Koukám, jak si Dominik skládá svoje věci do kufru a nemůžu si pomoct, ale je mi z toho smutno. Celý víkend jsme strávili spolu a teď se chystá odjet s Jakubem na týden do Německa.
"Bude se mi stýskat," řeknu sklesle, když vidím, jak Dominik dává do kufru poslední tričko. Po těch dvou dnech jsem si pomalu začala zvykat na jeho společnost. Teď bude takové zvláštní být bez něj.
"Mně taky," vzhlédl ke mně a smutně se usmál. I z jeho očí se dal vyčíst smutek. Vstala jsem z postele a přešla k němu, abych ho pevně objala. Neloučili jsme se navždy, ale mně to tak připadalo.
"Brzy se vrátím," slíbil mi a na stvrzení mi věnoval polibek do vlasů. Usmála jsem se mu do hrudi a odtáhla se od něj, abych se jeho oči mohly znovu setkat s těmi jeho.
"Tak se tam mějte hezky," popřála jsem jim, když jsem se s Dominikem loučila před jejich domem. Jakub nakládal jejich věci do kufru auta a já se mohla naposled přitulit k Dominikovi.
"Neboj, brzy ti ho vrátím," pronesl se smíchem Jakub a sledoval, jak Dominika nechci pustit ze svého objetí. Sledovala jsem, jak společně nasedají do auta a mizí mi před očima. V zadním okénku jsem zpozorovala, jak mi Dominik mává a mávání jsem mu opětovala.
O pár hodin později jsem seděla na svém gauči a v televizi mi běžel seriál jako kulisa a já přemýšlela, co bych mohla dělat. Nudila jsem se, a tak mi nezbývalo nic jiného než myslet na Dominika a přemítat si všechny skutečnosti, co se mezi námi staly. Od Dominika mi nepřišla ani jedna zpráva od té doby, co odjel, a to mě rozesmutnilo ještě víc.
Nechtěla jsem se dát trápit a plýtvat večerem, a tak mě napadlo zavolat Danielovi, jestli by nestál o mou společnost. Vždy jsem s ním dobře vycházela a mám pocit, že si s ním potřebuji dát věci do pořádku. Jako by mezi námi panovalo nějaké napětí od rozhovoru o Dominikovi a chtěla jsem vyčistit vzduch.
"Ahoj," pronesla jsem váhavě po tom, co mi hovor konečně přijal.
"Ahoj, Klaudia," odpověděl mi a v jeho hlase byla slyšet kapka radosti.
"Máš už plány na dnešní večer?" zeptala jsem se opatrně.
"Nemám. Prečo sa pýtáš?" zeptal se zvědavě.
"Tak už máš. Přijdeš ke mně?" řekla jsem mu svůj návrh a doufala, že bude souhlasit a opravdu dorazí.
"Moc rád. Hneď som tam," zajásal a hovor zavěsil. Usmála jsem se pro sebe a začala chystat občerstvení. Na konferenční stůl jsem přichystala misku s chipsy a vedle postavila 2 skleničky společně s láhví vína. Po pár chvilek čekání už se mým bytem rozezněl zvonek a já směřovala ke dveřím, abych otevřela Danielovi.
Rychlým pohybem jsem dveře otevřela a následně se mi naskytl pohled na usměvavého Daniela. Znovu jsme se pozdravili a já ho vyzvala k dovnitř bytu.
"Máš to tu pekné," pochválil mi můj příbytek. Děkovně jsem se na něj usmála a pokynula mu, aby si sedl společně se mnou na pohovku. Usmíval se na mě po dobu, kdy jsem nám do sklenic nalévala bílé víno.
"Pozvala jsem tě, protože si myslím, že ti dlužím poděkování," zvedla jsem sklenici a upřela na něj svůj pohled.
"Ále za čo?" nechápal Daniel.
"Nebýt tebe, nejsem s Dominikem," připomněla jsem mu fakt, že má velký podíl na tom, že jsem dala Dominikovi šanci. Po vyslovení této věty mi Daniel věnoval úsměv, ale připadal mi smutný a zklamaný.
"Tak na teba a Dominika," pozvedl sklenici a ťukl okrajem o tu mou. Napila jsem se a Daniel rovněž tak.
"Ještě je tu jedna věc, kterou bych chtěla probrat," nakousla jsem opatrně a položila sklenici na stolek vedle nás. Daniel mlčky seděl a tázavě na mě hleděl, čekal až budu pokračovat.
"Přijde mi, že je mezi námi nějaké napětí od té doby, co si mi řekl, že se ke mně Dominik nechová správně," vyznala jsem mu svoje pocity a odmlčela se, čekající na jeho reakci.
"Ospravedlňujem sa ti. Nemal som to hovoriť," vychrlil ze sebe a starostlivě mě chytil za rameno.
"To nic. Jen mě zajímá, jestli si za tím stále stojíš," prozíravě jsem se na něj podívala.
"Počúvaj," začal svou výpověď.
"S Dominikom k sebe patríte, ale byť ním, chovám sa k tebe lepšie. Zaslúžiš si viac," objasnil mi svůj názor. Zmateně jsem na něj koukala a hledala tu správnou odpověď, než jsem ji však stačila říct, Daniel mě umlčel nečekaným způsobem. Naklonil se ke mně a přitiskl své rty na mé. Byl to velmi krátký polibek. Odtrhl se ode mě hned, jak si uvědomil své činy.
"Prepáč..." vykoktal ze sebe okamžitě. Z neznámého důvodu jsem nevěděla, jestli jsem litovala tohoto polibku nebo ne. Byl to pouze letmý polibek, ale zanechal ve mně zvláštní pocity. Cítila jsem se provinile vůči Dominikovi, i když jsem to nebyla já, kdo polibek uskutečnil. Zároveň jsem však začínala zjišťovat, že Daniel je pro mě něčím speciální a až tato chvíle mi to potvrdila.
"Bola to hlúposť ťa pobozkať," odtrhl ode mě pohled a snažil se zakrýt trapnost této situace.
"V pohodě," zasmála jsem se nervózně a nevěděla, co jiného bych měla říct.
"Radšej odcházdám," zvedl své tělo ze sedačky a byl připravený odejít. Já však měla neskutečné nutkání ho zastavit a přimět, aby zůstal.
"Ne, zůstaň tu," zavolala jsem na něj, kdy byl mezi dveřmi. Otočil se na mě a tázavě se na mě díval, jako by čekal moje další slova, aby věděl, že opravdu chci, aby neodcházel.
"Prosím," zakončila jsem a netrpělivě čekala na jeho reakci.
Kapitola s menším zpožděním. Omlouvám se. Doufám, že vás to stále baví <3
ČTEŠ
Odlišní (Nik Tendo FF)
Fanfic"Nejsem zlá holka, ale s tebou dělám špatné věci." Potkali se v baru. Jeho oči se setkaly s jejími v momentě, kdy vešla dovnitř. Klaudie nikdy nebyla typ dívky, kterou byste v baru potkali každý pátek. Vlastně tam nechodila nikdy. Zato Dominik nezna...
