Odlišní (Nik Tendo FF)

10. Studená válka

Probudila jsem se na druhé straně pohovky, než jsem usínala. Dominik stále spal a ze spánku se spokojeně usmíval. Nejspíš se mu zdá nějaký hezký sen, pomyslela jsem si. Nebo je spokojený, protože tě dostal, ozýval se ve mně druhý hlas. Víno ze mě už vyprchalo a najednou jsem už byla při smyslech a hlasy v mé hlavě mě vinily za mé chování.

Seděla jsem na okraji pohovky a jen zírala do prázdna. Potřebovala jsem si setřídit myšlenky, abych si vzpomněla, jak to celé vlastně včera proběhlo. Terka nejspíš pořád spala, což bylo jedině dobře, protože jsem úplně nechtěla, aby mě tu takhle našla s Dominikem. Musím ho vzbudit a vyzvat k odchodu. Bude to pro nás oba tak lepší.

"Dobré ráno," najednou se za mými zády ozval mužský hlas. Tak Dominik už je také vzhůru.

"Dobré," odpověděla jsem, ale ani jsem se na něj neotočila. Stále jsem zůstala nehybně sedět a jen mi před očima lítaly útržky z noci. Měla jsem v živé paměti jeho doteky a polibky, dokonce jsem před sebou jako v mlze uviděla jak se spolu milujeme. Ošila jsem se nad tou vidinou, ne že by to nebylo příjemné, ale potřebovala jsem tuto vzpomínku nějak dostat z hlavy, jinak mi to přinese jen problémy.

"Ty jsi naštvaná?" zeptal se opatrně a pohladil mě po rameni. Vůbec jsem na něj nebyla naštvaná, spíš sama na sebe. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že jsem dovolila, aby se to stalo. Nemůžu za všechno vinit alkohol, hrál v tom sice roli, ale na takovou. Největší vinu jsem za to nesla já a moje touha po Dominikovi, kterou jsem si pořád nedokázala vysvětlit, ale alespoň jsem si ji už přiznala.

"Nejsem. Já jen...," odmlčela jsem se na chvíli a sklopila zrak. Dominik se zvedl z lehu a usadil se vedle mě. Ruce jsem měla svěšené podél těla a dlaně položené na pohovce. On vzal svou ruku a položil ji na moji, pevně ji sevřel v pěst. Měl to být náznak ujištění, že se nemám čeho bát?

Chtěl něco říct, stejně jako já, ale byli jsme přerušeni příchodem Terky do místnosti. Zastavila se ve dveřích a nevěřícně na nás koukala. 

"Co tady vy dva děláte spolu?" vykoktala ze sebe zaskočeně. Dominik pustil mou ruku a nervózně si odkašlal. Já vstala z gauče a přešla k Terce, abych ji uklidnila, ale vlastně jsem netušila, co bych ji měla říct.

"Ehm, Dominik tu přespal," pověděla jsem ji nakonec stručně. Po očku jsem viděla, jak Dominik také vstává z gauče. Terka tikala pohledem mezi mnou osobou a jím.

"Spali jste spolu?" ušklíbla se. Zaskočila mě touto otázkou. Měla bych jí říct pravdu? Vlastně proč se o to vůbec stará? Sama spala s Jakubem. Já ji za to také nesoudila, ale vím, že teď na Jakuba změnila názor a na ostatní kluky z labelu, takže by mě určitě odsoudila a hlavně Dominika.

"Já radši půjdu," oznámil nám Dominik. Chtěl co nejdřív zmizet, ani jsem se mu nedivila, napětí v místnosti by se dalo krájet.

"Ty jsi teda hrdina," pronesla Terka jízlivě směrem k Dominikovi.

"A ty už mi konečně odpovíš, Klaudie?" nadzvedla obočí. Připadala jsem si jako u výslechu. Jsem dospělá a sama ona do mě pořad hučela ať se změním. Ať se víc odvážu a hlavně ať už se konečně přestanu bát kluků a začnu si užívat jejich pozornost, a to přesně cítím s Dominikem. S ním je to z nějakého důvodu snazší. Není to předstírané, necítím se v křeči, jako jsem se cítila v přítomnosti ostatních kluků.

"Co ti mám říct? Jsi moje máma?!" vyjela jsem na ni stejně protivným tónem. Netušila jsem, kde se to ve mně vzalo. S Terkou jsme se nikdy nehádaly. Občas mě naštvala, ale nikdy jsem se neozvala, protože jsem to nedokázala. Terku moje odpověď překvapila stejně jako mě a nejspíš i Dominika, který stál opodál a vypadal, že by nechtěl být svědkem naší hádky.

"Klaudie! On není kluk pro tebe!" oplatila mi.

"A kdo je?! To, že s tebou vyjebal Jakub neznamená, že je každej takovej!" udeřila jsem na ni. Tváře mi rudly vztekem, ale s každým slovem, které jsem na ni zařvala, se mi ulevilo. 

"A jak ty to můžeš vědět? Nikdy si žádnýho ani neměla," vysmála se mi do obličeje arogantně.

"J-já už vážně půjdu," přerušila naši hádku Dominik a zoufale se na mě podíval.

"Jo vypadni, to bude nejlepší," odsekla Terka a rozčíleně se posadila na pohovku. Naše hádka ve mně rozpoutala něco, co jsem u sebe nikdy nezažila. Měla jsem pocit, že to potřebuji Terce všechno vrátit. Ona vždycky byla královna a já jako její služka, jen šedá myš, která s ní všude chodila a kryla ji záda, když se dostala do problémů. Měla jsem už toho dost, nechtěla jsem to takhle dál. Terku jsem měla ráda, ale asi jen proto, že to byl jediný člověk, který se se mnou byl schopen bavit, ale moc dobře jsem věděla, že mě Terka často jen využívala.

"Proč ho vyhazuješ z mýho bytu? Pokud vím, tak já tu bydlím, takže mám právo rozhodnout, kdo tady zůstane a kdo ne," bránila jsem se.

"Vypadni, Terezo!" zvýšila jsem na ni hlas. Terka se na mě šokovaně podívala a naštvaně se zvedla z gauče. Naposledy se na mě a Dominika pohrdavě podívala a se silným bouchnutím dveřmi zmizela.

"Páni!" vydal ze sebe Dominik, který celé dění sledoval.

"Potřebuji se napít," vydechla jsem a odešla si do kuchyně napít se vody. Vypila jsem celou skleničku na ex. Vlastně se mi dost ulevilo, potřebovala jsem to ze sebe dostat už dlouho.

"Vím, jak ti spravím náladu," mrkl na mě Dominik a pevně mě objal kolem ramen.