Im Your's |Draco Malfoy|

Kapitola 1.

,,Jdi pryč." Zamumlám do matrace s polštářem přetaženým přes hlavu. Dnes jsem měla jet do nové školy jménem "BrAdiVice". Snažila jsem se vyhnout tý změně školy, ale otec se stěhuje za prací a bohužel nemáme dost peněz na to abychom mohli žít odděleně.
Ucítila jsem jak mi maminčina dlaň opět spočinula na rameni a lehce semnou zatřásla.
,,Vstávej Saski, nebo se nestihneš připravit." Upozornila mě. ,,Vlak z Londýna odjíždí za dvě hodiny nehledě na to, že ty nemáš ještě ani zabaleno." Pokárala mě a polštář, který jsem si tiskla k hlavě mi vytrhla z rukou. Otráveně jsem zvedla hlavu, jakmile jsem otevřela rozespalé oči, mě do nich udeřil silný paprsek denního světla. ,,Já nikam nechci mami." Zaúpěla jsem jen při myšlence, že nábytek na kolejích je starý minimálně dvě století. Maminka odložila polštář na křeslo u postele a vážně se na mě zadívala. ,,Saskie, my s tatínkem víme jak je to pro tebe těžké v patnácti letech opustit své kamarády, školu kde jsi poprvé vzala hůlku do ruky, nebo dům ve kterém jsi vyrůstala. Ale pokud se-.." Skočila jsem jí prudce do řeči. ,,Ne! Vy nevíte jaké to je! Jak by jste taky mohli? Vás rodiče nikdy nevzali ze země kde jste vyrůstali a nešoupli vás do takové schátralé školy. Vy snad nevíte kdo tam studoval? Neprocházeli jste si dosavadní historii co se na té škole nedávno odehrálo?" Vypustila jsem z pusy rozbouřeně. Mamka na mě hleděla chvíli udiveně, než se údiv v její tváři rozplynul a nahradila ho stejně zamračená grimasa, jaká se značila i v mé tváři.
,,A dost Saskie, o tomhle již nebudeme diskutovat." Zvedla se z mé postele. ,,Vstaň a koukej se hned sbalit, jak vidíš nežijeme si zrovna skvěle, tatínek dostal úžasnou příležitost a-" Opět jsem jí nenechala domluvit. ,,Ale mami, mně tohle stačí." Vyhrkly mi do očí slzy. Nikdy jsem si nestěžovala na opotřebované červené conversky, které postupně začínali růžovět, nebo že ze tří jídel, máme jen oběd, NIKDY. Mamka na mě chvíli jen zle koukala, než její maska opadla a ona si mě přivinula do konejšivé náruče. Zabořila jsem jí hlavu do ramene a stisk zesílil. ,,Neboj, najdeš si přátelé, nakonec to tam nebude tak špatné." Uklidňovala mě s krouživými pohyby po rameni.

