sweet words

16: Hoseok

Seděl jsem s ním na posteli a lehce s námi houpal. Nevím jestli jeho, ale mě to určitě uklidňovalo. S ním, jako jakoby se všechno zpomalilo. Obzvlášť moje vnímání. Někdy jsem dokázal třeba i hodinu s ním jen sedět a prostě ho hladit ve vlasech, po zádech, objímat ho a poslouchat jeho potichounké vrnění.

Jenže teď to takové nebylo. Nechápal jsem to. Co se stalo špatně. Proč je tak potichounku? Proč se mi zdá, že je něco moc špatně?

,,Princezno je všechno v pořádku?" zeptal jsem se ho. Nic neřekl. Jen dál ležel v mém objetí a nevím, jestli se mi to jen zdálo, ale jakoby o něco málo víc sevřel mé tričko, které držel v pěstičce.

,,Jiminie nemusíš se bát mi cokoli říct. Jsem tu jenom pro tebe. Nebo klidně nic neříkej, jen mi dej nějaké znamení nebo cokoli, že něco není v pořádku." snažil jsem se na něj nenaléhat, ale bylo to extrémně těžké. Tak rád bych věděl, co se mojí princezně přihodilo. Chtěl bych, aby se mi svěřil. Aby věděl, že se mnou se mu nemůže nic špatného stát.

On mi jen silněji stiskl triko a já slyšel, jak mu z úst utíkají tichounké vzlyky. Tak takhle by to dál nešlo. Musím vědět, co se mojí princezně stalo. Prostě musím. Prostě - Jin musel mít pravdu. Já mi-miluju Jimina. Jak jsem si toho nemohl všimnout dřív. Vždyť - vždyť je to moje princezna.

,,P-prosím." vyslovil najednou tak potichu, že jsem to skoro neslyšel.

,,Ne-nesmíš m-mě o-o-op-pustit. P-prosím. J-já b-budu h-hodný. K-klidně b-budu mít za-zatažený o-ouška. J-jen mě p-prosím n-neopo-pouštěj." vzlykal mi potichu do trika a já nemohl uvěřit tomu, co říká. Kde tohle sebral? Proč si něco takového moje princezna myslí? Co se to proboha včera v tý hospodě stalo? Přitáhl jsem si ho tedy blíž k sobě a víc ho zabalil do svého objetí.

,,Kdes na takové věci proboha přišel princezno? Jak bych mohl opustit někoho, jako jsi ty?" pousmál jsem se a dal mu pusu do vlasů.

,,V-včera ten ch-chlap. Říkal mi s-spoustu věcí. O tobě. O hybridech. J-já m-moc se bojím, že t-to je pravda. Ž-že mě n-nesnášíš p-proto, j-jaký do-doopravdy j-jsem." vykoktal a zavrtal hlavu více do mojí mikiny. Jak mu něco takovéhle mohl ten idiot říct?

,,Jimine podívej se na mě. Do očí." rozkázal jsem mu pevným hlasem a on tak po pár vteřinách učinil. Skoro mě zničil pohled na jeho uplakaná smutná očka.

,,Jsi ten nejdokonalejší tvoreček, kterého znám. Opravdu. Vždycky, když něco děláš, dáváš do toho celé své srdce. Jsi úžasný člověk Jiminie. A to že jsi hybrid? Mám hrozně rád, jak vždycky, když se ti něco líbí, tak začneš vrtět ocáskem nebo když začneš vrnět. Je to neskutečně roztomilý. Tak už prosím nikdy nepochybuj o tom, jak moc úžasný jsi a o tom, že tě mám rád, ano princezno?" zeptal jsem se ho a jemu se do oček vlily nové slzičky, což mě krapet vyděsilo.

,,Řekl jsem něco špatně princezno? Jestli ano tak-" okamžitě mě umlčelo jeho hřejivé objetí. Ihned jsem mu obmotal ruce kolem pasu a užíval si onu hřejivou chvilku.

,,Ne Seokie, já jen... taky tě mám moc rád." pošeptal mi do hrudi a já se musel usmát a přitáhnout si ho trošku blíž.

Hned, jakmile se Jimin úplně uklidil a v pokoji zavládla opět ta atmosféra, kterou tolik miluju, jsem mu přinesl do postele skoro studenou snídani a soustem po spoustu ho krmil. On občas vesele zavrtěl oušky a spokojeně si snědl celé jídlo.

Celý den jsme nakonec proleželi v posteli a povídali si nebo leželi a jen tak se váleli, což bylo pro Jimina značně obtížnější vzhledem k tomu, že na zádech ležet nemohl. Nakonec si většinou nějakým způsobem lehl na mě, ale já si nestěžoval. Jak bych taky mohl? Moje princezna byla konečně šťastná, tak co víc bych mohl chtít.

K večeru jsme se přesunuli do obývacího pokoje, kde byli kupodivu úplně všichni. Jin s Namjoonem tam spolu seděli a o něčem si vášnivě podívali. Vedle nich seděl Jungkook, který občas k jejich diskuzi něco přihodil. Rukou objímal kolem pasu Taehyunga, který byl u něj stočený v klubíčku a spokojeně oddechoval. Z Taeho zdravotního stavu jsme měli všichni nesmírnou radost. Prášky skvělé zabírali a on den ode dne vypadal lépe a lépe.

Když jsme vešli do místnosti, všechny tři páry očí se přesunuli na nás a až na Jungkook se mile usmály. Sedl jsem si s Jiminiem na poslední volný místo, přičemž jsem si ho i s jeho nemístnými protesty, že je moc těžký, což byla úplná blbost posadil na svůj klín. On si začal začal o něčem povídat s Jungkookem, ale já vůbec neposlouchal. Ne, že by mě to nezajímalo, ale měl jsem toho za dnešek už docela dost. Nejradši bych si s mojí princeznou lehl do postele a spal.

Z ničeho nic se však Jin prudce napřímil a podíval se na Jimina. Ten si toho samozřejmě okamžitě všiml a začal mu vyděšeně oplácet pohled. Já si ho jen přitáhl více na sebe a opatrně ho začal hladit po boku doufaje v to, že ho to alespoň trošku uklidní.

,,Jimine, ještě tě potřebuju kvůli něčemu pohlédnout. Mohl bys se mnou zajít jen na chvilku ještě do ordinace?" zeptal se ho mile Jin, přičemž se okamžitě postavil na nohy. Jimin na něj jen kývnul, vymanil se opatrně z mého objetí a následoval Jina vedle do pokoje. Na mě se otočil Joon a hodil si nohu přes nohu.

,,Dostal jsem nabídku. Je to rychlovka, podrobnosti bych ti řekl zítra ráno. Bylo by to tak na pět dní, ale zato za slušnej balík." začal a mně bylo jasné, že to není návrh, ale rozkaz. Nejspíš to zase dostal od toho svého nesnesitelného šéfa. Jungkook na nás mezi tím nevěřícně koukal a vrtěl přitom hlavou.

❁