sweet words

19: Hoseok

Nedopadlo to moc dobře. Joon mi říkal, jak moc jednoduchý to bude úkol. Jak to zvládnu i se zavřenýma očima. Ovšem zapomněl se zmínit, že jich budu muset zabít deset a že budou ozbrojení a připravení na to, mě okamžitě zabít. Úkol jsem nakonec splnil. Všichni jsou mrtví. Já se ale vracím až dva dny před Vánoci. Nechal jsem tam svou princeznu na pospas těm idiotům. Co když ho tam někdo začal poštvávat proti mě - u Jungkooka bych se tomu ani nedivil? Co když s někým začal chodit? Samé takové myšlenky mi létaly hlavou a já se nemohl dočkat, až budu konečně doma.

Nejdřív ze všeho jsem šel do Joonovi kanceláře. Ten seděl jako vždy za stolem a na něco se soustředil.

,,Joone. Jsem zpátky." zavrčel jsem ode dveří a on ke mně konečně zvedl zrak. Rychle se zvedl od stolu a vyděšeně ke mě přišel.

,,Co se ti proboha stalo? Vždyť měli být jen tři. Neříkej mi že ses musel takhle poprat se třemi nemehli? Jimin se už trošku bál, že se nevrátíš." ušklíbl se ironicky a opřel se o skříňku s alkoholem.

,,No tak to máš asi špatné informace." vyštěkl jsme a zpracovával, co mi řekl. Moje princezna se o mě bála?
,,Bylo jich deset a plně vyzbrojeni. Buď jen rád, že nemám ani škrábnutí." prskal jsem okolo sebe dál a sledoval jeho klidný výraz.

,,Tak to ti budu muset asi navýšit odměnu. Teď se ale běž umýt. Hlavně se ale pokus proklouznout nějak nenápadně, nevím co by na tebe doma řekli. Vypadáš trochu, jakobys měl každou chvíli vykrvácet." zasmál se a posadil se zpátky ke stolu. Já se rozešel k našemu domu. Sakra jak moc já se těšil. Hlavně do sprchy.

Potichounku jsem otevřel vchodové dveře a proklouzl dovnitř. Celý dům byl zahalen do tmy a já měl co dělat, abych někde nezakopl. Mohlo být tak okolo jedné, půl druhé ráno. Vyšel jsem si do patra a otevřel dveře od mojí ložnice. V postýlce tam spal Jiminie a já nemohl uvěřit tomu, co vidím. Spal jen v boxerkách a mojí nejoblíbenější mikině. Koukal bych na něj asi i dál, kdyby se nezačal vrtět a pomaličku probouzet.

Chvíli to vypadalo, že se jen převalil, jenže pak se posadil na postel a začal si potírat očka. Vypadal tak zatraceně rozkošně. Najednou začal krčit nosánek a zmateně se rozhlížet po pokoji. Jakmile uviděl mě, celý ztuhl a jen se na mě zaraženě díval. Já jsem k němu přišel blíž a on vypadal, že bude zachvilku plakat. Je něco špatně?

Když chtěl rozsvítit lampičku, zastavil jsem jeho ruku a vzal ji do těch svých. On jen vystrašeně ucukl a přitáhl si ruku zpátky k tělu.

,,Takže se mi to nezdá? Opravdu jsi se vrátil? Proč nemůžu rozsvítit?" vyjukaně se na mě díval a já se musel jako nějaký blbeček usmívat. Když on byl tak sladký, že ani ta nejsladčí slova by to nedokázala vyjádřit. Asi jsem ho opravdu začal milovat a propadat čím dál víc.

,,Nemusíš se bát princezno. Už jsem doma. Jen se musím jít umýt, protože jsem strašně moc špinavý. Takže až se vrátím, tak budu krásně voňavý a můžeme jít spolu zase spinkat. Ano?" rozněžněle jsem se na něj podíval a dal mu pusinku do vlasů. Mohl by mě mít rád taky? Vždyť jsem vrah. Navíc jsem ho v podstatě unesl. A kvůli mě nemohl pořádně tři týdny chodit. Mohl jsem ho zabít. Samozřejmě, že mě nemůže mít rád.

Rychle jsem tedy zalezl do koupelny, kde jsem ze sebe přímo serval všechno své oblečení a smířil se s tím, že ho budu muset vyhodit. Bylo od vší té krve a špíny úplně zničené.

Rychle jsem se umyl a převlékl do čistého oblečení. Konečně jsem se cítil o něco víc jako člověk. Konečně čistý. Nic se na mě nelepilo, nesmrdělo. Prostě nádhera.

Vešel jsem zpátky do pokoje a zamířil rovnou k posteli. Na tohle jsem se tak moc těšil. Tak moc se mi po něm stýskalo a on teď ležel pouze v mojí mikince a tak rozkošně se k ní tulil.

Nadzvedl jsem tedy kousek peřiny a přivinul si ho k sobě. On okamžitě začal vrnět a ze spánku se ke mně lísat. Chtěl bych, aby to takhke bylo i když je vzhůru. Aby se ke mě takto tulil a vrněl při každém mém dotyku. Jenže on vždycky tak nějak ztuhne a až pak se tak nějak pomalinku uklidňuje. Teď se ke mě ale sám od sebe lísá a vrní a já si to hodlám náležitě užít.

Když se ráno vzbudím, tak Jimin ještě spokojeně spinká v mojí náručí a jeho ručky lehce objímají mojí ruku. On najednou celý ztuhne a nejistě se otočí směrem ke mně. Já se na něj jen uměji a dám mu stranou neposedné vlásky, které mu padají do obličeje. On na mě jen vykulí očka a pak mě v mžiku pevně objímá kolem pasu, přičemž si obličej zaboří do ohbí mého krku. Já si ho k sobě jen pevněji přitisknu a začnu mu na zádech tvořit malé kroužky prsty. Po chvíli uslyším jeho tiché vzlyky a já se od něj maličko odtáhnu a vezmu si jeho obličej do rukou.

,,Princezno shhh. Všechno je už v pořádku, ano? Promiň, že jsem tě tu nechal tak dlouho samotného." pohladil jsem ho po líčku a spolu s tím mu setřel neposedné slzičky.

,,J-já jen. Jsem tak rád, že jsi v pořádku. Moc... moc jsem se bál, že se ti něco stalo a... a... že ti nemá kdo pomoct." třásl se mu spodní ret a jeho očka opouštěly neposedné slzičky. Nemohl jsem se dál koukat jak pláče. Nenapadlo mě však nic jiného než ho políbit na ten roztřesený spodní rtík.

❁

Tak po dlouhých dnech máme
další kapitolku (＃＞＜)

purple u sweeties 💜💜