Im Your's |Draco Malfoy|

Kapitola 2.

Zběsile jsem sbíhala stočené schody dolů, dnes jsem nestíhala. Byla jsem na pokoji s Pansy a s dalšími dvěmi dívkami, jedna chodila do čtvrťáku a druhá do třeťáku. Ani jedna nevěděla, že jsem byla zvyklá vstávat déle, nebo že jsem se upsala na lektvary a tak mě nebudily a šli všechny na snídani beze mě.
Proběhnu dlouhou chodbou, jakmile zabočím za roh, naproti mně napravo už se vyskytují dveře do učebny.

___________

Vychutnávám si kyselé proužky spolu s tvarohem a čokoládou. Byla již večeře a ve Velké síni bylo rušno. Většinou všichni mluvili o tom, co se děje v Prasinkách, o famfrpále, nebo jak moc už se těší na prázdniny. Co jsem se tak nějak dozvěděla, tak nábor do týmu bude zítra ke konci vyučování. Dám si další sousto do pusy, než mě z myšlenek vytrhne Pansy. ,,No?" Zeptám se, když do mě po druhé šťouchne. ,,Koukni se na Draca, proč na tebe tak zírá?" Zajímala se. Zmateně jsem se rozhlédla načež do mě opět šťouchla. ,,Né tak nápadně!" Upozornila mě. ,,Já- promiň, asi ještě nevím kdo je Draco." Přiznala jsem nejistě. Ještě jsem se nestihla obeznámit se všemi studenty. Pansy se rozesmála, jakmile jí došlo že to nebyl vtip pomalu přestane a vážně se na mě zadívá. Zmateně nadzvednu své hnědé obočí. ,,Ty to myslíš vážně?" Udiveně se na mě zadívala. Nechápavě přikývnu. ,,Bože.... Ty vážně nevíš...." Přeruším ji. ,,Ne, nevím, kdo to je?" Zajímala jsem se. Pansy zůstala zticha a nenápadně ukázala vydličkou někam do prava. Opatrně se otočím tím směrem, ukazovala na blond chlapce, se kterým jsem si nesedla hned první den. Malfoy ihned odvrátí pohled, jakmile vytuší ten můj. Nadzvednu obočí. ,,To je tenhle.." Nezaujatě se otočím zpět k Pansy. ,,To je tenhle." S úsměvem potvrdí a nakonec dlouze, zasněně vydechne. ,,Už dlouho čekám, kdy mi projeví aspoň kapku lásky, ale stále jen čekám." Zahledí se do talíře a dá si sousto do pusy. ,,Klidně by mi stačil jen dopis se slovy na víc, nebo jen kradmé pohledy, které by jsme si vyměnili, ale asi to není možný. Jsme přátelé už dlouhou dobu a nikdy se mezi námi nic extra nedělo." Zadívá se někam do prázdna a nakonec se jen lehce pousměje.
Bylo mi Pansy líto a na druhou stranu, tu byla velká příležitost udělat tomu nafoukanci zle. Položím jí ruku na rameno, vzhlédne ke mně. ,,Neboj, jsem si jistá, že jednou určitě přijde na to, jak úžasná jsi, nehledě na to kolik ročníků mu to bude trvat." Usměju se a pohladím jí po rameni. ,,Děkuju." Úsměv mi opětuje, matně přikývnu a predstírám dlouhé zívnutí. ,,Jsem unavená už půjdu." Začala jsem se zvedat načež Pansy ihned zareagovala. ,,Doprovodím tě, nejsem si jistá jestli jsi připravená procházet se po Bradavicích sama, aby jsi se neztratila." Začne se zvedat, ale já jí mávnutím ruky zastavím. ,,Neboj, nastudovala jsem si plán budovy, i když mi to chvíli trvalo." Zalhala jsem. Jen nejistě přikývla a vrátila se ke svému jídlu. ,,Dobře, pokud ale nebudeš na koleji až tam přijdu, vydám se tě hledat." Slíbila mi odvážně. ,,Dobře." Pobaveně vstanu od stolu, vezmu si své učebnice a zamířím na kolej. I přesto jak byly chodby temné a dlouhé jsem dorazila do pokoje docela brzo. Rychle položím své učebnice na postel a z pod postele vytáhnu kufřík s žerty od zrzavých dvojčat. Otevřu jej. Nemusím hledat moc dlouho, než najdu lektvar lásky. Pozvednu lahvičku proti měsíčnímu světlu. Snad to bude stačit. Lahvička byla sice malá, ale někdy stačilo i malé množství pro velké účinky.
