sweet words

21: Hoseok

Když se za Jungkookem zabouchly rázně dveře, Jimin na ně jen vystrašeně hleděl a z očí se mu linuly potůčky slz, které jsem se snažil všechny setřít.

,,S-seokie." vzlykl a já si ho přimkl více k sobě. Nechtěl jsem aby dál plakal. Proč musí být všechno tak složité? Proč mě ksakru Jungkook tolik nesnáší? Vždyť já Jimina miluju. Proč mu to tolik vadí?

,,Shhh princezno neplakej. Všechno je v pořádku? Ano? S Kookiem se to určitě brzo vyřeší. Nemusíš se bát." usmál jsem jse na něj a znovu ho políbil na rty. Byly tak sladké a nadýchané. Nejradši bych ho líbal pořád.

Ač jsem nechtěl, pomalinku jsem se od něj odtáhl a zadíval se do jeho vykulených oček. Byl tak roztomilý. Chytnul jsem mu jeho naducané tvářičky svými dlaněmi a něžně mu je slačil tak, že na mě vyšpulil znovu své rty, na které jsem mu dával motýlí pusinky. Nemohl jsem přestat. On se se tomu jen začal hihňat a potichounku vrnět. Když jsem se odtáhl, na tváři se mu usídlil spokojený úsměv. Může být snad ještě rozkošnější?

,,Tak co princezno? Už je ti líp?" usmál jsem se na něj a on se mi svalil do náruče. Já jsem se i s ním svalil do peřin a přivinul si ho blíž k sobě. Potřeboval jsem ho u sebe. On se ke mě přetočil čelem a zahleděl se mi hluboko do očí.

,,Řekni mi něco o sobě." řekl po chvíli a já celý ztuhl. Co bych mu o sobě měl říkat?

,,A co bys chtěl vědět princezno?" usmál jsem se na něj a on nabral červený odstín ve tvářích. Červenal se kvůli mě. Mě?

,,Já ani nevím, asi všechno. Kolik ti je? Máš rodiče? Odkud se znáš s ostatními? Prostě asi všechno." mnul si mojí mikinu a koukal na svoje ruce, jakoby snad říkal něco špatného. Musel jsem se nad tím pousmát. Moje stydlivá princezna.

,,Tak dobře. Je mi dvacetpět. Uhm moje mamka žije na druhým konci města a tátu... tátu jsem nikdy nepoznal. S klukama... dřív jsem chodil s Taeho bráchou. Yoongim. Ale on zmizel. Z ničehož nic. Prostě zmizel. Nic neřekl, nenapsal. Prostě ze dne na den odešel, byl pryč. Od nás všech. Ode mě. Tae se s tím nemohl smířit a pak začal dělat špatné věci, stýkat se se špatnými lidmi a já... nemohl jsem ho v tom nechat. Už jen kvůli Yoongimu ne. A pak jsem se seznámil s Joonem. Pomohl mi s Taem.

Jina jsem poznal tak před rokem. Joon odjel pryč tak na měsíc a pak se vrátil a přivezl si s sebou Jina. Chvíli to vypadalo, že Jina unesl. Pořád utíkal pryč. Po nocích brečel. Jenže pak se něco zlomilo a Jin najednou úplně otočil. Tak nějak se do sebe začali pomalu zamilovávat." Jimin se na mě že začátku překvapeně díval. Asi nečekal, že mu toho řeknu tolik.

,,Tak a teď mi o sobě řekni něco ty princezno." crvnknul jsem ho do nosu a on ho roztomile nakrčil.

,,O mě už skoro všechno víš. A co nevíš, to zjistíš. Časem." usmál se a převalil se na posteli blíž ke mně. Já nemohl uvěřit, co jsem právě slyšel. Moje malinký koťátko mě takhke ošklivě odbilo.

,,Ale notak, Seokie. Přece se nebudeš mračit." usmál se na mě vesele Jimin a pokusil se mě polochtat na boku. To by se ale musel trošku víc snažit.

Když nedával pozor, povalil jsem ho pod sebe a začal bez slitování lochtat. Jak jsem čekal, celý se zmítal a prosil o odpuštění. Z očí mu tekly slzy a nemohl se přestat smát. Po chvíli jsem ho nechal vydechnout a stále zůstal skloněný nad jeho tělem. On na mě jen odevzdaně koukal a snažil se sklidit svůj dech.

Rukou jsem mu odhrnul pár neposlušných vlásků a svou ruku jsem poté nechal na jeho tváři. Nemohl jsem se na něj přestat dívat. Jako kdyby nic, kromě mě a něj neexistovalo. Žádný Jungkook. Žádné problémy. Jen já a on. A několika centimetrová mezera mezi námi, která se neustále zmenšovala.

Pak se naše rty znovu setkaly. Nejdříve to bylo jen takové motýlí otření. Nakonec jsem své rty pořádně přitiskl na ty jeho a dál je nenasytně ochutnával. Bylo to jiné, než kdykoli předtím. Jakoby tu najednou bylo o hodně více pocitů. Byl jsem si jistý, že tohle je přesně to, co se má dít. Že takhle je to správně.

,,Miluju tě Jiminie." řekl jsem a koukl jsem mu do očí, které se začaly plnit slzičkami. Už zase. Ale tentokrát se usmíval. Pak zvedl ruku a pohladil mě po tváři.

,,Já tebe taky Seokie." smál se a natáhl ke mně ruce jako malý dítě. Já jsem neváhal ani vteřinu a okamžitě jsem ho zabalil do svého objetí. Už ho nikdy nikomu nedám. Je to moje malinká princezna. Což jen potvrdil tím, že začal potichounku vrnět.

❁