sweet words

9: Hoseok

Hned jak jsem se ráno vzbudil jsem našel Jimina jak mi leží na hrudi a objímá mi ruku. Bylo to tak rozkošný, že bych snad celou věčnost dokázal strávit tím, že bych na něj koukal a ani nepřemýšlel, prostě jsem jen koukal. Jak má naducané tvářičky, plné rty, roztomilý nos, černé nadýchané vlasy, maličké ručičky... a dost. Probral jsem se a zanaříkal si. Proč na něj pořád koukám?

Opatrně jsem vstal, položil ho na zem a přesunul se k jeho noze, která se mi vůbec nelíbila. Měl tam opravdu ošklivý zánět, ale asi to vypadalo líp, než včera večer. Ještě opatrněji jsem ji tedy vzal a pokusil se jí znovu namazat tou mastí proti zánětu, jenže Jimin se okamžitě vzbudil a potichu bolestně zamňoukal.

,,Co to proboha děláš?" zanaříkal a dal koukal na svou nohu v mých rukou.

,,Jen se ti to snažím převázat. Jestli chceš, můžeš si to udělat sám." vyjel jsem na něj a naštvaně se na něj podíval. Nebude si na mě dovolovat, nejsem nějakej malej smrad. On jen odvrátil zrak a podíval se k zemi.

,,Promiň, můžeš prosím pokračovat?" ozval se po chvíli. Já se pro sebe jen spokojeně usmál a jak si tedy přál, pokračoval jsem v tom, co jsem dělal. Když jsem mu do toho ale vytíral tu mast, začal potichounku plakat a mě jakoby to trhalo srdce. Proč se tak cítím? Proč všechny mé pocity závisí na tom, jak se cítí Jimin? Vždyť by mě to vůbec nemělo zajímat!

Rychle jsem se to tedy pokusil dodělat a zase mu to hezky zavázat. Jakmile jsem to měl hotový zvedl jsem se a odešel sehnat něco k jídlu. Nemůžu ho utěšovat. Nic pro mě neznamená. Nemůže! Neznám ho ani dva dny. Nemůžu k němu chovat jakýkoli sympatie!

Rychle jsem došel ke svému batohu a vyndal chleba. Trochu jsem si odkrojil a další část jsem odkrojil Jiminovi. Došel jsem zpátky k němu a hodil mu ji do rukou. On se jen vděčně usmál a zakousl se do jídla. Sám jsem si sedl vedle něj ke stromu a začal žvýkat svůj podíl.

Po pár minutách se vzbudil i Jungkook a nevěřícně se podíval na Jimina.
,,Hyung, ty ses vzbudil." usmál se tak, že mu snad ani nebyly vidět oči a vrhl se Jiminovi okolo krku. Trochu nevěřícně jsem se na ně koukal. Možná jsem jim i trochu záviděl to, co mezi sebou měli - nebo možná to, jak se mohl Jiminovi věšet na krk a být mu tak blízko?

,,No tak to by stačilo hoši. Tady princezna musí dávat pozor na svoji nohu." okřikl jsem je, přičemž jsem se znovu zakousl do svého chleba. Oba se na mě tak nějak zvláštně podívali, pokročili rameny a sedli si ke mě pod strom.

Dále to bylo přesně tak, jak jsem čekal. Jimin se nemohl ani postavit, což znamenalo jediné. Celou cestu ho ponesu já. Nevím proč, ale někde uvnitř jsem z toho měl hrozně dobrý pocit.

,,Opravdu ho vezmete?" promluvil na mě Jungkook a Jimin vyprskl smíchy. Oba jsme se na něj podívali a on se nevěřícně podíval na nás.

,,Jungkookie, ty mu opravdu vykáš?" zasmál se a lehl si do trávy. Jungkook se na něj zamračil a pak se podíval na mě.

,,A jak mu mám taky říkat? Vždyť mu musí být nejmíň třicet! To mu mám jako taky říkat hyung? To ani náhodou." prskal okolo sebe a já se nemohl přestat dívat na to rozdurděné malé pískle.

,,Hele, hele. Do třiceti mám ještě daleko a klidně mi říkej Hobi. Pískle." usmál jsem se na něj a měl co dělat, abych se nezačal smát.

,,Pfff to určitě. Vsadím se, že ti je třeba třicet pět a jen vypadáš o trochu mladší než jsi. A nejsem žádné pískle." znovu se na mě zamračil a já se na něj zamračil zpátky. Není mi třicet ani víc.

,,Tak hele uklidníme se. Jungkooku neprovokuj ho." vložil se do toho Jimin a já se na něj otočil a začal balit věci. Měl pravdu. Musím se tady s nimi přestat kamarádíčkovat a věnovat se svojí práci. Jinak nás bude hledat Minho a tomu bych asi nevysvětlil, proč Jimin ještě dýchá.

Jungkook mi ještě pomohl zabalit deku a mohli jsme se vydat na cestu. Jimina jsem si jedním rychlým pohybem vyhoupl do náruče a on obmotal ruce kolem mého krku.

,,Co to děláš?" zeptal se mě zmateně a já se jen letmo usmál a poupravil si ho v náruči. To asi nečekal a přitáhl se ke mě ještě blíž.

,,Jsi přece princezna, tak tě i jako princeznu musím nosit." začal jsem si z něj utahovat, načež on nafoukl tvářičky a zatvářil se uraženě - přesně jak jsem čekal.

,,Nejsem žádná princezna." zamumlal a zabořil hlavu do mojí hrudi. Já se jen zasmál a odkýval mu to.
,,Když myslíš princezno."

,,Nechcete už jít?" okřikl nás Jungkook a pohodil si batoh na zádech. Já jen pokroutil očima a vyrazil kupředu.

❁

purple u sweeties 💜💜