sweet words

7: Jimin

Netuším proč, ale probudil jsem se s neuvěřitelnou bolestí v noze. Chvíli jsem jen ležel a přemýšlel, jestli to není jen nějaký špatný sen. Pak se mi ale začalo všechno vracet. Útěk. Ten muž v lese. Nůž v mojí noze a nakonec tma.

Chtěl jsem se zvednout, ale zastavila mě ruka v mých vlasech. Na Kookieho byla až moc velká. Trochu ve mě zatrnulo, když mi došlo, že musí být toho chlapa. Bože, jak já bych mu nejradši ublížil.

Pomalu jsem otevřel oči a pokusil se zorientovat. Jak jsem ale očekával, měl jsem pravdu. Nade mnou nebyl o strom opřený nikdo jiný, než ten neznámý chlap.
Opatrně jsem se tedy zvedl do sedu a podíval se na svoji nohu, která k mému překvapení byla ošetřená a pečlivě zabalená do obvazu. Ještě chvíli jsem takhle seděl, dokud se nade mnou neozval jeho hlas.

,,Jestli chceš, můžeš si ještě lehnout. Zítra máme před sebou ještě dlouhou a náročnou cestu." řekl potichu do prázdné tmy lesa a mě přišlo, jakoby se jednalo o úplně jinou osobu. Vždyť takhle milý a příjemný a nádherný hlas nemůže mít někdo, kdo vás unese a chce vás zabít nebo prodat, ne? To přece není možný.

Chvíli jsem tedy váhal, až jsem se opřel vedle něj o strom. Bohužel jsem přitom špatně pohl zraněnou nohou, což se jí asi moc nelíbilo, protože mě začala znovu neskutečně bolet. Vydal jsem ze sebe nejspíš hlasité syknutí, protože on se ke mě nahl a celého mě začal kontrolovat, až se zastavil u mojí nohy, kde začala přes obvaz opět protékat krev.

,,Budu ti to muset převzázat a ty s tím nesmíš tolik hýbat." oznámil mi a já v jeho hlase znovu uslyšel jakýsi soucit nebo starost, což mi vůbec nedávalo smysl. Proč se o mě vůbec stará? Vždyť mu na mě absolutně nezáleží, navíc za Kookieho dostane tolik, že si vystačí do konce života, tak proč se o mě teď stará? Proč se chová, jakoby mu na mě záleželo?

,,Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal jsem se ho mezitím, co mi převažoval nohu. Upřímně, nemohl jsem se na to dívat. Krev mi nikdy nedělala dobře a moje vlastní už vůbec ne.

,,Hoseok, ale říkej mi radši Hobi. Nejsem si jistý, jestli bych na svoje jméno vůbec ještě slyšel." řekl a věnoval se dál své práci. Nejsem si moc jistý, ale skoro to vypadalo, jakoby se usmíval. Mile usmíval.

,,Dobře Hobi." usmál jsem se pro sebe a podíval se na svou nově převázanou nohu. S tichým děkuju jsem se chtěl opřít zpátky ke stromu. On mě však chytil za ramena a položil si mou hlavu na svůj klín. Vůbec jsem netušil o co mu přesně šlo, ale v tu chvíli mi to bylo absolutně jedno, protože jeho klín byl o hodně pohodlnější než strom a já nemusel hýbat se svou nohou - navíc úžasně voněl, ale jak bych si něco takového mohl přiznat?

,,Jimine proč jste s Jungkookem utekli?" zeptal se mě po chvíli. Jeho otázka mě donutila k němu zvednout své oči. Chvíli jsem přemýšlel, co mu odpovědět.

,,Proč bych ti to měl říkat? Neznáme se. Navíc nás chceš prodat. Nevidím důvod ti to říkat." snažil jsem se mu to říct v klidu, ale čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem na něj byl naštvaný.

,,Dobře tak jinak. Jakto, že jsi hybrid?" zeptal se mě, řekl bych možná i hravým tónem. Jakoby mu čeká tahle situace přišla vtipná a cvrnkl mě do ouška. V tu chvíli jsem ale celý ztuhl a myslel jen na to, aby co nejdříve ouška i ocásek zmizeli. Trvalo to jen chvilinku, ale povedlo se mi to. Na úkor toho mě však začala o něco málo víc bolet ta noha, až jsem musel zavřít oči a prudce bolestí zatnout zuby. Hoseok si mě k němu přitáhl blíž a obličej mi vzal tak abych mu koukal do očí.

,,Co to proboha děláš? Takhle jsem to nemyslel. Musíš s tím okamžitě přestat! Spotřebováváš moc energie na takovou pitomost a tu teď potřebuješ ze všeho nejvíc." naštvaně se na mě podíval a já jen povolil všechny svaly v těle a nechal téct své slzy po tvářích. Co mě ale překvapilo bylo to, že se ke mě Hobi sehnul a setřel mi je všechny a pak se na mě ještě mile usmál. Asi jako kdyby mi chtěl dát najevo, že všechno bude v pořádku. Jenže nebude.

Nechápal jsem to. Prostě jsem to nechápal. Co to dělá? Proč se tak chová? O co mu jde?

,,Víš Jimine, že to, co děláš vůbec není pro tebe zdravé? Jak vůbec dlouho takhle můžeš vydržet? Jsi první hybrid, kterého to vidím dělat." chrlil na mě jednu otázku za druhou a já si nebyl jistý, jestli mu na to chci odpovídat. Těkal jsem očima ve tmě a uklidnila mě až jeho ruka v mých vlasech a já si spokojeně vydechl. Co to se mnou kruci dělá? Proč se cítím tak spokojeně už jen z toho, že mě pohladí ve vlasech? Neměl bych se tak cítit. Neměl bych mu teď ležet na klíně. Neměl bych vlastně vůbec existovat.

❁
krásné odpoledne ✨

purple u 💜💜