Odlišní (Nik Tendo FF)

17. Provokace

Nakonec jsem u Dominika zůstala déle, než jsem sama očekávala. Z jednoho přespání se stalo 5 dnů. Momentálně je pátek a já za celou dobu nebyla u sebe doma, ani ve škole. Nebylo to tak, jak jsem plánovala, ale neměla jsem si na co stěžovat. Dominik se celých 5 dní choval naprosto skvěle. 

"Klaudie, dnes večer hrajeme znovu v tom klubu," oznámil mi, když jsme seděli společně na gauči a sledovali film.

"V tom, kde jsme se potkali?" otázala jsem se ho.

"Ano," odpověděl mi a napil se své ranní kávy. Zahleděla jsem se na něj a čekala, že z něj ještě vypadne z jakého důvodu mi to vlastně říká.

"Pojedeš s námi," informoval mě. Nebylo to pozvání, ani otázka. Prostě mi to nařídil a oznámil, jako by to byla hotová věc.

"Hádám, že se mě neptáš, jestli vůbec chci jít," řekla jsem sarkasticky a odvrátila od něj pohled zpět na televizi.

"Chci tě tam mít," pronesl a pohladil mě po stehně.

"Takže znovu. Půjdeš tam?" zeptal se s úsměvem.

"Takhle je to lepší. Půjdu," slíbila jsem mu a políbila ho.

Odpoledne uteklo rychle a blížil se večer, a to znamenalo, že za chvíli nás vyzvednou kluci a pojedeme do klubu, kde se má odehrávat koncert kluků. Vlastně se mi tam ani nechtělo. Měla jsem takové tušení, že tam narazím na Terezu. Každý pátek tráví tím, že jde do nějakého klubu, a jestli se dozvěděla, že tam dnes hraje Jakub s Dominikem, protože tam má koncert Hasan, tak tam dorazí určitě.

"Připravená?" přišel za mnou Dominik a objal mě kolem pasu, když jsem si u zrcadla kontrolovala můj outfit. Byli jsme u mě v bytě, protože jsem u Dominika neměla žádné oblečení na převlečení a pouze v jeho tričku jsem tam opravdu jít nemohla.

Pouze jsem kladně přikývla na jeho otázku a věnovala mu polibek na rty. Dívala jsem se mu do očí a hledala v nich odpovědi na moje otázky. Pořád mě trápilo, že jsem netušila, jak mám náš vztah brát. Už jsem se na to chystala Dominika několikrát zeptat za tu dobu, co jsme strávili teď spolu, ale nakonec jsem si to vždy rozmyslela. Bála jsem se jeho odpovědi. Vím, že slova váží míň než činy a Dominik mi dával často najevo, že mě nebere jen jako nějakou zábavu, ale stejně jsem to od něj chtěla slyšet.

"Děje se něco?" zeptal se mě s obavou v hlase, když si všiml, jak na něj zamyšleně hledím.

"Chtěla bych něco vědět," řekla jsem vážně.

"Dominiku, jak mám brát náš vztah? Víš, chodíme spolu?" zeptala jsem se ho opatrně a netrpělivě očekávala jeho reakci na mou otázku. Jako první se dostavil Dominikův smích, což ve mně vyvolalo rozpaky.

"Klaudie, copak musíš něco neustále definovat? Nemůžeš si prostě užívat, že jsme spolu?" odpověděl mi a svou dlaní mi chytil moji pravou tvář.

"Ale já bych ráda věděla, na čem jsem," přiznala jsem. Dominik na mě chvíli koukal beze slova. Vypadalo to, že přemýšlí, co mi má říct, aby něco zase nepokazil. Nakonec ani nic říkat nemusel, protože nás vyrušil Dominikův telefon. Hned ho zvedl. Volal Jakub, aby nám oznámil, že na nás čekají před domem v autě. Nejspíš byl rád, že nás takhle přerušil a on mi nemusel odpovídat. 

