozvala na návštěvu. Sama pro mě prý měla nějaké novinky.

"Klaudi, jak se to stalo prosím tě všechno?" žasla Terka poté, co jsem ji všechno povyprávěla. Jenom jsem svěsila ramena a nevině se zasmála.

"Zrovna do tebe bych to teda neřekla," zasmála se a šťouchla mě do žebra.

"Ať se nebavíme pořád jen o mně, jaké novinky máš ty?" zeptala jsem se zaujatě. Terka odložila hrnek na konferenční stůl a s vážným výrazem se na mě podívala. Docela jsem se začínala bát, co mi poví.

"Já...asi jsem se zamilovala do Jakuba," podívala se na mě s naprosto zoufalým výrazem ve tváři.

"A to je všechno? Však to není nic strašného. Je vám spolu dobře, ne?" vyjádřila jsem ji podporu a pohladila ji po rameni.

"Ty to nechápeš. On není typ na chození. Na užití si jo, ale to je tak všechno," řekla mi se sklopeným pohledem.

"On ti něco říkal?" objala jsem ji kolem ramen a tvář si přitiskla na tu její.

"Ano. Zeptala jsem se ho, jak náš vztah mám brát a on mi řekl, že to není vztah, že je to jen sex," po této větě Terka propukla v pláč. Nikdy jsem ji takhle kvůli klukovi ještě neviděla.

To, co mi Terka teď pověděla, ve mně vyvolalo smíšené pocity. Je Dominik stejný jako Jakub? Jde mu pouze o sex? Jakmile mě dostane, vykašle se na mě? Nebo je v tom něco víc?

S Terkou jsme nakonec vypily ještě 2 láhve našeho oblíbeného vína a bylo moc pozdě, aby šla domů, tak u mě přespala. Byla ze všeho vyčerpaná, takže usnula dřív, než já. Zato já nemohla vůbec usnout. Pokoušela jsem se o to, ale hlavou mi pořád plulo milion myšlenek.

Potřebovala jsem na čerstvý vzduch. Vzala jsem si s sebou svůj telefon a odebrala se na balkón, kde jsem si sedla na židli a pouze vdechovala ten čerstvý a studený podzimní vzduch. Byla už noc a ulice zářily světly z pouličních lamp. Zrovna jsem se rozhlížela po okolí, když mi v kapse zavibrovalo upozornění na zprávu.

Dominik: Dneska jsem si to s tebou opravdu moc užil. Bylo to dokonalý. Doufám, že to nebylo naposledy.

Vodí mě jen za nos, aby docílil svého? Byla jsem v rozpacích. Věřit někomu, a ještě obzvlášť klukovi, byl vždy můj problém. Dlouho jsem přemýšlela, než jsem mu odpověděla. Nejdřív jsem mu nechtěla odpovědět vůbec, ale po tom víně jsem moc nedokázala racionálně uvažovat. Víc jsem se řídila v takových situacích srdcem, jak už jsem v posledních dnech poznala.

Já: To mě těší. A co si to zopakovat hned?
Dominik: Hned jsem u tebe.