Uzavřu kufřík a strčím jej zpět pod postel. Vzala jsem prázdný papír a rychle na něj Pansy napsala vzkaz, že jsem šla vrátit nějaké hloupé knihy, které mi vnutila Profesorka McGonagalová. Vzkaz jsem jí nechala položený na posteli. Rychlými kroky se vydám do chlapeckých ložnic. Nevěděla jsem kde má Draco Malfoy pokoj a tak jsem musela chvíli hledat s tím, že vždy jakmile se mi do cesty připletl nějaký student, jsem předstírala že jsem jeden z jeho spolužáků, pomoci měnícího kouzla.
Již po několikáté procházím tatáž chodbou bez úspěchu. Žádné dveře nenesli jeho jméno. Zaslechnu další kroky stoupajíc po schodech. Nasadím výraz typický pro tohohle kluka a zamířím ke schodům, jako kdybych se chystala odejít do společenské místnosti. ,,Co o ní víš?" Zazněl mi známý hlas. ,,Přestěhovali se z New Yorku do Londýna, Matka mudl Otec kouzelník." Vysvětlil druhý hlas. Nevěděla jsem o kom se bavily ani co znamená slovo "mudl", ale co jsem věděla bylo, že se každým krokem přibližovali. Dál pokračuju v té pomalé, táhlé chůzi, než je potkám jak vyšli nahoru a aniž by mi věnovali pohled okolo mě prostě projdou. Ihned se otočím za sebe, jakmile jsou ke mně zády. Chlapec tmavé pleti se od Malfoye odpojí a vejde do dveří téměř naproti těm, do kterých vejde Malfoy. Dveře se zabouchnou. Rozejdu se k nim a pohlédnu na jména. Musela jsem je prostě přehlédnout... Říkala jsem si v hlavě, když jsem spatřila jeho jméno na dveřích. Nejistě zaťukám na dveře. Dlouhou chvíli vyčkávám, než mi konečně otevře. ,,Co chceš?" Sjel mě otráveným pohledem. Aniž bych mu cokoliv řekla se vetřu k němu dovnitř a kouzlem dveře zabouchnu. Nedůvěřivě se na mě zadívá, pomalu svou ruku přibližuje k hůlce u své pravice. Zvrátím měnící kouzlo a dlouhými kroky přijdu až k němu. ,,Clarková, jaké překvapení.." Řekne s ironií. ,,Je zakázané vměšovat se do ložnicí, studentů opačného pohlaví." Připomněl mi a probodl mě zlým pohledem. ,,Proto jsem přišla jako chlapec." Mrknu na něj, mezitím co se v kapse snažím nahmatat lahvičku s lektvarem. Konečně jí sevřu mezi prsty. Vytáhnu jí z kapsy a za zády jí otevřu. ,,Pansy chtěla abych ti donesla něco na ochutnávku." Vysvětlila jsem mu svou návštěvu. Malfoy si všimne mých rukou za zády. ,,Nestojím o-" Hned utichne, jakmile mu přitisknu lahvičku ke rtům. Prudce máchne rukou a lahvička se s prudkým nárazem rozbije o zem. Nenávistně sevře mou ruku a přitiskne mě ke dveřím. ,,Jak se jen opovažuješ!-" Zasekne se uprostřed věty, najednou vypadá, jako by se s něčím uvnitř pral dokud neprohrál. Zavře oči, jako kdyby ho rozbolela příšerně hlava. ,,Co- co to je?" Chytne se za hlavu a vycení zuby, když najednou otevře oči. Znovu na mě pohlédne, tentokrát se mu v očích neznačí hněv, vztek nebo jakákoliv jiná negativní emoce. Teď se na mě dívá jak na oblíbený sen. Zamrazí mě.

Konečně narazím na dveře s jeho jménem, sdílel pokoj se dvěma studenty. Dveře jsem prostě otevřela odemykacím kouzlem a rychle vešla dovnitř. Uleveně jsem si oddechla a pomocí přelétnutím hůlky po své maličkosti jsem se zbavila cizí podoby. Rozhlédla jsem se po pokoji. Byl velmi podobný dívčím komnatám, jen byl možná o trochu menší.

:828292@1@192@@2@//@/@/9