sweet words

4: Jimin

Už je to pátý den co jsme s Kookiem utekli a musím říct, nikdy jsem z ničeho nebyl tak nervózní a vystresovaný, jako teď z toho, co jsme provedli. Všude na mě byly zatykače a nabídky na mou hlavu stále rostly. S Kookiem jsme zahladili snad všechny stopy, které šli a tak před třemi dny jsme prodali koně, takže putujeme lesem pěšky a snažíme se dorazit do Pusanu, kde bychom nasedli na loď a odpluli někam hodně daleko - daleko od všeho.

Také díky tomu, že cestuju jen se svým bráškou, nemusím dávat pozor na to, jestli mám zrovna zastrčená ouška a ocásek - jestli něco není vidět.

Noci jsou ale strašné. Kookieho musím vždy nejméně hodinku uspávat a sám moc nespím, protože kdykoli se něco šustne, já to slyším a bojím se, aby to nebyl někdo ze stráží nebo někdo hradní gardy a nepřišel nás zatknout a zabít - lépe řečeno mě, Kookieho by se doufám ani nedotkli.

,,Hyung posloucháš mě vůbec?" urazí se Jungkook a otočí se ke mně zády. Já se jen usměji a přetočím ho k sobě čelem.

,,Ale notak, Kookie, přece by ses nezlobil." škádlil jsem ho a přitom ho pevně obejmul kolem pasu. On se mi zavrtal do hrudi, vzal si mou ruku do těch svých a začal si s ní hrát, nad čímž jsem se musel pousmát a sám jsem začal potichounku vrnět.

,,Hyung myslíš, že bude všechno v pořádku? Že opravdu odjedeme spolu pryč?" zeptal se mě po chvilce a já se jen zamyslel.

,,Myslím, že bude všechno v pořádku Bunny. Jsi se mnou, nemůže se ti nic špatného stát." nad tím se Kookie jen pousmál a zavrtal se hlouběji do mého obětí.

Já ale moc dobře věděl, že bych ho nechránil. Jediné, co bych mohl udělat se za něj bít do poslední chvíle a to taky udělám. Ať už by se dělo cokoli, on musí žít dál. A s těmito slovy jsem se i já pomalu uložil do bezesného spánku, tedy alespoň na chvíli.

❁

Uprostřed noci mě vzbudil strašně nepříjemný pocit, ze kterého mě polil mráz snad po celém těle - takový který nechci už nikdy zažít. Cítil jsem, jako by nade mnou někdo seděl a na odhalené boku, jako bych měl těžký kovový předmět. Rychle jsem se posadil, ale co jsem nečekal bylo to, že svým čelem narazím do něčeho tvrdého.

Rychle jsem se ve tmě pokusil rozkoukat a uviděl mladého muže, který seděl, jak sedí pár kroků ode mě a drží si hlavu v rukou. Já jsem jen rychle vzal Jungkooka a pokusil se ho zakrýt celým svým tělem. Ten se ale okamžitě začal probouzet.

,,Hyung co se děje, vždyť je ještě noc." zamumlal a chtěl jít nejspíš ještě spát, kdyby neuslyšel toho muže, jak něco hledá v listí. Jungkook se nejspíše rozhodl, že je nejvhodnější čas na to, udělat ze sebe hrdinu a pokusil se si stoupnout přede mě. Já ho ale okamžitě strhl k zemi. Jak jsem se otočil, nohou jsem zavadil o nějaký ostrý předmět, který se mi zarazil hluboko do lýtka, až mě to donutilo hlasitě zakňučet.

,,A heleme se, ten nůž se přeci jen našel." uslyšel jsem přede mnou hluboký hlas a kroky, které se k nám přibližovali. Jungkook okamžitě vystřelil na nohy a já chtěl taky, abych toho blbečka mohl zase skrýt za sebe, ale do nohy mi vystřelila taková bolest, že jsem se zřítil zpátky k zemi.

Naproti sobě jsem uslyšel výsměšné uchechnutí a hned mi bylo jasné, že tohohle člověka budu až do své smrti nenávidět. Jen jsem doufal v to, že ta nenávist přežije i se mnou do dnešního rána.

❁

uwu tak dneska to bylo trošičku drama, ale opravdu jen malinko 👉👈
snad to Jiminie zvládne
purple you 💜💜