sweet words

13: Hoseok

Hned co jsme se konečně vyhrabali z postele jsem Jiminovi půjčil nějaké oblečení, které mu bylo bohužel velké, a vydali jsme se společně do jídelny, kde už byl Tae s Jungkookem a Jinem, který něco připravoval v kuchyni.

Hned potom, co jsme se všichni společně nasnídali jsem chtěl jít za Joonem, ale Jin mě zastavil s tím, že by s námi se všemi chtěl něco pořešit. Sedl jsem si tedy zpátky ke stolu a Jiminovu obvázanou nohu si vzal k sobě do klína. Nějak jsem se už nemohl koukat na to, jak se jí snaží pořád udržet ve vzduchu, aby ho tolik nebolela. On se na mě vděčně usmál a opřel se o opěrátko židle za jeho zády.

,,Dobře, takže... včera jsem o tom dlouho diskutoval s Joonem a nakonec bychom vám chtěli něco nabídnout. Nemohl jsem si včera nevšimnout, jak ses Jungkooku zajímal o všechno, co jsem dělal u mě v ordinaci, takže bych ti chtěl nabídnout pozici mého asistenta. Jestli teda budeš chtít." usmál se vřele na Jungkooka. Ten vesele kýval hlavou a vypadal, jakoby mu měla samým štěstím vybouchnout.

,,A tobě Jimine by Joon chtěl nabídnout místo v jednom podniku, kde má kancelář. Roznášel bys tam objednávky a kdyby se cokoli dělo, Joon by byl hned za dveřmi. Samozřejmě teprve až budeš normálně schopen pohybu." usmál se na mojí princeznu a upil si ze svého čaje. Já tomu ale nemohl uvěřit. Přece nepůjde do nějaké hospody roznášet pivo těm budižkničemům. Je to moje princezna. Nechci, aby se mu cokoli stalo. P-počkat!? Jak jako MOJE princezna!? Co to zase říkám!?

,,To by bylo skvělé Jine, budu rád, když budu moct jakkoli pomoct." usmál se na něj zpátky a já prostě nemohl uvěřit, co se to právě stalo. Nechci aby pracoval tam, kde mě všichni znají. Nechci aby si o mě myslel ještě horší věci, než si musí myslet teď. Nic jsem na to ale neřekl. Nemůžu mu přece říkat co má nebo nemá dělat.

,,Tak to je skvělé hoši." spráskl rukama Jin a začal sklízet talíře že stolu.

❁

A čas začal plynout neskutečnou rychlostí. Podzim se nenávratně chýlil ke konci a teplota klesala hluboko pod nulu. Jungkook hodně pomáhal Jinovi a možná ještě víc pomáhal Taehyungovi. Stala se z nich taková nerozlučná dvojka. Kamkoli se hnul jeden, tam se hnul i druhý.

Taeho zdravotní stav byl také čím dál tím lepší. Konečně se začínal dostávat na normální váhu a pomalu mohl začít normálně fungovat. Všichni - a já možná nejvíc - jsme za to byli neskutečně moc rádi.

Jiminova noha se také během pár týdnů celkem zahojila a po měsíci a půl začal pracovat u Namjoona. Sice jsem z toho neměl dobrý pocit, on se ale každý den vracel s úsměvem na rtech. Co mě překvapilo bylo to, že zůstal u mě v pokoji - i přes jeho počáteční nevoli. Jungkook totiž chtěl nesmlouvavě zůstat u Taeho, aby mohl kontrolovat jeho zdravotní stav, takže Jimin by měl pro sebe pokoj pro hosty.

První noc tam zkoušel přespat sám. Někdy uprostřed noci mě však vzbudil s tím, že měl špatný sen a jestli by nemohl jít spát ke mně. Když se ale tento scénář opakoval celé tři dny, nekompromisně jsem mu oznámil, že se prostě odmítám kvůli němu každou noc budit a prostě bude spát u mě. V ten moment jsem mu to asi řekl moc hrubě, protože to pochopil tak, že mě pouze obtěžuje. Nakonec jsem si ho ale přece jenom k sobě nastěhoval.

Co bylo ale nemilé bylo to, že čím lepší vztah jsem měl s Jiminem, tím horší vztah jsem měl s Jungkookem. Vždycky, když mě uviděl poblíž něho, jakoby mi chtěl už jen svým pohledem naznačit, ať se s Jiminem nesnažím být ani kamarád, protože on si mě jinak najde. Jenže já se jen tak zastrašit nenechal. Jimina jsem měl hodně rád a odmítal jsem přistoupit na Jungkookovi podmínky - nebo spíše jen jednu - abych se od Jimina držel co nejdál. Přece jsem už dospělý. Nebudu poslouchat nějaké malé pískle.

Chtěl jsem navíc Jiminovi koupit něco pěkného k Vánocům. Vlastně kvůli tomu teď jdu za Namjoonem. Potřebuju víc práce, abych mu to mohl zařídit. Vešel jsem tedy do hospody a první, co jsem uviděl byla moje princezna v černé pracovní košili a upnutých černých džínách. Kdybych věděl v čem pracuje, taky bych sem chodil tak často, jako tihle násosci.

Jimin si mě taky okamžitě všiml. Roznesl ten plný tác, co měl v ruce a pak ke mě přiběhl a hodil se mi okolo krku. Až teď jsem si všiml, že má zastrčený ouška i ocásek. O tom si s ním budu muset ještě promluvit.

,,Ahojky Seokie, co tu děláš? Já netušil, že máš přijít." zeptal se mě se zájmem a šel spolu se mnou až ke dveřím od kanceláře.

,,To víš, budou Vánoce. Musím najít ještě nějakou práci." usmál jsem se na něj a pocuchal mu vlásky. On se rychle vrátil do práce a já vešel do kanceláře.

❁

Zrovna jsme s Namjoonem chtěli dořešit detaily, když v tom nás vyrušila obrovská rána a hlasité bolestné zamňoukání. Okamžitě jsem vystřelil na nohy a vyběhl z kanceláře. Joon mi byl hned v patách. Jenže když jsem uviděl scenérii přede mnou, zasekl jsem se v pohybu a Joon mi prudce narazil do zad.

Jimin ležel ve změti skleněných střepů a nad ním se skláněl nějaký chlap s nožem, kterým výhružně mával před jeho obličejem a něco mu prskal do obličeje. Pak ho však přetočit na záda, vzal ho za ocas a přiložil nůž k němu nůž, což mě konečně donutilo se pohnout z místa.