sweet words

2: Jimin

Z mého života se stala bezvýchodná situace, nebo se to tak alespoň nyní zdá. Už přes dvě hodiny poslouchám cinkání jehly a cítím jak se mi zabodává hluboko do kůže. Po mém boku stojí má matka a na celý proces shlíží a odříkává modlitby, které už ani neslyším, jen mi splývají s okolním šumem.

Celý tento proces se dělal u všech královských členů a je to nutností před každou svatbou. Čím článkovanější a detailnější yelm je, tím bohatší je království. Většinou zůstává na zádech a rukou do konce života. Má dát ostatním vědět, že jste již v manželství a jakou máte pozici ve společnosti. Trošku mi je jasné, že dokud to nedostanu ze svých zad a rukou, tak se na veřejnosti jen tak v tílku asi promenádovat nebudu.

,,Neboj synku, za chvíli to máš za sebou." vytrhne mě má matka z přemýšlení a já sebou nepatrně trhnu, což zapříčiní nepříjemné zasyčení vedle mého ucha.

I když matka říkala chvíli, mě to přišlo jako celé nekonečno, než ten starý chlap odložil jehlu a naposledy si prohlédl celé své dílo. Pak už se ozvalo je spokojené mlasknutí, načež přeze mě přehodili bílou košili a všichni až na mou matku opustili místnost potaženou červenými koberci.

,,Jimine, já vím, že je to pro tebe teď těžké, ale nezapomínej, že to neděláš jen pro nás, ale i pro sebe." řekla a přitom mi začala upravovat límeček na košili.

,,A co přesně dělám pro sebe, matko? Vždycky jsem snil o tom, že si někoho vezmu z lásky a vy chcete, abych si vzal někoho, koho vůbec neznám." povzdechl jsem si a seskočil z kamenné desky, na které jsem do teď seděl.

,,Jimine a ty si snad myslíš, že by tě někdo chtěl, kdyby zjistil, co doopravdy jsi? Nejsi přeci tak naivní, ne? Navíc víš jaká je to čest? Princezna z Busanu. Je prý moc krásná a milá a určitě si budete rozumět." snažila se mi vnutit své ideály, ale já měl jasno. Nemůžu si vzít někoho, koho neznám. Někoho, kdo by mě nikdy nemilovala já bych nikdy nemiloval ji.

,,Dobře matko, budu o tom přemýšlet." usmál jsem se a odešel z místnosti pryč. Ještě když jsem byl u dveří, tak jsem se na ni otočil a řekl jí, že ji mám rád, protože vzhledem k tomu, co jsem se chystal udělat mi bylo jasné, že to je naposledy, co jí to můžu takhle do očí říct. Ona jen přikývla a já se tedy již definitivně odebral k odchodu.

❁

U vchodových dveří se zastavil nádherný černý kočár, že kterého pomalu začal vystupovat král a jeho dcera. V okně jsem ještě viděl, jak je přišli moji rodiče spolu s Haewon přivítat a to pro mě bylo jasné znamení, že buď teď nebo nikdy. Rozběhl jsem se tedy rychle chodbami ke stájím, kde jsme měl již vše přichystané.

Cestou jsem vrážel do všemožných sluhů s jídlem, táci, pitím nebo ručníky, ale v tu chvíli jsem byl pod takovou vlnou adrenalinu a stresu, že jsem se sotva zmáhal na slabé 'promiňte'.

Konečně jsem se dostal ke stájím, kde na mě čekalo nemilé překvapení. Vedle mého koně byl osedlaný ještě jeden další a na něm neseděl nikdo jiný, než můj mladší bráška Jungkook. V mžiku jsem doběhl až k nim a rozpřáhl před sebou ruce.

,,Kruci písek Jungkookie, co si myslíš, že tady u všech všudy děláš?" vyhrkl jsem a mával všude okolo sebe pažemi, jako kdybych chtěl ještě více demonstrovat svoji zmatenost.

,,Uklidni se hyung. Chci jet s tebou! Musím jet s tebou! Nemůžeš mě tady přece jen tak nechat!" vykřikl a já jen rychle naházel trochu mrkví pro koně do brašny u sedadla a vyhoupl se na svého koně, abych mohl koukat Jungkookovi do očí.

,,Ty se mnou ale jet nemůžeš! Copak ti úplně přeskočilo? Mazej zpátky do hradu, ať si o tebe rodiče nedělají starosti." naštvaně jsem na něj hleděl a snažil se o co nejpřísnější tón. Přece ho nemůžu vzít s sebou. Je to ještě malý dítě! Teprve za týden mu bude šestnáct. To se snad pomátl?

,,Ale já tady bez tebe zůstat nemůžu Jiminie-hyung. Vždyť by se mě za dva roky pokusili udat taky a já tě pak nechci nikde hledat. Navíc jsi mi slíbil, že se o mě budeš vždycky starat a jak mě chceš chránit, když nebudeš se mnou?! Notak hyung, nemůžeš mě tady nechat. Navíc to je moje volba a já chci jet s tebou." prosil mě a prosil a já věděl, že mi běží čas a nemůžu ho plýtvat tím, že budu přemlouvat svého mladšího brášku.

,,Tak dobře Kookie, ale zodpovídáš se sám sobě, je to to jasný?! A nechci cestou poslouchat žádné fňukání." znovu jsem se pokusil o přísný tón, ale moc mi to nevycházelo. Je to přeci jenom můj malý bráška, jak bych zrovna na něj mohl být přísný?

Moc se mi ho ale nechtělo brát sebou. Bůh ví, co nás potká a já nechtěl, aby mu kdokoli zkřivil jediný vlásek.

❁

snad se vám to alespoň nějakým způsobem líbí ( ╥ω╥ )
purple you 💜💜