———————————

Procházela jsem sama příčnou ulicí. I přesto že jsem vše už měla nakoupené jsem se chtěla porozhlédnout po krámech. K mé smůle byly téměř všechny zavřené, jako kdyby byl nějaký nejmenovaný svátek smrti. Rozhlížela jsem se s nadějí, zda nějaký nezůstal ještě otevřený. Zastavila jsem se před obchodem s kouzelnými hůlkami, i Olivander měl zavřeno a né jen dnes. Hleděla jsem na poničený obchod. Chvíli jsem tam jen tak stála, než jsem se odhodlala vejít dovnitř. Krámek byl stejně zchátralý jako z venku. Zde si kupovali své první hůlky ještě moji rodiče a já doufala, že zde také vyberu hůlku. Má původní hůlka se zlomila při jednom složitém kouzlu, které se mi nepovedlo ten den ve škole. Doufala jsem, že zde najdu náhradu ale co budu dělat teď, když nemám hůlku a Olivander tu není?
Pokračuju v prohlídce Příčné ulice. Jakmile jsem zahlédla jeden otevřený krám, neváhala jsem. Jako první mě zaujal zrzavý muž na střeše obchodu sundavajíc si klobouk- byla to socha. Vešla jsem dovnitř. Studenty se to tu jen hemžilo, někteří už na sobě měli dokonce i kolejní hábity. S neskrývaným údivem jsem se rozhlédla po podniku. Vypadalo to tu úžasně. Lidé se zde jen usmívali a ukazovali si navzájem se svými přáteli kanadské žertíky, které tu byly jen k mání. Rozejdu se hlouběji.
S otráveným výrazem ve tváři za sebou táhnu své zavazadla. U zrzavých dvojčat jsem nakoupila tolik věcí, že si vysloužili dokonce i své zavazadlo.
Dojdu až k muži u zavazadlového vagónu. Ten si mé kufry s úsměvem přebere a já jen s malým kufříkem v rukou nastoupím po krátkých schůdkách do vlaku. Sotva stihnu uhnout před probíhajícími prváky, kteří se nahánějí po vlaku. ,,Pardón!" Zavolá jeden z nich, než se vytratí v dalším z vagonů. Jen dlouze vydechnu- nenechám se vyvést jen tak z míry.
Projdu do dalšího vagónu. Nakonec se posadím na otevřené místo s dvěmi lavicemi a stolem. Usadím se, odložím kufřík na stůl a s cvaknutím jej otevřu. ,,Ale notak..." Částečně zakleju když zjistím, že jsem si prohodila kufříky. Místo kufříku s knihami jsem si vzala kufřík, který byl naplněný kanadskými žertíky. Zklamaně zavazadlo zavřu a odložím jej na zem. Celou cestu do Bradavic skončím zde a zcela sama, jak milý začátek. Strčím ruku do kapsy kde nahmatám MP3 spolu se sluchátky. Aspoň něco. Pomyslím si v duchu, nasadím si sluchátka a zavřu znavené oči. Během pár minut už sním a absolutně nevnímám věci okolo.
Ucítím šťouchnutí do ramene. Zmateně se zamračím, ale oči mám stále zavřené. Znovu, a znovu. Prudce otevřu oči. Předemnou stojí dívka již v hábitu, na odzanku vpravo na hrudi se jí značí červený lev a hnědé, lehce kudrnaté vlasy jí sahají lehce pod ramena. Vyndám si sluchátka z uší. ,,Ahoj, ty jsi tu nová, že?" Zeptá se přátelsky a lehce se pousměje. Narovnám se a MP3 i se sluchátky uklidím zpět do kapsy. ,,Jak jsi to poznala?" Nervózně otřu nohy o sebe. ,,Tvůj hábit, nemáš na něm ještě vyznačenou kolej," Podotkne detail, který mě prozradil. Podívám se na místo kde se mi značí všeobecný erb. ,,a hlavně nevypadáš, že by jsi měla jít do prváku." Dodá pobaveně a pohledem se zastaví na mém hnědém, ozdobeném kufříku pod stolem. ,,Odkud přecházíš?" Neskrývala svůj zájem dozvědět se o mně víc. Usmála jsem se, nejspíš to vyplynulo z mé mluvy, že se takto ptala. I přesto že jsem se o Britský přízvuk pokoušela byly určité slova, která mi utekla. ,,Z New Yorku, přestěhovali jsme se kvůli tátově práci. Mamka je mudl a táta kouzelník takže tak." Přiznala jsem nervózně, někteří čistokrevní kouzelníci neměli rádi míšence jako já stejně tak jako mudly.
Dívce se v očích odrazila jiskra nadšení, natáhla ke mně ruku. ,,Hermiona Grangerová." Představila se mi. Zaváhala jsem, ale nakonec jsem ruku přijmula a usmála se na Hermionu. ,,Saskie Clarková." Potřásla jsem a nervozita ze mě částečně opadla.