sweet words

3: Hoseok

Jen co jsem vešel do místnosti, tak se na mě upřelo snad dvacet páru očí, jedny děsivější než druhé. Rázným a sebevědomým krokem jsem si to mířil přímo do předákovi kanceláře. Cestu mi však zaterasil jeden s místních otrapů, co se sem chodí většinou jen nalít a stěžovat si na dnešní dobu.

,,Ty jsi dostal další pracovní nabídku, co?" zeptal se výsměšně a já jen protočil očima a chtěl pokračovat v cestě, kdyby však nevytáhl nůž a nerozkřičel se přes celý sál.

,,Nějak mi to nejde do hlavy. Je ti sotva dvacet. O prachy je nouze. A všechny větší kšefty připadnou tobě. To mi vysvětli." poškleboval se a přitom různě pohazoval nožem, nejspíš abych nezapomněl, že ho má stále v ruce. Kolem něho se utvořil menší kruh chalpů, kteří pozorovali, co se bude dít dál.

Jedním rychlým pohybem jsem se tedy dostal k až němu a chytil nůž, druhým jsem ho srazil k zemi a nůž mu přitiskl ke krku.

,,Nevím, možná proto, že jsem nejlepší ve svém oboru" šeptal jsem mu pomalu, ale zřetelně do ucha ,,nebo možná proto, že jsem dřel opravdu moc, abych mohl být, tam kde jsem teď a ty místo toho jen vysedáváš tady a běduješ nad svým ubohým životem.". Vstal jsem, zvedl ho, do rukou mu vložil zpátky jeho nůž a pokračoval stále dál v cestě do kanceláře. Všichni mi se strachem ustupovali, až jsem se dostal ke dveřím.

Zaklepal jsem a otevřel mohutné dřevěné dveře. Jak jsem čekal. Za stolem seděl vysportovaný muž s papíry všude kolem sebe a hlavou v rukách.

,,Nazdar Hobi, jsi tu kvůli tomu dopisu, co jsem ti posílal?" usmál se na mě a ze stolku vyndal dvě skleničky a oboum nám nalil trochu whiskey. Jednu mi pak podal do ruky a druhou před ní nastavil, abychom si mohli na uvítanou cinknout.

,,Tak nějak. Tae je teď nemocný, tak hledám práci kde se dá. Léky nejsou zadarmo, ale to ty asi víš." když jsem mu to řekl, ustaraně se na mě podíval a pokýval hlavou.

,,Tak asi přejdeme rovnou k věci, bude to totiž asi chtít, abys vyrazil rovnou. Taky bych nejspíš k vám na nějaký čas poslal Jina, aby dohlížel na Taeho. Já jsem stejně od té doby, co táta umřel spíš tady, než s ním doma." nalil si znovu do své skleničky a podal mi nějaké papíry.

,,Z království Soul utekl princ Jimin a vypadá to, že jako rukojmího vzal jeho mladšího bratra Jungkooka. Měl se ten den brát a vypadá to, že se mu do toho moc nechtělo, tedy alespoň podle toho, co se píše v novinách. Každopádně. Odměna za živého Jimina je padesát tisíc a za živého Jungkooka dvojnásobek. Tvůj úkol. Zabít Jimina, protože to značně oslabí už tak křehké spojenectví mezi Soulem a Busanem. Jungkooka pak přiveď k nám a budeme požadovat výkupné." vysvětloval mi, já jen poslušně seděl a přikyvoval. Není to poprvé, co dělám podobný úkol a prince zabiju možná i rád.

,,Utekli před třemi dny na jih a vypadá to, že chtějí utéct k Pusanu. Pokus se to zvládnout, máš na to dva týdny. Pak za tebou dyžtak pošlu Minha, ale tomu se budeš chtít doufám vyvarovat." oznámil mi a já se jen zvedl, papírové desky položil zpátky na stůl a pomalu odešel ke dveřím.

,,Drž se Joone. Já se za dva týdny vrátím." rozloučím se s úsměvem a odejdu ven z jeho kanceláře.

❁