Dominik beze slova zavěsil hovor a vzal mě za ruku. Opustili jsme byt mlčky. Nejspíš se k tomu nechtěl vracet, ne v tuto chvíli. Jeho reakce mě ale ještě více uvedla do rozpaků a já se nedokázala na nic jiného soustředit. Nastoupili jsme do auta a mezi mnou a Dominikem panovala napjatá atmosféra, čehož si všimli i ostatní.

"Čo sa stalo medzi vami?" nakolnil se ke mně Daniel, který po celou dobu jízdy seděl vedle mě vzadu.

"Nic," odvětila jsem pouze a zrak znovu upřela na okénko, sledovala jsem cestu a raději vůbec nevěnovala pozornost Dominikovi a ostatním. Daniel dle mého protivného tónu pochopil, že nemám zájem vést konverzaci na tohle téma a raději se zapojil do rozhovoru s kluky. Těšil mě jeho zájem o naše problémy, ale neměla jsem náladu to s nikým rozebírat. Vlastně ani nebylo co rozebírat, takže bych z toho rozhovoru s největší pravděpodobností vyšla jako hysterka.

Vystoupili jsme před klubem a kluci se hned odebrali na místo, aby udělali zvukovou zkoušku. Stála jsem opodál a pouze je sledovala při jejich práci. Chvílemi jsem si všimla, že mě Dominik sleduje, ale jakmile jsem k  němu zvedla oči, odvrátil zrak. Po zvukové zkoušce jsme všichni odešli do zákulisí. Lidé už venku postávali, aby si vystáli frontu na nejlepší místa. Usedli jsme na pohovky v místnosti a Jakub všem začal nalévat alkohol. 

"Dáš si?" zeptal se mě Jakub a mával mi před obličejem s láhví Havany.

"Ano, díky," řekla jsem pouze a natáhla k němu svůj prázdný kelímek. Dominik seděl naproti mě a sledoval, jak mi Jakub nalévá pití. Napila jsem se ze svého kelímku a začala se bavit s Tomášem, který seděl vedle mě. Z nějakého důvodu jsem chtěla naštvat Dominika, nebo jsem toužila po tom ho přimět, aby žárlil.

Tomáš mi byl od prvního okamžiku sympatický, dobře se s ním povídalo a jeho historky mi připadaly vtipné. Možná jsem se jim smála víc, než jak mi doopravdy přišly vtipné, ale to bylo součástí mého plánu naštvat Dominika. Jak se později ukázalo, tak to zafungovalo.

Dominik nás po očku celou dobu sledoval, zatímco se bavil s Jakubem. O něčem horlivě diskutovali, ale i tak mu neuniklo nic. Upíjel ze svého piva a jedním okem nás neustále propaloval pohledem.

"Můžeš tam někdy jít se mnou," navrhl mi Tomáš, když mi vyprávěl o tetovacím salónu jeho kamaráda. Když toto Tomáš řekl, Dominikova pozornost ještě víc zesílila.

"To bych ráda. Dlouho chci nějaké tetování," odpověděla jsem mu s úsměvem.

"Super! Tak já ti dám vědět," zaradoval se Tomáš. Dominik hlasitě odložil láhev od piva na stůl a odešel pryč. Cestou na mě vrhl pohrdavý pohled a odešel z backstage.

"Co mu je?" zeptal se Tomáš směrem k Jakubovi. Jakub svěsil ramena na náznak, že netuší, co Dominikovi přelítlo přes nos.

"Jdu za ním," rozhodla jsem se a vydala se za ním. Vyšla jsem z místnosti a rozhlédla se kolem sebe, jestli ho někde neuvidím. Nakonec jsem ho zahlédla na konci dlouhé tmavé chodby, jak se opírá o zeď. Tváře měl rudé a vypadal naštvaně. Přešla jsem k němu a opřela se o zeď vedle něj. Čekala jsem až začne mluvit, ale nic neříkal, ani na mě nestočil svůj pohled, když jsem si stoupla vedle něj.