sweet words

23: Hoseok

Nemohl jsme tomu uvěřit. On je tady? Zpět v mém životě? Já... já ho tady nechci. Byl - byli jsme s Jiminiem šťastný. Co-co ode mě chce? Snažil jsem se si Jimina držet co nejblíž to šlo. Nesměl - nesmí mě opustit. Najednou však ode mě mojí princeznu odtrhl a sám se mi přilepil na rty. Netušil jsem co se děje. Slzy se mi nahrnuly do očí a já nevěděl, co dělat. Tohle by se nemělo dít.

Hned, jak to šlo, jsem od sebe Yoongiho odstrčil a začal si histericky otírat pusu, jakoby to mělo něčemu pomoct. Jimin mě určitě nesnáší. Z ničeho nic jsem na svých tvářích ucítil hřejivý dotek něčích dlaní a tlumený hlas. Začínal jsem se pomalu uklidňovat, až jsem konečně otevřel oči a uviděl před sebou moje koťátko.

,,Shhh, to je dobré. Půjdeme domu, ano?" opatrně na mě mluvil a odváděl mě pryč od mojí minulosti, která se stále válela na zemi. Co tu do háje dělá? Proč prostě nemohl odejít a už se nevracet?

,,Seokie, co se to tam stalo?" zeptal se mě pomalu Jimin, když jsme zastavili v nedalekém parčíku. Vyděšeně jsem se na něj podíval a chytil ho za ruku. Nemůže mě opustit. On ne.

,,Jimine já přísahám, že jsme to takhle nechtěl. On. To už není Yoongi. Já - ne-nepoznávám ho. Tohle by Gi nikdy neudělal." mluvil jsem páté přes deváté. Pohled upřený před sebe. Tohle se nikdy nemělo stát. Nikdy.

,,Hobi. Teď mi musíš říct pravdu. A dívat se mi do očí." mluvil přísně, ale přesto jsem v jeho hlase cítil jemnost. Nechápal jsem ho. Kdybych - kdybych něco takového viděl, asi bych s Jiminem hodně dlouho nemluvil. Podíval jsem se mu do očí a čekal, co mi řekne dál. Netušil jsem, o čem bych měl mluvit.

,,Miluješ ho pořád?" zeptal se a neodvracel zrak. Miloval jsem ho pořád? Choval jsem ještě k Yoongimu nějaké city? Odpověď byla jasná.

,,A-ano. Pořád ho určitým způsobem miluju." zašeptal jsem po chvíli a uviděl u Jimina pochopení a něhu. Tohle jsem ale nechtěl vidět. Měl by na mě křičet. Měl by po mě házet věci a křičet. On ale jen seděl vedle mě a hladil mi klouby na ruce.

,,Tebe ale taky miluju. To, co cítím k tobě princezno... vždycky se cítím tak klidně, vyrovnaně. Prostě že to přesně tak má být. Je to úplně něco jiného, než s Gim. To jsem teprve poznával svou orientaci. Nechtěl jsem se s ním nikde ukazovat. Celý náš vztah byl... neudržitelný. Yoongi bude navždy moje první láska. Jenže... on není člověk, se kterým bych chtěl strávit svou budoucnost. Víš princezno? Chtěl bych... chtěl bych to zkusit s tebou." podíval jsem se mu do očí a uviděl slzičky. Proč pláče teď? Vždyť - řekl jsem něco špatně?

,,P-proč pláčeš princezno? Řekl-řekl jsem něco špatně?" zeptal jsem se a přitáhl si ho blíž k sobě. On si opřel hlavu o mé rameno a dál žmoulal v rukou moje prsty.

,,J-já... co když je pro tebe Yoongi ten pravý a ty si teď jen nalháváš nějaké city ke mně? J-já nechci být tvoje brzda Seokie. Jestli ho pořád miluješ, tak bys za ním měl jít." řekl mi a posmrkl. Nechápal jsem, jak může mít tohle koťátko tak velké srdíčko. Nemohl jsem ho opustit. Nikdy.

,,Princezno jaká brzda? Já si jsem jistý, že to, co k tobě cítím a jak se s tebou cítím je jedinečné. Chtěl bych to udržet za každou cenu. Yoongi je minulost. A minulostí zůstane. Chtěl bych, abys ty byl mojí budoucností." vzal jsem jeho obličej do dlaní a otřel jeho nos o ten můj. Tomu se jen roztomile zahihňal a sedl si obkročmo na můj klín. Já si ho jen přitáhl blíž, přičemž jsem opřel jeho čelo o to mé. Cítil jsem, jakoby se kolem nás všechno uvolnilo. Najednou jsem si připadal tak lehký. Odlehčený od všech problémů.

,,Miluju tě." vydechl, když mi začal pročesávat svými drobnými ručkami vlasy.

,,Já vím. Já tebe taky. Teď už bychom se ale měli vrátit. Jestli byl Yoongi i u kluků, tak si o nás musí dělat starosti." zašvitořil jsem a postavil se i s ním v náruči. On se jen pevně chytil okolo mého krku a vykřikoval něco o tom, že je těžký a že ho mám položit na zem.