sweet words

25: Hoseok

Když jsem se ráno vzbudil, našel jsem Jimina, jak leží u mého boku a svírá ve svých ručkách moje triko na spaní. Byl rozkošný, jak měl zavřená očka a ptichounku vrněl. Nejradši bych se takhle budil každý den.

,,Princezno." zašeptal jsem mu do ouška a on nespokojeně zakňučel.
,,Musíme vstávat princezno. Rád bych tě dneska někam vzal." chtěl jsem se zvednout, ale on si mě přitáhl blíž a já se svalil znovu na postel. On se na mě vyšplhal a rozvalil se na mé hrudi.

,,Nikam nejdu. Mě se takhle líbí." zachichotal se a zavrtal se více do mého trička. Já jsem přes něj přehodil své ruce a znovu se i s ním posadil, načež on nespokojeně zakňučel a silněji sevřel mé triko. Asi bude chudinka ještě rozespalý.

,,Mně se nikam nechce Seokie. Chci být celý den s tebou v posteli a mazlit se." zakňučel mi to hruďe a já se tomu jen zasmál a postavil se i s ním v náruči na nohy.

,,Jenže princezno dneska prostě jít ven musíme. Já mám taky určité povinnosti, které musím plnit, i když bych byl radši s tebou celý den v posteli." snažil jsem se mu to vysvětlit. Potom jsem ho položil na stůl u skříně a šel nám vybrat oblečení. Dnešek je opravdu důležitý. Tedy alespoň pro mě.

,,A co musíš udělat tak neodkladného? A proč mě chceš brát s sebou? Nikdy předtím si mě takhle nikam nebral. Tak proč teď?" ptal se mě a přitom houpal nožkami. Byl tak roztomilý, že jsem měl co dělat, abych nevypustil z pusy tiché 'aww'.

,,Nejsi nějak zvědavé koťátko?" zasmál jsem se a podal mu nějaké lepší triko a džíny z jeho skříně, když jsem už byl sám oblečený. On na mě našpulil uraženě rty a trošku se zamračil.

,,Nejsem." řekl jen a dál na mě špulil rty. Bože jak on byl rozkošný nejradši bych mu zulíbal celý obličej. Přešel jsem k němu a stoupl si mezi jeho nohy. On jen odvrátil zrak a celý zčervenal.

,,Já si myslím že jsi. A teď se moje zvědavé koťátko hezky obleče a půjde se dolů najíst, abychom mohli co nejdříve vyrazit." usmál jsem se na něj a dal mu pusu na čelo. On snad ještě více zčervenal, přičemž pokýval hlavou na souhlas. Poté jsem poodstoupil a odešel dolů připravit snídani.

Dole seděl už jen Tae a Jungkook, kteří se o něčem hlasitě dohadovali. Byl jsem rád, že si s ním Tae tolik rozumí. Od té doby, co Gi odešel se s nikým moc nebavil a celkově skoro nevylézal z baráku. Pak se na něm ještě podepsala ta nemoc. Ale teď vypadal šťastně.

,,Hobi prý dneska hyunga někam bereš." zarazil mě uprostřed přípravy jídla Jungkook a já ztuhl. S ním to bylo těžké. Poslední dobou - od té větší hádky o Vánocích - se se mnou ale dokázal dokonce občas i normálně bavit. I přesto jsem však viděl každý jeho nenávistný pohled, když jsem byl Jiminovi blíž, než bych asi podle něj být měl. Obzvlášť špatné to bylo asi týden po Jiminově období. Vůbec s námi - ani mnou ani Jiminiem nemluvil.

Jednou večer, když jsme s Minniem byli na gauči tam za námi na chvíli přišel - tedy možná spíš za Jiminiem a řekl mu, že jestli bude při svých obdobích tak hlasitý, tak se brzo odstěhuje. Na zbytek večera si k nám sedl a dokonce si se mnou i povídal. Možná se náš vztah časem zlepší. Byl bych za to rád, už jenom kvůli Minniemu. I když mi to neříká, vidím, jak se pokaždé trápí, když vidí, jaký máme s Kookem vztah.

,,Jo, chtěl jsem ho s někým seznámit. Nebo spíš představit." to poslední jsem si jen tak zašeptal pro sebe a dodělal poslední detaily snídaně. A právě včas. Hned na to se okolo mého pasu obmotaly dvě ručky a já si byl jistý, že to není nikdo jiný, než moje princezna.

,,Chceš nějak pomoct?" ptal se a přitom jezdil ručkami po mém břiše. Já jen zavrtěl záporně hlavou a otočil se i s talířemi směrem ke stolu. Jimin mě pustil a šel si sednout spolu se mnou.

,,Kam teda půjdeme? Někam do parku? Nebo kam? Prosím. Já to chci vědět." mňoukal na mě z botníku, když jsme odcházeli pryč z domu. Musel jsme se nad ním pousmát, přičemž jsem mu rozcuchal jeho vlásky. Vypadal rozkošně. A byl jen můj. Moje malinká rozkošná princezna.

,,To ti neřeknu princezno. Až tam budem, tak tam budem. Nemusíš mít strach." usměju se na něj a opřu si své čelo o to jeho. On se na mě také usměje a chytne mě ruce do těch jeho. Nad tím se mi jen rychleji rozbušilo srdce a já se snažil ho uklidnit.

,,Tak jdeme, ne?" usmál se na mě. Hned na to seskočil z botníku a rozešel se pryč z domu, přičemž pořád držel je u mojí ruku. Musel jsem se usmívat jako sluníčko celou cestu. S ním to asi ani jinak nešlo.

,,Jak si vůbec slavil Vánoce předtím, než jsme se k tobě a Taemu nasáčkovali?" zeptal se po chvíli chůze Minnie a já se zamyslel. Co bych mu měl asi tak říkat.

,,Nic extra to nikdy nebylo princezno, co ti budu povídat. Většinou jsme si ještě s Joonem a Jinem někde sešli a oslavili to spolu. Tohle byly asi zatím ty nejlepší Vánoce, které jsem měl." usmál jsem se na něj. On jen vykulil svoje očka a zíral na mě. Pak se taky usmál a ještě víc se ke mně přitiskl.

,,Dneska máš nějakou mazlivou, nezdá se ti?" trošku jsem ho popíchl, přičemž jsem si ho přitáhl víc k sobě.

,,Buď za to rád. Taky jsem s tebou nikam jít nemusel." oplatil mi to a opřel si o mě svou hlavičku. Byl úžasný. Zastavili jsme se před jedním domem a já mu otevřel branku. On jen nechápavě koukal, jako kdybych spadnul z nebe, ale přeci jen šel dál. Já za sebou zavřel a zazvonil na zvonek ode dveří. Jimin si stoupnul za mě a chytil mě za ruku. Ještě okrajově jsem slyšel, jak se ptá, proč tady jsme, než se před námi otevřely dřevěné dveře. Za nimi stála jediná dívka - když nepočítám svou mamku - která si kdy ukradla mé srdce.