sweet words

1: Jimin (prolog)

vánoční dárek pro  KaylaCZ2 💚❤️

,,To snad nemyslíš vážně?" zhrozil jsem se a odstoupil o dva kroky dál.

,,Co na tom nechápeš Jimine?" zeptal se mě podrážděně otec a založil si ruce v bok, jako kdybych byl malé neposlušné dítě a měl si jít kleknout před něj na kobereček a prosit o odpuštění.

,,Já i matka jsme se rozhodli, že to tak bude pro všechny nejlepší a ty bys měl respektovat naše rozhodnutí." znovu se na mě naštvaně podíval, ale hlas udržoval v ledové tónině - ostatně jako vždy, když mluvil se mnou.

Nechápu, jak to po mě může chtít. Jsem jejich druhý syn a oni po mě chtějí, abych si vzal nějakou princeznu, kterou jsem nikdy předtím neviděl jen proto, že mi bude osmnáct. Taková krávovina. Můj bratr mohl uspořádat ples, tam si vybral svou princeznu a budou spolu žít šťastně až navěky, ale jak můžu mít své šťastně až navěky, když to má být s někým, koho jsem v životě neviděl? A to jen proto, že mě nemají a nikdy nebudou mít tak rádi, jako jeho.

,,Ale já si prostě nevezmu někoho, koho neznám. Copak to nechápeš?" zvýšil jsem na něj hlas, ale hned mi došlo, jak blbý to byl nápad. On udělal dva kroky ke mě a jedním úderem mě srazil k zemi.

,,Uvědom si laskavě s kým mluvíš. O tomto bylo již dávno rozhodnuto a ty nemáš žádné právo do toho mluvit. Tady se jedná o spojenectví a ty tu taky nemůžeš věčně zůstat. Úplně stačí to, co jsi zač, nenuť mě tě mít na očích déle, než je nutné." zavrčel na mě a odešel z mého pokoje pryč. Ještě hodnou chvíli jsem zůstal sedět na červeném koberci a přemítal o tom, co mi řekl.

Najednou mi někdo zaklepal na dveře a vstoupil. Jakmile jsem ji uviděl, do očí se mi nahrnuly slzy, které jsem se snažil rozmrkat a pokusil se zvednout ze studeného koberce. Ona ke mě přiběhla a přitáhla si mě do obětí.

,,Minnie, já jsem slyšel křik, tak jsem rychle běžela sem. Co se ti proboha stalo?" zbrkle že sebe sypala a přitom mě hladila po hlavě, kde sem tam zavadila o jedno z oušek. Sakra, zase jsem se přestal kontrolovat. Tohle se mi musí přestat stávat

,,Shhh Minnie, uklidni se, vždyť víš, že mě ty tvoje ouška a ocásek nevadí. Jsi přece roztomiloučký, tak shhh neplakej." hladila mě dál po hlavě a já se opravdu po krátké chvíli trochu uklidnil.

,,P-promiň, zase jsem se přestal zase k-kontrolovat. Věděla jsi o tom, že táta chce, abych si vzal nějakou princeznu Busanu?" kouknul jsem se na Haewon a ona smutně shlédla na mě.

,,Minnie, muselo ti být jasné, že tě otec pošle co nejdřív pryč, než se to o tobě někdo dozví a rozkřikne se to. Vždyť víš jak by všichni reagovali, až by zjistili, že jsi nemanželské dítě a ještě ke všemu hybrid." pohladila mě znovu po hlavě a já se k ní víc přitulil, přičemž mi po tvářích steklo pár dalších slziček, které mi okamžitě setřela.

,,Notaak Minnie, vždyť to není konec světa. Vem si, jak jsem to měla já a Taemin. On si mě prostě vybral na plese a já k tomu neměla co říct. Pamatuješ jak jsem kvůli tomu byla smutná? A pamatuješ jak jsem pak za pár měsíců přijela zpátky a asi do tří do rána ti vyprávěla, jak je Tae úžasný?" usmála se a cvrnkla mě do nosu, díky čemuž jsem se začal hihňat taky. Haewon je prostě úžasná starší sestra. I když nejsem úplně její bratr, vždycky ke mě byla milá a chovala se, jako kdybych byl.

Ale stejně. Já si prostě nemůžu jen tak někoho vzít a přísahat jí věrnost, když ani nevím jaká je. Co když bych se pak do někoho zamiloval? Tohle prostě nemůžu.

Ještě dlouho jsme si tam pak s Hae povídali a smáli se, než se rozhodla odejít a nechat mě se připravit na večeři, při které jsem si chtěl promluvit s matkou a přemluvit ji, aby zkusila nějaká pohnout nitkami a pokusila se otci rozmluvit ten strašný nápad. Třeba kdyby princezna zjistila, jaký opravdu jsem, tak by utekla.

Ale jedno jsem věděl určitě. Tu princeznu se nevezmu, i za cenu toho, že bych utekl pryč a už nikdy nikoho z mé rodiny neviděl.

děkuju moc všem, co jste si to rozhodli přečíst nebo alespoň otevřít.
purple you 💜